Kolem připravovaného sloučení dvou protimafiánských útvarů se nyní strhla obrovská mela, která může skončit až vládní krizí. Podle některých politiků se má tak údajně zlikvidovat jediná funkční složka policie na sofistikovaný zločin a hlavně odstranit šéf  Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Robert Šlachta. Přibližně stejný počet našich zákonodárců si ale myslí, že reorganizace policejních složek je zcela běžnou záležitostí, a oba úřady by tak mohly být klidně sloučeny a Šlachta by tam mohl znovu pracovat na velitelské pozici. Která strana má podle vašeho názoru v této důležité při vlastně pravdu?

Práce policie je nyní zpolitizována. Jakékoliv změny mají přece být výhradně v kompetenci vedení policie a ministerstva vnitra (MV), ale po předchozí odborné diskusi. Reorganizace, různé reformy u policie byly vždy součástí odborné veřejné diskuse. Podobné dohady dlouhodobě vnímáme také u připravovaného zákona o státním zastupitelství. Osobně jsem přesvědčen, že je to správné, neboť jenom tak mají jakékoliv změny šanci na úspěch a pak nebude při každých změnách ve vedení policie a na MV docházet k přehodnocování a touhám zase něco změnit.
Podle mého názoru se kolem toho vyvolávají zbytečná hysterie a pachuť. Některá vyjádření, například ze strany Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, vůči změnám a rozhodování vedení policie jsou už také přes čáru. Proboha, jak bude potom všem vypadat další spolupráce mezi špičkami státního zastupitelství a policie?

Myslím si, že nikdo nechce zlikvidovat funkčnost ÚOOZ a nepřeje si odchod zkušených policistů. Vůbec se ale nedivím, že se opakovaně uvažuje o změnách, neboť se o tom dlouhodobě diskutuje a současný systém činnosti celorepublikových útvarů musí doznat změn, zejména s ohledem na vývoj bezpečnostní situace a měnícím se problémům v kriminalitě.
Rozhořčení především uvnitř ÚOOZ ale částečně rozumím, protože o případné reorganizaci se má jednat se zainteresovanými subjekty a má se předem pokud možno najít vzájemná shoda. Plno policistů je na tomto útvaru výtečných a určitě chtějí svoji práci dělat, jak nejlépe dovedou, ale emoce, nekonstruktivní postoj a vzájemné se tlačení do kouta rozhodně nepatří do odborného rozhodování vedení policie a odpovědného počínání velitelů jednotlivých útvarů. Momentálně to na mě působí, že i vedení policie tohle podcenilo a není schopné díky tomu důvěryhodně vysvětlit smysl a záměr případných změn, což vede k politizování.

V souvislosti s touto závažnou problematikou se objevují v mnoha médiích různé spekulace. Na portálu Svobodné fórum se například objevil názor, že hnutí ANO se proto postavilo za Roberta Šlachtu, že jejího šéfa tíží kauza Čapí hnízdo. Vůbec ředitele ÚOOZ vykreslují některé noviny jako Babišova favorita. Naopak další média rozvíjejí úvahy, že Robert Šlachta vadil především vládní koalici, protože se chystal řešit některé kauzy, jež by se jí citelně dotkly. Jak se dá v této složité kauze vůbec orientovat? 

Robert Šlachta je dobrý policajt, i když v některých ohledech poněkud svérázný, který především díky mediálním výstupům vytvořil dojem, že se skoro na všem podstatném, co policie šetří, on nebo jeho útvar podílejí. Takhle to ale není, nicméně on se teď díky tomuto mediálnímu obrazu stává součástí vytváření polopravd, kde a komu všude může vadit. Nemůžu posoudit, jestli a komu vadí, ale tím, že ÚOOZ často, byť v souladu se zákonem, šetřil i kauzy, které na první pohled z věcné kompetence šetřit neměl, způsobil určitý zmatek v názorech laické veřejnosti a podobné úvahy se pak dají očekávat. Už proto musí být jasně nastaven a čas od času i srozumitelně vysvětlen a obhájen systém práce specializovaných útvarů služby kriminální policie a vyšetřování.
Tím se vracím k tomu, že je určitě proto správné v odborné debatě o reorganizaci pokračovat a shodnout se napříč odbornou veřejností, politickým spektrem, ale hlavně uvnitř dotčené části policie na nejlepším modelu fungování nejenom útvarů ÚOOZ a ÚOKFK, ale i ostatních útvarů služby kriminální policie a vyšetřování podřízených přímo policejnímu prezidiu. Možná to nakonec nemusí skončit vytvořením Národního centra boje proti organizovanému zločinu, ale případně jinými potřebnými změnami ve struktuře zmíněných útvarů.

