Jak hodnotíte změny ve vládě, ke kterým přistoupil premiér Bohuslav Sobotka po neúspěchu sociální demokracie v podzimních krajských a senátních volbách?

Především tyto změny ve vládě jsou hlavně marketingovým trikem, protože měnit ministry chvíli před parlamentními volbami nemůže znamenat žádnou změnu politiky, protože toho noví ministři za tu krátkou dobu v resortech moc neudělají. Ale je to pokus voličům říci: já premiér to mám v ruce a něco dělám. Ale změny ve vládě především dokázaly, že Andrej Babiš přerostl panu premiérovi přes hlavu, protože se odehrály vlastně v jeho režii. Byli vyměněni ministři, kteří nejvíc vadili Andreji Babišovi, změny se vůbec nedotkly ministrů za hnutí ANO, i když mnozí z nich určitě nedělají dobrou politiku. Připomeňme si, co se děje na ministerstvu dopravy, a mohl bych jmenovat další. Tyto změny ukázaly slabost premiéra Sobotky a také bohužel to, kdo je skutečným šéfem téhle vlády. Je to Andrej Babiš.

Ministr financí Andrej Babiš teď ale čelí velké kritice ze strany mnohých podnikatelů, opozice, ale i sociální demokracie, protože přišel s návrhem změn na změnu zákona o zavedení elektronické evidence tržeb pár dnů před jejím spuštěním. Řada hospod kvůli zavedení EET prý skončila, jiné zdražily jídlo i nápoje. Považujete kroky ministra financí, návrhy na výjimky v době, kdy už zákon od 1. prosince platí, za znejistění podnikatelského prostředí v České republice?

Tato situace by skoro byla směšná, kdyby se tak hluboce nedotýkala osudu živnostníků a drobných podnikatelů. Směšná v tom, že tady Andrej Babiš mohl dokázat, jak tu politiku dělá. EET byla jediný projekt, který sám připravoval a dělal. A podívejme se, jak to dopadlo. Skončilo to chaosem, zmatkem, trapnými výmluvami a Andrej Babiš se na poslední chvíli snaží přijít se změnami, které vyjmou ze systému evidence některé skupiny živnostníků, byť velmi malé. Ale už to, že sám předkladatel projektu – Andrej Babiš - několik dní před spuštěním začne vymýšlet nějaké změny, přece svědčí o tom, že ten projekt je připraven špatně. Bohužel to, že se tím znejišťují lidé, kteří se živí svou prací, podnikají, riskují, kteří by naopak měli dostat prostor, protože stát by měl být rád, že něco dělají, místo toho jim způsobuje takovou komplikaci, je neodpustitelné.

Jak se díváte na snahu této vlády a především ministra financí Andreje Babiše "dusit" malé podnikatele a živnostníky? Nejde přece jen o elektronickou evidenci tržeb, to byla asi poslední kapka, ale i kontrolní hlášení a další kroky. Přitom tam, kde dochází k mnohonásobně větším daňovým únikům, tedy u většinou velkých, často nadnárodních firem, se žádná opatření nepřijímají.

Tato socialisticko-populistická vláda, a je to vidět snad v každém jejím kroku, má snad živnostníky, drobné a střední podnikatele za třídní nepřátele, protože dělá jedno opatření za druhým proti nim. Neustále se komplikuje daňový systém, roste byrokracie, jsou nová a nová kontrolní a restriktivní opatření. A přitom ty skutečné úniky, a co je největší problém – tedy velké a nadnárodní korporace, se vůbec neřeší. Ono to skutečně vypadá tak, že Sobotkova vláda straní těm velkým a ty malé se snaží z nějakého důvodu zlikvidovat.

Proč to podle vás Sobotkův kabinet dělá?

Nedovedu si to vysvětlit jinak než třídním bojem. Protože když se podívám na jakákoli čísla, je přece jasné, že naše prosperita a všechny prostředky, které má tato vláda k dispozici a které nevhodným způsobem utrácí, vznikají díky práci lidí a díky tomu, že jsou tu podnikatelé, kteří zaměstnávají další lidi, co vytváří nějaké hodnoty a kteří i do značné míry určují ráz našich vesnic a měst. Všichni řemeslníci, drobní podnikatelé, živnostníci, tvoří něco, co nemá jen ekonomický význam, ale i význam sociálně-kulturní. Kroky Sobotkovy vlády mohu jen označit za naprosto neodpovědnou politiku. A jestli chce opravdu zakročovat proti různým daňovým únikům a optimalizacím a přinést víc peněz zpátky do České republiky, ať se zaměří na nadnárodní společnosti, na ty, kteří odtud formou dividend a dalšími způsoby vyvádějí peníze, které získají na práci našich lidí a na tom, že tady je kvalifikovaná pracovní síla, kterou ani dostatečně neplatí. Ale útočit na ty malé, na ty domácí, kteří vytvářejí tu základní hodnotu, nemá žádnou omluvu.

