Svátek 17. listopadu by podle Lubomíra Zaorálka měl být důvodem k větší reflexi, ale místo toho zazněla spousta strašných frází a floskulí. To dle jeho slov mnohé spíše odrazuje a raději se žádných oslav neúčastní. „Viděli jsme nesnesitelný kýč. Patos lze omluvit v době, kdy ke změně režimu docházelo a součástí byla euforie a sentiment. Navozování takové atmosféry znovu po 34 letech mi připadá strašně kýčovité. Všechno se stalo kýčem včetně písně Modlitba pro Martu. Jde spíš o jakousi rekvizitu, která se používá znovu a znovu pro vyvolání dojetí. Dovedu si představit velké množství lidí, kterým se to musí zajídat. Není to důstojné. V tom vidím hlavní problém těch našich tzv. oslav, které jsou místo reflexe podivným rituálem, ze kterého má člověk zvláštní pocit. Co bylo správné tehdy, dnes působí trapně,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz.

„Nejhorší zážitek související s letošním 17. listopadem je pro mě pan Gruntorád, který drží hladovku, protože jsme nedokázali vyřešit ani problém s penzemi lidí, které minulý režim perzekuoval a nedovolil jim vykonávat jejich zaměstnání. Na tom vidíte tu falešnost a trapnost. Když jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny, snažil jsem se přispět k tomu, abychom těmto lidem pomohli. Nyní vidíme ostudu současné garnitury, která se verbálně hlásí k demokracii a dalším hodnotám, ale nedokázala ani toto uvést do praxe. Zcela to ukazuje falešnost dnešního ‚vzpomínání‘ na 17. listopad a odhaluje celé pokrytectví. Místo vzlykání u pomníků jsme měli napravit křivdy. Pak se nedivte, že se mnozí lidé vzpomínkovým akcím raději vyhnou, než aby tam museli trpět, protože se jim z toho všeho dělá mdlo,“ soudí místopředseda Sociální demokracie, exministr a bývalý předseda Poslanecké sněmovny.

Konstatuje, že se mu dělalo mdlo z tehdejších komunistických rituálů a dnes je to prý podobné. „Spadli jsme z bláta do louže. Nemluvě o tom, že existuje obrovský rozpor mezi tím, jak se 17. listopad slaví na Národní třídě, a tím, jak to velká část obyvatelstva cítí. Té druhé a větší části podle mě slovo oslava trpkne v puse. Zažil jsem normalizaci jako období, které bylo velmi těžké k životu, přišel jsem v té době o práci a vůbec to nebylo snadné. Atmosféra byla dusivá a tísnivá. Zajímavé je, že po těch 34 letech sice žijeme v systému, kde se hodně mluví o hodnotách, ale žijeme především podle kritérií úspěchu a peněz. Celá řada lidí proto nevnímá, že jsou součástí společenství, se kterým by se cítili spojeni a cítili by, že v něm mají své místo. Neustálé vzývání hodnot k tomu nepomůže. Podívejte, v jaké jsme situaci. Velká část lidí se necítí být nikým reprezentována, vláda je na tom tragicky s důvěrou a lidé se potýkají s celou řadou problémů, žijí z ruky do pusy. Za poslední tři roky klesla životní úroveň domácností o třetinu, takže lidi mají úplné jiné starosti než slavit 17. listopad. O tomto bychom se měli bavit,“ navrhuje.

„Proč po 34 letech vládní hierarchie preferuje několik vyvolených, třeba oligarchů z oblasti energetiky či bankovního sektoru? Vláda je slabá, a to uvolňuje prostor ‚nové elitě‘, která využívá dokonce i krizí k tomu, aby znamenitě zbohatla. Toto lidem vrtá v hlavě. Těžko pochopí, jak je možné, že v této zemi vyrábíme elektrický proud za velmi levný peníz a oni za to musí platit jedny z nejvyšších cen v Evropě. Toto prostě nelze vysvětlit, protože to nedává smysl. Je to nenormální. Normální by bylo říci, že je to nepřijatelné a změnit to. Vláda se to ani nepokouší vysvětlovat, s lidmi nekomunikuje. Namísto toho slyšíme jedno skandální vyjádření za druhým. Je sice pravda, že tito lidé byli regulérně zvoleni, ale je zlé, že vysoká míra odcizení vládní politiky s občany vytváří bariéru a zpochybňuje systém jako takový,“ kritizuje Zaorálek.

Někdo prý lidem poradil, aby šli do politiky, založili stranu a kandidovali, když se jim to nelíbí. „Jenže to je nesmysl. Založení nové strany v této zemi dávno patří jen vyvoleným, protože pokud nemáte dost peněz, do politiky neproniknete. Nedostanete se přes média, která jsou rozdělena mezi několik bohatých, kteří si mohou stavět politické strany. Podívejte se na prezidenta, kterému také skupina oligarchů nebo velmi bohatých zaplatili volby. Vybrali si ho a dostali ho na Hrad. Vždyť je to absurdní, že si tady skupinka bohatých vybere někoho, kdo jim vyhovuje a udělají z něho prezidenta. Takhle si zítra v politice vyberou někoho dalšího. Děje se to i jinde ve světě, ale ukazuje to křehkost demokratických systémů. Pokud to bude pokračovat tímto směrem, mohou to prohrát. Velká část lidí se s tím nedokáže ztotožnit,“ myslí si zkušený politik.