Několikrát jsme spolu mluvili o pozici Spojených států i jejich zahraniční politice. Jak se díváte na postavení a chování této mocnosti v době, kdy čelí pandemii novým koronavirem? Diskutuje se o ztrátě suverénnosti, demokracie a tak dále. Mění se tím nějak americké postavení ve světě?

Spojené státy americké jsou velmocí, která významným způsobem ovlivňuje dění ve světě a bude ovlivňovat i nadále přes veškeré problémy, které doma mají. A špatně zvládnutá pandemie koronaviru je pro prezidenta Donalda Trumpa opravdu velkou nepříjemností. Ale musíme si uvědomit, že ve Spojených státech je úplně jiný systém než u nás. V České republice se většina věcí řeší shora z úrovně státu. Spojené státy americké jsou federace padesáti samostatných států, které mají vlastní volené orgány a mnohdy odlišné zákony a zvyklosti. K tomu je tradičně silná autonomie místních samospráv. Vliv federální vlády na běžný chod života řadového občana je podstatně menší než u nás. Navíc místní samospráva a jednotlivé státy velmi nelibě nesou, když jim do jejich kompetencí federální úřady příliš zasahují.

Na druhou stranu, když pak mají problémy, stěžují si na nedostatečnou pomoc z centra. V tomto prostředí se hůře pandemie zvládá.  O budoucnost demokracie ve Spojených státech ale obavy nemám přes to všechno, k čemu dnes ve Spojených státech dochází. Běžný americký občan si nikdy nenechá vzít práva vyplývající z druhého dodatku jejich ústavy, který říká, že lidé mají právo vlastnit zbraně a vytvářet milice. Toto právo nesmí být občanům upíráno na státní, ani federální úrovni. Tento ústavní dodatek vznikl proto, aby občané mohli za použití zbraní svrhnout vládu, kdyby byla tyranská a omezovala základní práva lidu. Demokracie ve Spojených státech nemůže být potlačena, protože si ji občané Spojených států vzít nenechají.

Jak velkým zásahem je podle vás koronavirus do zahraniční politiky Spojených států?

Koronavirus je ve skutečnosti zástupný problém. Tím největším jsou americké prezidentské volby, které proběhnou letos na podzim, a jejichž kampaň je v plném proudu. V boji o prezidentské křeslo se ve Spojených státech využívá všeho včetně neférových podpásových úderů. Letošní kampaň je velmi nenávistná a jsem přesvědčen, že to v jejím průběhu bude ještě horší. My na to nejsme úplně zvyklí, protože máme jinak nastavenou hranici, kam až jsme schopni zajít.

Na druhou stranu se politika u nás bere více osobně a neochota smířit se s výsledkem je podstatně větší než ve Spojených státech. Koronavirus do zahraniční politiky ve Spojených státech zasahuje mnohem méně než probíhající prezidentské volby. Ukáže-li prezident Donald Trump v zahraniční politice sílu, má větší šanci být znovu zvolen. Americký občan chce silného prezidenta, který ve světě umí hájit americké zájmy. A toto se často marketingově využívá. Jsem přesvědčen, že se z tohoto důvodu v zahraniční politice Spojených států něco viditelného krátce před volbami objeví.

A jsou to právě Spojené státy, které v těchto dnech čelí silným protestům kvůli smrti Afroameričana po neadekvátním zásahu policistů. Prezident Donald Trump hrozí použitím armády, města zakazují vycházení v noci. O čem to podle vás vypovídá?

Dostat se křížku s americkou policií není nic hezkého pro nikoho bez ohledu na barvu pleti. Sám osobní zkušenost nemám, ale několik mých známých zažilo silniční kontrolu opření o auto s rukama za hlavou. A to jenom proto, že překročili povolenou rychlost. Ale američtí policisté mají zkušenost s tím, že rychlost překračují pouze opilci, feťáci či kriminálníci, mnohdy vyzbrojení nelegálními zbraněmi. V takových případech je chyba při zatýkání může stát vlastní život. To, že v afroamerické komunitě je vysoká míra kriminality, není žádným tajemstvím. Kombinace tohoto pak vede k incidentům, mezi které patřil i ten, který odstartoval bouře nepokojů.

V normálním případě by se tento čin policisty vyšetřil a soud by rozhodl o trestu. Ale kombinace atmosféry v americké společnosti a probíhající kampaň prezidentských voleb vyústila v něco, co vypadá jako téměř občanská válka.  Sám jsem zvědav, kam až to zajde. Určitě není řešením sebeprezentace některých rádoby celebrit a populismus mnohých korporací, které podporou hnutí Black Lives Matter podněcují ještě větší nenávist mezi lidmi, které odlišuje barva pleti. Upřednostňovat někoho, protože má tmavou barvu pleti, je stejně rasistické, jako ho upozaďovat. Kdybych byl americkým prezidentem a chtěl se v budoucnosti vyvarovat obdobné situace, zaměřil bych se na zlepšení amerického školství a změnu jeho systému. Knihu Džungle před tabulí napsal Evan Hunter v roce 1954. Jsem přesvědčen, že se od té doby americké školství příliš nezlepšilo.