Vy jste se teď vypravil do Bruselu po mnoha letech již pouze jako občan, a nikoliv europoslanec. Jaké to pro vás bylo?
Úplně jako občan jsem tam nebyl. Já jsem tam byl zase v trochu jiné politické funkci, nikoli tedy europoslanecké, ale byl jsem tam jako místopředseda organizace jménem International Democracy Union (IDU), což je taková celosvětová – jak to říci – internacionála pravicových stran. Takže jsem tam byl na jedné takové konferenci, na takovém kulatém stole. Samozřejmě jsem se zastavil v europarlamentu pohovořit se starými přáteli. A vlastně bylo příjemné si uvědomit, že už tam nemusím jezdit každý týden.
Co vám vaši přátelé říkali o té slavné Draghiho zprávě? Protože v této zprávě někdejšího šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho, kterou sepsal na objednávku předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové, jsme zjistili, že je všechno špatně, ale bude se to v zásadě dělat dál, jak se to dělá…
Tak Draghi je samozřejmě součást toho mainstreamu, toho establishmentu a vždycky byl. Takže ani nemůže dojít k jiným závěrům. Co je posun a co tady dřív nebylo, je, že aspoň popsal relativně správně ten stav, protože takto kritická slova jsme teda moc často v minulosti neslýchali. Ovšem ty recepty, které nabízí, jsou zase prostě více Evropy, více společných politik, více společných investic, a tedy více společných dluhů samozřejmě. Takže si myslím, že to velice rychle narazí u vlád členských zemí a že jeho analýzu budou všichni kvitovat ve smyslu: „Ano, popsals, milý Mario Draghi, správně naše neduhy, ale recepty, které nabízíš, my následovat nebudeme.“
Nejdůležitější věc, která v Draghiho zprávě zazněla, jsou brutální ceny elektřiny a plynu ve srovnání s Amerikou i s Asií. Dá se s tím vůbec něco dělat? Dá se to vůbec nějak překročit?
On je to začarovaný kruh – jak říkají Angličani, „vicious circle“ –, kdy se had kouše do svého vlastního ocasu. Protože by to skutečně chtělo zásadní revizi, speciálně toho Green Dealu a celého toho konceptu dekarbonizace. Protože ten stojí u zvyšování cen energií, ten stojí u deformace energetického trhu, jelikož je dekarbonizace postavená de facto na státním plánování, na státním zásahu, na státních investicích, na státních pobídkách a na státních regulacích.
A pokud se tohle nezmění, tak se těžko z toho energetického bludiště vymotáme. Zdá se tedy, že se jakoby v těch posledních, dejme tomu, dvou letech, začíná objevovat něco, co bych nazval efekt jednookého mezi slepými. To znamená, že některé politické síly a některé vlády některých členských zemí jako by náhle prozřely a uvědomily si, a dokonce začaly i říkat nahlas, že se ten Green Deal musí zrevidovat, že se musí změkčit, že se musí nějak naředit, že ty lhůty se musejí prodloužit, že ty limity se musejí upravit. Zatím tedy nikdo ještě neměl odvahu na to, aby řekl, že se to musí úplně zrušit, což se obávám, že se ani v dohledné budoucnosti nestane, protože část toho byznysu, která s tím už dopředu počítala, na to své byznys plány prostě přenastavila. Takže pro ně to bude no-go, pro ně to bude nepřijatelné.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s názorem, že by ODS po případném neúspěchu ve sněmovních volbách měla ukončit své působení v koalici Spolu?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský
alice1
