Strana zelených je bez předsedy, Ondřej Liška rezignoval. Kdy budete mít nového?

Zatím předsedu zastupuje Jana Drápalová, starostka městské části v Brně. Nového předsedu vybere sjezd. Nejsem v nejužším vedení, takže ani nemám informaci, kdy bude.

Jak to vypadá se Stranou zelených pohledem z České Lípy?

Budete se možná divit, ale teď nám přibyli noví členové a dají se pokládat za docela seriózní. Mají za sebou kus života a byli už v určitých funkcích. Přirozeným způsobem došli k tomu, že by chtěli být členy. Takže po delší době to vypadá pěkně.

Zmiňovaná Jana Drápalová protestuje na webových stránkách vaší strany proti senátnímu návrhu zákona o Šumavě. Jaký je váš názor na něj?

S tímto senátním návrhem nemají problém jenom zelení. Ale i Ministerstvo životního prostředí, které vede ministr Brabec z hnutí ANO. A také lidé, kteří by měli mít hodně silné slovo. A to jsou jihočeští vědci. V Senátě vzniklo něco, co nemá pomoci Šumavě a národnímu parku, ale spíše některým skupinovým zájmům developerským. Je to v naprostém rozporu s tím, jak má vypadat zákonodárná činnost. Ta má být ve veřejném zájmu. A určitě není ve veřejném zájmu, aby zákon podporoval určité podnikatelské skupiny.

Na Ukrajině už probíhá přes půl roku krize. Jaké jsou podle vás její příčiny?

Je to strašně nepřehledné. Sleduji to poměrně pečlivě, ale informace jsou tak protichůdné a strašně těžko se ověřují. Neodvážím se tedy říci nějaký jednoznačný názor. Rozhodně se vyhraněně nestavím ani na jednu stranu konfliktu. Ani k vládě v Kyjevě, ani ke skupinám nazývaným separatistické. Na to mám málo informací. Je ale strašně důležité, aby se ty věci tam řešily v poklidu, aby netekla krev. A lidé se dokázali domluvit na úrovni jednadvacátého století. Ale nevím, jestli to není přání naivní.

Máte nějakou radu, jak toho klidu a míru docílit? Ukrajinský prezident Porošenko představil mírový plán, je tohle ta správná cesta?

Líbí se mi snaha dát těm východním oblastem určitou autonomii. Jeden čas se mluvilo i o federalizaci Ukrajiny. To je určitá cesta, náznak dobré vůle. Budeme ale muset soudit podle činů. Tahle nabídka je krok správným směrem. Ale uvidíme... Je to jako když nahlížíte do temné místnosti, kde se občas něco mihne. Spíše tušíte, co se tam děje, než abyste to dobře věděl.

Říkáte, že máme málo zpráv. Spíše bych to viděl naopak. Že jich máme až moc a jsou protichůdné...

Ano. To je asi přesnější. Je ale těžko posoudit, do jaké míry jsou ty zprávy věrohodné. Jsou to určité verze. Záleží, jak hodně pravdivé je jádro té konkrétní zprávy, kolik je tam propagandy. Ani to nemusí být lež, stačí, když se některé informace vyberou a jiné ne.

V médiích jste se nedávno vyjadřoval o rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými. Říkal jste tam, že k vám do pedagogicko-psychologické poradny některé děti ani nemůžou přijet, protože nemají na lístek na autobus. Zhoršuje se podle vás tento trend?

Nůžky se rozevírají dál. Není to něco, co je pro českou společnost typické. U nás byla vždycky silná střední třída. U lidí, kteří na tom byli špatně, šlo spíše o jednotlivce a jenom dočasně. Momentálně se dostali do sociálně špatné situace. Ale poslední léta tady vzniká vrstva chudých lidí. A to je špatně. Nedělá to dobrotu. V jednadvacátém století ve společnosti, která je nejbohatší, jaká kdy na tomto území žila, dopustíme, aby na tom byli někteří lidé tak špatně. Druhou stránkou věci je, že to společnost štěpí, vyvolává se napětí. Nemusí na to doplatit jen nejchudší. Poškodí celou společnost.

Podívejte se, jaký hon se pořádá na sběrače kovů. Vymýšlí se zákon, aby sběrny vybíraly jen něco a že se peníze budou posílat jen na účet. Jakoby se nevidí, že ti lidé to nedělají proto, že nemají co dělat. Ale za každou cenu se snaží sehnat nějaké peníze na živobytí. A nedá se to shodit na to, že si kradou jen na pivo a cigarety. To je zakrývání problémů. Když se rozmáhají takovéto bagatelní krádeže, začíná to pociťovat celá společnost. Je to bumerangový efekt. Chudí, kteří jsou na samém dně, se nějakým způsobem snaží uživit. Každý chudák má doma postel a stůl, ale puštěnou televizi mít musí. A ta na něj chrlí reklamy a ukazuje, jak krásně se dá žít. Že můžete jet na dovolenou do Egypta. Co všechno si můžete pořídit – nablýskané auťáky, jídlo, oblečení. Co to udělá s člověkem, který se na televizi dívá v holobytu? Je to jen člověk, a pak se divte, že roste zločinnost. Dříve nebyla televize ani taková informovanost. Takže chudáci se až zas tak nedozvěděli, jak si žijí bohatí lidé. Dnes jim nahlížejí do domácností prostřednictvím televize.