Poslanecká sněmovna v minulých dnech odsouhlasila vyslání asi 300 vojáků do Pobaltí, coby členy mise NATO na posílení obrany proti údajné hrozbě z Ruska. Nejvíce proti tomuto rozhodnutí protestovali členové KSČM. Dokázal byste shrnout, co vám na tomto rozhodnutí poslanců nejvíce vadilo? A domníváte se, že pobaltské země se nemají čeho obávat, když Rusko anektovalo v roce 2014 Krym?

Já jsem se snažil přesvědčit své kolegy z Parlamentu, aby se spíše zaměřili na bezpečnost českých občanů při hájení především našeho teritoria, abychom nemuseli mít obavy ze stále neklidnější situace ve světě. A já mám pocit, že česká politická reprezentace děla naprostý opak. Jsem realista a je mi jasné, že politické reprezentace chtějí už více než 20 let u nás nastolit takový neměnný stav, který bude právě garantovat NATO. Proto i ta prohlášení o životně nutné severoatlantické spolupráci a podobně, což některým těmto lidem už zatemnilo mozek. Vždyť přece neznamená, když chceme být součástí vyspělé Evropy, že budeme kývat na všechno, co nám někdo přikazuje za oceánem. Dvě třetiny výdajů Aliance hradí Američané, kteří samozřejmě velí všem důležitým misím různě po světě a upřednostňují zejména svoje politické cíle. Prostě si myslím, že nemůžeme nadřazovat cizí zájmy nad naši bezpečností.

Na druhou stranu, pokud budou Moskva i NATO stále zvyšovat počty svých vojáků nedaleko ruských hranic, bude skutečně eskalovat napětí a vzniká i podle názorů bezpečnostních expertů (například generála J. Šedivého a generála A. Šándora) větší riziko konfliktu, který může být třeba způsobený i nešťastnou technickou chybou. Nebyly by spíše namístě konstruktivní, mírové rozhovory z obou soupeřících stran?

To je přesně to, na co i upozorňujeme v našem volebním programu, který začínáme bojem za mír proti všeobecné militarizaci, jež je ohromným nebezpečím. Ještě před sedmi lety vypadalo vše dost optimisticky, kdy Rusko s USA podepsaly právě v Praze dohodu Start, která zaručovala pro celý svět větší bezpečnost. Bohužel Barack Obama poté, co dostal Nobelovou cenu míru, začal dělat všechno pro to, aby smlouvu porušil. A od té doby se situace dramaticky změnila. Bývaly doby, kdy mezi velkým soustředěním vojsk NATO a Ruska byly tisíce kilometrů, dnes to je jen 150 mil, což je směšná vzdálenost. V této souvislosti mi připadá jako nehorázné prohlášení našeho ministra obrany, který říká, že Rusové zvyšují napětí, když na svém území pořádají cvičení s několika desítkami tisíc vojáků. Přitom americké válečné fregaty dnes brázdí Černé moře několik kilometrů od ruských výsostných vod! To je naprostý výsměch, kdo tedy eskaluje napětí?

NATO má dnes ve zbrani čtyřikrát víc mužů než Moskva a třináctkrát více dává na zbrojení. A nedej bože, pokud všechny státy Aliance poslechnou Trumpa a navýší své výdaje na ta stanovená dvě procenta. Co s těmi zbraněmi pak budou chtít dělat? Armády budou mít samozřejmě zájem je někde vyzkoušet – uplatnit. To je hrozně nebezpečná doktrína. Jen pro příklad, náš ministr obrany Stropnický vracel za loňský rok do rozpočtu čtyři miliardy, které nedokázal profinancovat, a teď by měl dostat navíc do rozpočtu dalších 50 miliard...?

Těch všeobecných závodů ve zbrojení se pak začne účastnit i Čína, která dnes má na to vložit do modernizace své armády i třikrát víc než USA. A takové soustředění vojenské síly všude po světě je hrozně riskantní i z důvodu nějaké technické chyby, jak jste uváděl. A nebuďme sebestřední, stejné napětí, jako je dnes ve východní Evropě, panuje i v Jihočínském moři. Těch světových lokalit, kde to jiskří, stále přibývá. Prostě se musí opustit politika jednání z pozice síly.

Je sice pravdou, že anexe Krymu byla velmi tvrdým a nepřijatelným opatřením z ruské strany, nicméně současné manévry NATO pod vedením USA v Černém moři, které jste v předchozí odpovědi zmínil, vztahy mezi Ruskem a Aliancí opět zbytečně vyostří. V Bílém domě by se asi také dost nelíbilo, kdyby Rusové začali cvičit například v mexických vodách... Neměla by se snažit česká vláda spíše o zmírnění napětí mezi Moskvou a Washigtonem? Podniká něco v této souvislosti naše ministerstvo zahraničí s „požehnáním“ české vlády, případně obou poslaneckých komor?

Spojené státy začínají ztrácet postavení světového lídra a chtějí si ho udržet právě jednáním ze zmíněné pozice síly, což je nešťastným řešením. Kdo je nutí, aby měly po celém světě na 700 vojenských základem a angažovaly se v každém válečném konfliktu? Ať už byly v Iráku, Afghánistánu, Sýrii či v Libyi, vždy to dopadlo tak, že po jejich jakémsi vítězství byla celá oblast vždy totálně destabilizovaná a rozvrácená. A teď Řím žadoní po Libyi, aby jim pomohla zabrzdit příval uprchlíků z Afriky, když ta země je zcela rozložená a politicky ani ekonomicky na to nemá právě díky vojenské agresi států NATO, včetně Itálie. Ta americká doktrína zastrašování by se měla změnit na doktrínu vzájemné závislosti založenou na společných obchodních aktivitách i kontrole a spolupráci zvláště jaderných mocností, ať nedojde k nějaké nepředvídané, špatně pochopené události, která by zavinila vážný vojenský konflikt.

Naše vládní reprezentace by mohla opět iniciovat podobnou schůzku, jako byla ta před 10 lety v Praze. Musím ale uznat, že by to bylo už mnohem složitější, protože Donald Trump se dostal ohledně svých vztahů s Ruskem do hodně těžké situace a bude se muset nejprve vypořádat se silnou domácí opozicí.