Paní Bobošíková, abychom začali aktuálně. Vláda podle médií chystá dotace „nezávislým médiím“, která „bojují proti dezinformacím“. Je médium, které bere dotace od státu, vlastně nezávislé?

Žádné médium, které bere dotace od státu, není nezávislé. Předpoklady k nezávislosti mají jen veřejnoprávní média, která platíme všichni, nebo čistě komerční média, pokud jsou zdrojem zisku, nikoliv nástrojem vlivu, a pokud jim stát nekádruje inzerenty. Nezávislá média v tomto pojetí u nás v podstatě neexistují. Veřejnoprávní média ovládá progresivistická pětikoaliční klika; a komerční média jejich vlastníci a s nimi spojené zájmové skupiny. A navíc – v naší zemi existují stovky, možná tisíce médií (počínaje různými radničními listy a konče třeba čtrnáctideníkem Tvar), která jsou už nyní dotovaná radnicemi, kraji nebo třeba Ministerstvem kultury.

Dotace podle vlády „nezávislým médiím“ znamenají pouze to, že současná veřejnoprávní i mainstreamová soukromá média už nestačí na to, aby přesvědčila většinu občanů, že liberálně demokratická politika této vlády a Evropské unie je pro ně to nejlepší, v čem mohou žít. A proto je třeba přitvrdit. Prostřednictvím cukru (peněz) a biče (vyhrůžek). Zatím.

Navíc jsme svědky paradoxní situace střetu státu a trhu – hned vysvětlím. Stát zatím dosáhne jen na registrovaná média a na weby s koncovkou cz. Nikoli na sociální sítě. A právě sociální sítě, což jsou soukromé platformy, rozrušují svými možnostmi státní monopol na informace tak, že je silně znepokojen. Dokonce natolik, že eurokomisařka Jourová vyhrožuje Twitteru znepříjemněním podnikání v Evropě.

Je neschopný, ubohý a slabý každý stát, jehož představitelé sáhnou k placené propagandě namísto k politické argumentaci. Svoboda a s ní spojené hledání pravdy ale nakonec vyhrají, i kdyby Fialova vláda nasypala spřáteleným médiím třeba celý státní rozpočet.

Uniklý plán, který obsahoval i systém postihů pro „šiřitele dezinformací“, byl mluvčím vlády označen jen za předběžný. Lekla se vláda reakce?

Tato vláda – pokud jde o omezování svobod občanů – se nelekne vůbec ničeho. Už to rok jasně dokazuje. Pouze vždy zvažuje momentální náklady a výnosy. Neboli to, co nyní vzbudí vášně, bude za několik týdnů provedeno potichu – třeba v době, kdy pozornost veřejnosti bude upřena ke střídání prezidentů na Pražském hradě. Tak jako se politici pětikoalice nelekli toho, že se lidem nelíbí, když vicepremiér Rakušan nazývá své spoluobčany „šmejdy“, tak se neleknou toho, když se lidem nelíbí nějaký návrh zákona, nedostatek Nurofenu, přeplněné pohotovosti nebo nárůst kriminality o 19 %. Změnit toto mohou buďto mohutné lidové demonstrace, nebo až další volby.

Od války na Ukrajině začala vláda „bojovat s dezinformacemi“ i s pomocí nejrůznějších neziskových organizací, které známe z veřejného prostoru už roky. Které jsou podle vás nejdůležitější a co říci k jejich financování?

Boj s takzvanými dezinformacemi nezačala vláda ani žádná nezisková organizace, ale bylo to Vojenské zpravodajství České republiky, což je ozbrojená služba Ministerstva obrany, které řídí Jana Černochová z ODS. Rozvědčíci této tajné služby vypracovali seznam webů a požádali internetovou infrastrukturu ČR o jejich zablokování. Fialova vláda tomuto doporučení tleskala a zájmové sdružení CZ.NIC poslechlo.

