Co soudíte o podivném spojenectví Václava Klause a Miloše Zemana, které začalo opoziční smlouvou?
Dalo by se říci, že se ideologické póly přitahují, ale to v tomto případě není to nejpodstatnější. Mimo jiné proto, neboť Klaus je spíše rétorický pravičák, ale jeho reálná politická rozhodnutí nemají s tradiční konzervativní pravicí příliš společného. A ani Zeman není klasickým typem levicového předáka. Vždy byl spíše salónním futurologem a vizionářem. Oba jsou svou výbavou odtrženi od reálného života. Ani jejich vzdělanost a inteligence jim nepomohla ve velmi nedobrém odhadu na lidi. Na vrcholu moci podléhali vábení lichotníků. Oba mají nízkou míru empatie. Oposmlouva byl Klausův trik, na nějž Zeman skočil, neboť si chtěl plnými doušky užít pocitu vítězství. Ta tam byla razance proklamované akce „čisté ruce“. V pozadí se rodily nové dohody na půdorysu Langer a Gross a stát přešel pod kontrolu klientelistických sítí. Na tento trend pak navázali až obludným způsobem Topolánek, Kalousek a jiní. Pokračování spojenectví není překvapivé. Vítěz píše dějiny. A Klaus si říká, když už teda musí odejít, nechť je tam jeho dlouholetý parťák i oponent v jedné osobě.
Bude podle vás toto spojenectví pokračovat i se Zemanem na Hradě?
Pokud bude chtít Zeman ve své poslední politické roli uspět, pak se bude muset od Klause oprostit. Prozatím to tak nevypadá. Mám zkušenost, že podpora Klause v prezidentské kampani mu hlasy spíše ubírala. Pragmatická dělba moci a vlivu je něco jiného než dohoda o stabilitě a společných hodnotách. Mám stále dojem, že oba pánové do této interpretace společné minulosti spíše projektují své dojmy a pocity než realitu a fakta. Vyšší kartu má nyní Zeman. Na něm záleží. Nedůstojný Klausův odchod, spojený s šokující amnestií a kopáním kolem sebe, si nezaslouží příliš respektu a uznání.
Nejsou si v tom, že se stýkají, obklopují či mají za sebou podivné lidi, jež jste nazval podnikatelská mafie, podobní?
Ano, v mnohém je to pravda, ale rozdíly přeci jenom existují. Znám oba pány docela dobře a rozdíly mezi nimi existují a jsou podstatné. Zeman k životu nepotřebuje prvoplánové atributy moci, není to „numismatik“ a sběratel luxusu. Je spokojen ve svém velmi skromném venkovském sídle, kde dokáže být velmi milým hostitelem. Dokáže vyslechnout partnera v diskusi, udělat si sám ze sebe legraci a dokonce si přiznat chybu. To vše je u Klause nepředstavitelné. Oba občas propůjčují lidem ve své blízkosti příliš volný mandát, a ne vždy se to vyplácí. Ovšem u Zemana bych si vsadil na to, že jeho občasné personální kiksy nejsou produktem žádných her a konstrukcí, naopak, jsou spontánní. U Klause bych si tím nebyl jist, a to i proto, neboť Klausův kontakt se světem různých vrstev podnikatelských sítí byl v posledních patnácti letech mnohem intenzivnější.
Je třeba se obávat bratření s Ruskem, které asi bude v osobě prezidenta Miloše Zemana pokračovat?
Klausův příklon k Rusku v posledních letech nešlo přehlédnout. Dokonce si myslím, že je to jeden z klíčových momentů jeho až zběsilé kritiky Evropské unie (EU). A značně tím devalvoval i některé rozumné kritické názory na podobu evropské integrace. Chci věřit tomu, že Klaus byl na počátku své kariéry jen dobře připraven a ne připravován. Podivný byl i jeho otevřený lobbing pro skupinu PPF v Rusku, zvláště v souvislosti s jeho novou rolí v institutu, kterému dal své jméno, a který financuje Petr Kellner. Vazby na Rusko má i Zemanovo okolí, ale myslím si, že Zeman je poučen a bude hrát na větším hřišti, zvláště vůči Německu, EU, ale i dalším mimoevropským zemím. Nechme se překvapit. Ovšem pozice ruského kapitálu v Česku je již nyní tak zásadní, že to nezmění ani Zeman a nezměnil by to pravděpodobně ani nikdo jiný.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský