I když v České republice zákaz používat střeliva s olovem v mokřadech platí, Evropská unie se rozhodla zákaz rozšířit. LIGA LIBE na tento problém už upozorňuje od začátku. Česká republika i státy Visegrádské čtyřky se rozhodly podat námitky a Evropská komise připravila revidovaný návrh. Ani s ním však nejste spokojeni, proč vás nepotěšil?

Nepotěšilo už jen to, že návrh pozměněný je vlastně úplně stejný jako ten první. A to znamená, že se pouze změnila vzdálenost od těch – pozor, nově – definovaných mokřadů. Zredukovala se ze 400 na 300 metrů. Problém není ani tak v oněch metrech, ale zejména nově v definici samotného mokřadu.

U nás se totiž v mokřadech olověné střelivo s olověnými střelami, včetně broků, používat nesmí. Ale mokřad je nyní v ČR jasně definován. Jedná se o mezinárodně uznávané mokřady coby rezervace, kterých je nyní 14. Ty mají jasný statut, svoji definici a jasné místo a rozlohu. Ale Evropská komise velmi mazaně definici mokřadů pozměnila tak, že by do něj měla spadat vlastně jakákoliv stružka, potůček, rybník a bez velkého přehánění téměř i nějaká louže.

Jak velkou rozlohu v České republice to znamená?

Odhaduje se, že by to mohla být – těžko říci – čtvrtina, polovina. Prostě když to tak nazveme, jednalo by se vlastně o plošný zákaz. Dalším problémem je to, že Evropská komise chce v takových místech vyhlásit nejen zákaz užívání, ale samotného držení střeliva s olověnou střelou. To znamená, že by třeba myslivec či dokonce někdo na střelnici blízké nějaké vodě, takové střelivo sem vůbec nesměl vnášet a mít jej u sebe. To by zřejmě bylo následně pod hrozbou sankcí – a tedy i možná ztráty zbrojního průkazu. Dva přestupky – a toto by asi potom přestupek byl – totiž znamenají jeho ztrátu. 

No jen si představte, že jdete územím, kde střelivo mít třeba smíte, a ejhle, mokřad, jehož definice je vágní. Navíc musíte odhadnout, zda splňujete hranici 300 či 400 metrů od takové zákazové zóny. A pokud budete i jen procházet takovým územím, stává se z vás přestupce. Zkrátka, je to nejen obtížně vymahatelné, ale je to taktéž nehorázná buzerace pro občana. Náš stát by byl prostě tak prokvetlý nově definovanými mokřady, že by už samotný pohyb s problematickým střelivem byl pro myslivce potíží či dokonce by jej pak nenosil raději vůbec.

Anebo další již zmíněná věc, spousta venkovních střelnic je vedle či nedaleko nějaké vody či i malého toku. I zde by tak vznikaly nemalé problémy. A to asi i na střelnicích policejních či dokonce vojenských. Pokud pomineme hlavní věc, což je naprostá nesmyslnost samotného zákazu či omezení olova, tak se ze strany EU jedná o další mazaný odzbrojovací prostředek, tentokrát maskovaný za ekologii. Tedy jak z úplně jiné strany prosadit zákazy, které se odrazí především na omezování legálních vlastníků soukromých zbraní.

O nesmyslnosti zákazu olova jste mluvil minule s tím, že se v přírodě nerozkládá, navíc ho používá policie a tak dále. Pokud vím, tak Evropská komise dostala námitky ze strany Visegrádské čtyřky už k návrhu původnímu. Tudíž znají argumenty, o nichž se spolu bavíme.

Znají, samozřejmě. Systém Evropské komise je vždy stejný a vyjádřil ho už kdysi Jean-Claude Juncker – Něco nahodíme, a když to nezaznamená velký odpor, tak to prosadíme a pak už řekneme, že je pozdě proti tomu něco dělat, když už to platí.

Ale už celá historie zákazu olova byl výsměch. Napřed Evropská komise totiž prohlásila, že jde jen o zlomyslné hoaxy šířené lidmi, kteří chtějí diskreditovat Evropskou unii a Evropskou komisi. Následně, když se již proláklo podle oficiálních materiálů, že skutečně zadala agentuře ECHA (Evropská agentura pro chemické látky, pozn. red.) zpracovat materiály tak, aby pseudoargumenty, které jsou výsměchem, za každou cenu prosadila, tak pomalu začali přiznávat barvu. Nejdříve, že zákazy nikoho nepostihnou. Pak, že je postihnou, ale jen málo. Tady vidíme princip toho všeho.

Olovo jistě není, a o tom jsme se bavili, ničím, co by bylo zdravé a co můžeme jíst po lžících, ale z hlediska ostatních vlivů je jeho škodlivost směšná. Nedávno jeden expert z ministerstva zemědělství uvedl, že prý podle studie ECHA, ornitologů a těch, kteří v uvozovkách chrání přírodu, olovo zabíjí. A byly definovány tuny a množství statisíců či dokonce milionů mrtvých ptáků. Na otázky, jak k těm číslům došli, bylo odpovězeno tak, jak to Evropská komise často používá: Odhaduje se, že… nebo: Experti odhadují, že…

Přirovnám to – a není to úplně mimo mísu – jako byste odhadovala, jak velké přirození má váš soused, které jste nikdy neviděla. Nechci, aby to znělo špatně, ale my se budeme bavit o olovu snad jako o největším zlu, co škodí planetě, ohrožuje životy a přírodu kolem, ale nebavíme se o hnojivech, které nás trápí nejvíce? Vzduch, modifikované potraviny a ostatní vlivy, jimž těžko zabráníme? A obrovské koncerny, které na nich vydělávají a ovládají vysokou politiku, tak do toho se šťourat nebude.

Neustále vidím další a další články, proč umírají ptáci. Jednou jsou to obrovské skleněné budovy, do nichž narážejí a hynou. Jindy to jsou, a o tom se velmi opatrně mluví, či spíše nemluví, větrné elektrárny, které jsou ovšem zeleným zdrojem energie a nebude se o nich mluvit v nějakých negativech. Přitom ověřeně masakrují ptáky v ukrutném množství. Anebo jižní národy včetně Italů, coby pytláků, tam věčně ta obrovská kvanta ptáků chytají a tradičně jedí.

Existují další a další vlivy, ale nepřítel se našel. Je to prý výstřel myslivce v lese, popřípadě utržené olůvko našeho rybáře. Vždy se totiž najde nějaký pseudo-nepřítel, a ať se to zprvu zdá jakkoliv hloupé, tak bruselská mašinérie jede pomalu, ale jistě, a tyto zákazy chce pak s naprostou jistotou prosadit – a za jakoukoliv cenu.