Pokud jde o neziskové organizace, které se angažují v takzvaném boji s dezinformacemi, jejich seznam lze najít na vládním webu branmecesko.cz. Pikantní je, že vládní web sám šířil dezinformace – například, že „poprvé od roku 1939 jeden evropský stát napadl druhý“ a že přitom nazývá šiřitele dezinformací „šmejdy“. Vzhledem k tomu, kolik dezinformací šíří vládní strany o své činnosti (například lež o tom, že schodek státního rozpočtu je letos pod 300 miliardami korun, ačkoli ve skutečnosti je schodek výrazně vyšší), měli bychom očekávat, že ony spřízněné organizace proti dezinformacím budou upozorňovat i na dezinformace vlády a budou jejich šiřitele označovat za šmejdy. Nic takového se samozřejmě neděje. Nejde tedy o žádný boj s dezinformacemi, ale jen o placenou propagandu. Proč tomu neziskové organizace asistují, vědí jen ony samy.

Trojblok „média – akademická sféra – neziskové organizace“ vládě jistě pomáhá. Může opozice vůbec udělat něco pro jeho rozrušení?

Skutečná opozice může mnohé. My jsme ale v situaci, kdy si ANO a SPD na opozici jen hrají.

Nevím, co opozici v době sociálních sítí, které mohou při dobrém používání zcela zvrátit veřejné mínění, brání v tom, aby byla skutečnou opozicí. Nevím, co jí brání v tom, aby ukázala občanům, jaké „výzkumy“, mnohdy plné chyb, platí státní rozpočet akademické sféře a jak se na vysokých školách nakládá s miliardami od daňových poplatníků. Skandál s turbodiplomy, spornými vědeckými články a „uměleckými předměty“ v kanceláři bývalé rektorky Nerudové si přímo říkají o kritiku. Nevím, co brání opozici v tom, aby upozornila na to, kolik desítek milionů dává Ministerstvo kultury těm kterým médiím, a ohradila se. A nevím, co brání opozici v tom, aby ukázala seznam neziskových organizací a řekla, které z nich nebude ze státního rozpočtu financovat.

Skutečná opozice, kterou zajímají občané a ne křesla v Parlamentu, by šla cestou tvrdých řezů do těchto oblastí, které naprosto zásadním způsobem pokřivují vědu, výzkum, vzdělání a skutečnou humanitu svázanou s neziskovým sektorem.

Jen tak na okraj: nelitujete někdy toho, že jste na přelomu let 2000 a 2001 v České televizi nebyla agresivnější? Využila jste tehdy všechny zákonné prostředky? Mnozí totiž berou kliku, která ovládá zpravodajství a publicistiku ČT, jako uzlový bod jisté provládní klaky.

Pravomocí ředitelky zpravodajství České televize jsem v rámci takzvané televizní krize využila na sto procent. Jsem přesvědčená, že totéž udělal i generální ředitel ČT Jiří Hodač.

Kdo ale svých pravomocí nevyužil, byla vláda České republiky v čele s Milošem Zemanem a jí podléhající pořádkové složky. Proč se tak stalo, to se už asi nikdy nedozvíme. Dva významní členové zodpovědní za bezpečnost a média – ministr vnitra Stanislav Gross a ministr kultury Pavel Dostál – už nejsou mezi námi. A pochybuji, že prezident a tehdejší premiér Miloš Zeman bude o tom, proč nenařídil bránit svobodu, demokracii, právo a pořádek, otevřeně hovořit. Jakou roli v celé kauze tehdy hrály mezinárodní zájmy, lobbistické zájmy, zbabělost, agresivita  a podlost některých aktérů, se můžeme jen domnívat.

Osobně se domnívám, že kdyby se tehdejší progresivistická levice, zabalená v nejrůznějších hávech, nechopila České televize před 22 lety, stalo by se tak plíživě o pár let později.

Viktor Orbán je kritizován zejména za to, že ovládl se svými přáteli jak veřejnoprávní, tak většinu soukromých médií. Opozičním médiím dělá potíž financování. Jak to reálně porovnat se situací u nás nebo v Německu?

Jsem hluboce přesvědčená, že je na každé zemi, jaké mediální uspořádání zvolí. Jak se ukazuje koneckonců i u nás – i o tom je tento rozhovor – za mediálním uspořádáním se neskrývá touha po svobodě a demokracii, ale téměř vždy mocenský boj, ze kterého se bohužel vytratil ten nejmenší společný jmenovatel – kterým je svoboda a demokracie. Neumím posoudit, jak hluboký je tento problém v jednotlivých zemích. Ale jsem zásadně proti tomu, aby se do mediální politiky jednotlivých států vměšovala Evropská komise nebo jejich sousedé.