Jaký je vůbec váš názor na fungování ÚOOZ? Na jedné straně vyřešil některé zapeklité kriminální činy, na straně druhé jiné závažné kauzy, které dost rozvířily veřejné mínění, a to nejen v Česku, zůstaly nedořešeny jako například případ Jany Nagyové nebo olomouckého hejtmana Rozbořila (kauza Vidkun)… 

Útvar pro odhalování organizovaného zločinu má celou řadu skvělých výsledků, plno policistů patří určitě k tomu nejlepšímu v policii, ale je pravdou, že není dobře, když celá řada případů není dořešena. Mimochodem, tohle je o odpovědnosti nejenom policie, ale i státního zastupitelství a vzpomínám si, že jsme často v policii vedli debaty, jak je důležité v citlivých kauzách, v souladu se zákonem a v co nejkratším čase dořešit jednotlivé případy.

ÚOOZ je poslední dobou známý i svou nevraživostí vůči GIBS, když někdy prošetřuje kriminalitu policistů. Nedávno také rozvířilo hladinu veřejného mínění předsmrtné video kdysi elitního policisty Stanislava Švábenského, který tvrdil, že ÚOOZ upozornil na nebezpečný obsah prodávaného alkoholu v kauze metyl a něco se s tím začlo dít až po dvou letech, kdy už začali umírat lidé. Než spáchal Švábenský sebevraždu, protože byl pravomocně odsouzený za vynášení informací a cítil se nevinný, ještě uvedl, že to byla msta policie jak za zmíněný metyl, tak za to, že upozornil na některé další záležitosti v kauze Toflova gangu (policisté vydírali podnikatele). Není už prostě čas na zřízení jiného útvaru, který není poznamenán minulostí, anebo by bylo zcela zásadní chybou rozpustit tým zkušených rutinérů se zajetým systémem práce? 
      
Nikdy není úplně na škodu zajetý systém práce změnit, pokud k tomu najdete věcné důvody. Zároveň jsem přesvědčen, že se nikomu v současné době přece nemůže podařit rozpustit týmy zkušených policistů, kteří se věnují jakýmkoliv kauzám, pokud na tom nadále bude potřeba pracovat. Už jenom proto, že činnost policie a státního zastupitelství je pod veřejnou kontrolou médií a různých zainteresovaných stran. Současná politizace a mediální polemiky jsou toho jenom důkazem. A čas určitě nazrál k tomu, aby se zásadně vyhodnotil současný stav v činnosti jednotlivých celorepublikových útvarů a našla se odvaha k potřebným změnám.

Prezident Miloš Zeman ale tvrdí, že právě dva protimafiánské útvary budou mít vůči sobě zdravou rivalitu, což je bude motivovat k lepší práci. Může to tak skutečně fungovat u policie?

Není tomu tak, rivalita u policie nemá být a koneckonců nedorozumění mezi těmito útvary, a díky tomu i se státním zastupitelstvím, jsme snad všichni v této zemi už zaznamenali mnohokrát.

A teď k jinému aktuálnímu tématu v české politice. Advokátka Klára Samková nedávno na semináři ve sněmovně přirovnala islám k nacismu, na základě čehož se z publika zvedl turecký velvyslanec a na protest odešel. Později dokonce požadoval trestní stíhání Samkové, ta na oplátku žádá jeho vyhoštění. Bylo to srovnání adekvátní? Je to legitimní součást svobody slova a veřejné debaty, nebo mohlo dojít k porušení zákona a měla by být potrestána?

Jestli někdo něco řekne v rozporu se zákonem, je tady policie nebo státní zastupitelství, aby to posoudily a případně konaly. Ukazuje se, že v jakékoliv době je nesmírně důležité chránit hodnoty související se svobodou slova a v co největší míře obhajovat legitimitu možnosti veřejně se vyjadřovat, pokud nedochází k zásadnímu porušení zákona.
Osobně bych to takto jako ona netvrdil, byl to však výrok vyřčený ve veřejné diskusi a je to její soukromý názor. Turecký velvyslanec ať si klidně protestuje, ale aby teatrálně žádal o trestní stíhání, to je pro mě neadekvátní překročení pravidel působení diplomata v naší zemi. On tady není od toho, aby moderoval politické diskuse anebo nám nestandardně vnucoval to, co považuje za správné. Otázkou je, zda tato záležitost nezapadá do „přetahované“ mezi Evropou a Tureckem, kde Turci zásadně a rozhodně ne moc přátelsky zasahují do celkového fungování zemí v evropském prostoru. Stačí připomenout tanečky kolem smlouvy o vracení osob do Turecka a stupňující se podmínky z jejich strany nebo různé politické reakce, například na hlasování ve Spolkovém sněmu v Německu. A právě do toho mně zapadají i reakce proti podobným vyjádřením ve veřejných debatách. Je to alarmující a měli bychom být kvůli podobným reakcím ostražití.