USA, Velká Británie a Francie zaútočily na Sýrii. Šlo o velmi omezený úder coby odvetu za údajný chemický útok. Syrská opozice se údajně vzteká, že šlo o frašku a čekala větší pomoc. Trump vzkázal Macronovi, že zájmem USA je co nejrychlejší stažení ze Sýrie a všichni dávají najevo, že další útok nebude. Jak hodnotíte zásah? A jaký vliv to může mít na mezinárodní vztahy? Hrozí větší konflikt? 

Domnívám se, že omezený zásah byl nutný, tím spíše za situace, která v Sýrii postupně kulminovala za asistence ruských expedičních vojsk. Myslím, že je v podstatě jedno, zda byl chemický útok organizován z centra, anebo nařízen místními veliteli. Od nenaplněných hrozeb amerického prezidenta Baracka Obamy a zničení v uvozovkách veškerých syrských zásob chemických zbraní zde byl Západ spíše pro smích. Svou roli bezesporu sehrála i bezzubost Rady bezpečnosti Organizace spojených národů. Ať již hodnotíme útok jakkoliv, k čemuž navíc nemáme dostatek informací, prokázal opět připravenost západních velmocí rychle se rozhodnout a zasáhnout, navíc chirurgicky přesnými útoky. To je myslím signál, který pochopil každý potenciální agresor. Paradoxně tento zásah může většímu konfliktu zabránit.

Podle prezidenta Miloše Zemana jde o debilitu, pokud některé státy (hlavně USA) dělají ty stejné chyby. Vše prý začalo invazí do Iráku pod záminkou (neexistujících) zbraní hromadného ničení, pokračovalo to v Libyi a tak dále. Nakolik je možné souhlasit s prezidentovým výrokem? 

Strategická změna poměrů situace na Blízkém východě, v severní a střední Africe, ale i v podstatné části Asie je zřejmá. Euroatlantický svět může reagovat pouze omezeně. Limitován je nejenom svými kapacitami, ale i politickými omezeními včetně základního demokratického parametru, kterým je střídání politických garnitur. Jinými slovy, omezeným časem na aplikaci jakéhokoliv promyšleného strategického postupu a snahy o řešení situace – oproti diktátorům či autokratům, kteří mohou své nebezpečné zahraničně politické koncepty kontinuálně prosazovat v podstatě bez omezení. Navíc když Západ nereaguje na diktátory, je kritizován, a když zasáhne, tak je opět pod palbou kritiky. Nicméně, jak víme i z vlastní zkušenosti Mnichova 1938, nejhorší je nicnedělání čili appeasement. 

Jak moc unáhlené rozhodnutí vojenský zásah byl? Mají mocnosti čekat na vysvětlení, nebo tedy rychle zasahovat i bez případných důkazů? A existují nějaké?

Pokud již došlo k rozhodnutí zasáhnout, bylo nutné zasáhnout rychle. Nevidím jako reálné, že by se dalo počkat za této všeobecně zjitřené situace na rezultát nějaké mezinárodní komise a teprve pak zaútočit. To by nejspíše k zásahu nedošlo, svět by již řešil jiné problémy, Západ by byl ještě více směšný a rusko-syrské síly by se i nadále cítily sebejistě při svém bezohledném nasazování vojenské síly. Jestli budou někdy k dispozici objektivní důkazy, a nikoliv pouze zpravodajské informace, které sloužily jako podklady k útoku, to je velká otázka. Spíše si myslím, že nikoliv, čemuž napovídá rychlá ruská reakce a zajištění místa chemického útoku. Byť nevíme mnoho, spíše nic, o vzájemné americko-ruské komunikaci v Sýrii, zcela jistě šlo o politický signál Západu, že syrská občanská válka má své limity, že Rusko nemůže postupovat bez ohledů na kohokoliv. Navíc byl konfrontován západní chirurgický útok bez jakýchkoliv kolaterálních obětí s brutálním a krvavým postupem syrsko-ruské koalice.

Ministr Stropnický i premiér Andrej Babiš americký útok jasně podpořili. Babiš však po návštěvě prezidenta Zemana svůj jednoznačný názor změnil. Objevuje se další kritika, že premiér v demisi není v názorech konzistentní. Jak to vnímáte vy? 