Ukrajinská válka, energetická krize, volba prezidenta. Když se podíváte na to, jak si vedly letos různé skupiny českých médií, co vás napadá?

V drtivé většině médií bylo zpravodajství o ukrajinském konfliktu dlouhý čas naprosto jednostranné, příčiny energetické krize byly podávány jednostranně také. A pokud jde o volbu prezidenta, měla řada médií jasno už před tím, než kandidáti svou kandidaturu oficiálně vyhlásili.

Realita je ovšem taková, že většina občanů média měnit nechce. Inzerenti v klidu inzerují vedle prokazatelných lží, lidé lži konzumují. Mediální rady mlčí. Takzvané etické panely, které má řada médií, také mlčí, popřípadě rozdělují novinářské ceny médiím, která jsou schopna v jedné větě uvést hned čtyři nepravdy. Jsem přesvědčena, že všichni ze zúčastněných vědí, že to, čeho jsou součástí, není cesta ke svobodě, demokracii a prosperitě. Vědí to, ale mlčí.

Pak je zde skupina lidí, převážně na sociálních sítích, kterým osud české demokracie, svobody a prosperity není lhostejný. A právě proti nim se vláda chystá v roce 2023 zakročit. A když už je nemůže ze sociálních sítí vymazat, tak aspoň podmaže jejich odpůrce v klasických médiích, aby je diskreditovali o to více. A kriminalizace bude následovat.

Vedle ČT24 již skoro tři roky vysílá CNN Prima NEWS. Radikální „kavárna“ ji nemá ráda. Jak porovnáváte tyto dvě stanice?

ČT24 rozhodně neposkytuje objektivní, vyvážené a všestranné informace pro tvorbu názorů. Je zaměřena jednostranně ve prospěch politiky Evropské unie, pětikoalice a progresivistické levice. Tím se samozřejmě vytvořil prostor na trhu pro kohokoli dalšího, kdo bude mít peníze a energii na to, aby rozjel celoplošný zpravodajský kanál. Z tohoto úhlu pohledu je CNN Prima NEWS zahozená šance. Dává sice prostor širšímu spektru názorů než ČT24, ale je znát, že to dělá nikoli z přesvědčení v sílu svobody slova a plurality názoru, ale z nutnosti. Majitelé po progresivistickém začátku pochopili, že pro dvě ryze kavárenské zpravodajské televize na českém trhu není místo.      

Ta ostrakizovaná „alternativní média“, která jsou častokrát dělána skoro až na koleně, si prošla letos pokusy o blokování ze strany státu. Je strach z nich úměrný jejich zásahu?

Musíme mít na paměti, že weby určené k zablokování vybrali rozvědčíci  Vojenského zpravodajství Ministerstva obrany, které řídí Jana Černochová z ODS. To je ministryně, která říká svým pistolím „miláčci“ a ukazuje tank v kabelce. To, myslím, dává odpověď na míru používání zdravého rozumu při konstrukci v cenzorském zásahu. Jen velmi  specificky vybavené mozky může napadnout, že naši „krásnou liberální demokracii“ uprostřed Evropské unie může zničit pár webů typu Protiproud nebo Aeronet! A ještě pikantnější je, když si tytéž mozky myslí, že zablokování webů na doméně .cz znamená, že se informace z těchto webů nedostanou k občanům prostřednictvím jiných domén.

Jednoduše řečeno: co dělat v roce 2023, abychom si udrželi demokracii a svobodu slova?

Jediné, čeho se tato vláda lekla, byla demonstrace 3. září na Václavském náměstí, na které se sešlo sto tisíc lidí. Teprve tato demonstrace ji donutila alespoň částečně řešit energetickou situaci. Svobodu slova a demokracii u nás neudrží opozice, to už prokázala. Tlak na vládu a na politickou reprezentaci mohou vytvořit pouze občané. Nezbývá než podpořit demonstraci za svobodu 21. ledna na Václavském náměstí. Je to součást demokracie a je to to jediné, co na bezostyšnou koalici a neschopnou opozici alespoň trochu platí.