Zcela jistě kličkování premiéra Andreje Babiše v minovém poli syrské občanské války ovlivnila vnitropolitická situace a jeho pokus sestavit vládu se sociálními demokraty za podpory KSČM. Jeden den vyslal signál našim spojencům a druhý den Miloši Zemanovi. 

Češi jsou ve svých reakcích zdrženlivější než Američané, Britové či Francouzi. Měli jsme se více účastnit provedené akce? Nebo je opatrnost na místě? 

Česká republika odvádí důležitou diplomatickou práci při zastupování našich zájmů v Damašku, byť to není příliš vidět. Naši spojenci to nicméně vědí a oceňují. To je náš klíčový přínos k zatím neúspěšnému zakončení občanské války v Sýrii, který se ještě násobně zúročí v budoucnu. Obecně je možno říci, že balancujeme mezi podporou likvidace chemických, jaderných či jiných světu nebezpečných zbraní, a využíváním diplomatických kanálů umožňujících komunikovat a hledat řešení za této velmi složité situace.

Mnohé překvapila reakce ČSSD, která ústy svého předsedy Jana Hamáčka útok označila za odsouzeníhodný. Odpovědí podle něho nesmí být ukázka síly bez mandátu RB OSN. Oproti tomu většina ODS a TOP 09 zásah schvalují. Kdo se v této věci na naší politické scéně chová racionálně a kdo ne?

Záleží na úhlu pohledu. Pokud chcete prodlužovat současnou situaci, která spíše vyhovuje Rusku, Íránu a některým dalším hráčům v regionu, tak čekejte na mandát Rady bezpečnosti OSN. Pokud chcete vyslat signál všem účastníkům tragického syrského konfliktu, co už je pro vás nepřijatelné, podpořte chirurgicky přesnou likvidaci chemické kapacity Asadova režimu.

Místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna na adresu Trumpa a Mayové řekl, že několik hlavounů si myslí, že ovládá svět, a my jen zíráme. Podle Foldyny bylo Česko v této věci servilní. Stropnický z nás podle něho udělal satelit. Z celé situace se prý Foldynovi chce zvracet. Podle aktivisty Jandy je Foldyna proruský element a nikdy se nestalo, že by ve standardní české politické straně měli Rusové svého agenta tak vysoko. Co si myslíte o takových obviněních?

Domnívám se, že i za této složité situace můžeme hájit naše národní zájmy, jsme schopni podpořit své spojence a zároveň trpělivě pracovat na mírovém diplomatickém řešení. Není zapotřebí nadbíhat Rusku ať již z jakéhokoliv důvodu.

Jaký je váš pohled na současné vládní vyjednávání? Hnutí ANO se znovu vrátilo k vyjednávání se sociální demokracií, i když nejdříve spolupráci odmítlo. Některé názory říkají, že hnutí nic jiného nezbylo, protože proti spolupráci s SPD a komunisty by se mohly konat demonstrace. Co vy na to?

Z gruzínské Batumi, kde v těchto dnech probíhá velmi zajímavé jednání parlamentní skupiny NATO, je těžko zachytit veškeré nuance sestavování české vlády. Situaci ovlivňuje jak prezident Zeman, tak neústupnost premiéra v demisi Babiše. Variant je vícero a ne všechny nutně musí akcelerovat demonstrace. Oba dva pánové však zcela vážně pracují i s variantami podpory či účasti KSČM i SPD, které jsou pro takzvaně tradiční demokratické strany i část občanů opravdu jen těžko přijatelné.

Bude ČSSD pro hnutí ANO vhodným koaličním partnerem po předchozích zkušenostech? 

To je samozřejmě klíčová otázka. Faktem ovšem zůstává, že se ČSSD v důsledku posledních voleb zásadně proměnila a postupně se zjevně mění i ANO. Uvidíme, jak to dopadne.

Několikrát už jsem v rozhovorech slyšela, že jediným rozumným řešením v současné situaci jsou předčasné volby. Co vy na to? A platí stále, že kdo je vyvolá, je také odnese?

Myslím, že předčasné volby by žádné pozitivní řešení nepřinesly, naopak se domnívám, že by spíše politickou situaci ještě zkomplikovaly. Hlavně však ani zdaleka nebyly vyčerpány veškeré politické možnosti, takže k volbám není nejmenší důvod. Chce to pouze více odvahy – nebo jak to nazvat – k hledání kompromisu. Zejména na straně trestně stíhaného Andreje Babiše.