Bylo by řešením opatření, které začal oprašovat premiér Bohuslav Sobotka, a to zavedení sektorové daně pro bankovnictví, telekomunikace a energetiku, to znamená, že by se zvýšená daň týkala vlastně těch největších společností, často právě nadnárodních?

Neznám parametry toho návrhu, takže se mi to těžko komentuje. Ale obecně nejsem pro zavádění dalších daní, ani té sektorové. To není dobrý nástroj. Už dnes máme jeden z nejkomplikovanějších daňových systémů na světě a vnášet do něj další prvek tohoto typu nemá žádný důvod. Způsobů, jak ošetřit, aby firmy nemohly úplně lehce využívat výhod naší země a nic sem nevracet, existuje více. Ale první krok, který by měl nastat, je přestat zvýhodňovat zahraniční investory na úkor českých podnikatelů. Jak je možné, že tady dostávají velké pobídky, pomoc a různé výhody firmy, které sem přijdou, a přitom český podnikatel má každý den horší a horší podmínky pro podnikání. Tohle není normální. Takže než budeme vymýšlet nějaké nové komplikované nástroje, nejprve se začněme normální politikou starat o to, aby naši lidé měli dobré podmínky. A to není žádné nacionalistické rozlišování kapitálu. Přece si musíme zdravým rozumem uvědomit, že pokud máme českého podnikatele, který vytváří nějaká pracovní místa pro lidi ve svém okolí, on také ten zisk v tom místě reinvestuje, on také utrácí peníze v České republice, má to prostě řadu výhod. Ale když mám nějakou nadnárodní firmu, která na pár let někde nějaká pracovní místa vytvoří, s platy, které se vůbec nerovnají platům, které mají jejich zaměstnanci v zahraničí, pak za pět let odejde, protože už to pro ni není výhodné. Samozřejmě, že pro Českou republiku je takový podnikatel mnohem méně užitečný než ten náš, a proto je potřeba, aby odpovědná vláda vytvářela podmínky pro ty naše, české. Aby jim aspoň srovnala podmínky s těmi zahraničními firmami. Sobotkova vláda se chová úplně naopak, a to mi připadá nehorázné. Nejsem vůbec proti tomu, aby se tady investovaly peníze odjinud. To je dobře. Ale chtějme, aby zahraniční investoři měli u nás stejné podmínky, dodržovali stejná pravidla, abychom z toho také něco měli. Vedeme tu debatu o spolupráci s Čínou. ODS vždycky říkala, ano, spolupracujme s Čínou, v ekonomické oblasti je to určitě dobré, ale nemusíme se kvůli tomu klanět a obětovat naši zahraniční politiku a nemluvit o právním státě a lidských právech. To, co dělá sociální demokracie, je úplně nechutné. Ale samozřejmě rozvíjet rozumně ekonomické vztahy je dobré. Ale pak se ptejme, jak ty vztahy vypadají, jaká je obchodní bilance, zda mají naši podnikatelé stejné podmínky v Číně, jako mají čínští investoři a podnikatelé v České republice. A jestli ne, tak je úkolem vlády v zájmu těch vztahů to spravit. A já myslím, že se to neděje. Slyším od našich podnikatelů, že není lehké podnikat v Číně, že není lehké se dostat na čínský trh, zatímco pro Čínu se tady otvírají dveře všemi směry. A já se ptám: je to takový typ kapitálu a podnikání, z čeho má něco Česká republika a čeští lidé? A pokud ne, tak to změňme.

Jak si tedy vysvětlujete, že jsme právě s Čínou uzavřeli smlouvu o strategickém partnerství? Objevily se různé spekulace, že peníze z Číny mají sloužit na volební kampaně prezidenta nebo na kampaň sociální demokracie, která je zadlužena kvůli Lidovému domu.

Spekulace nějak nevedu a konspiračním teoriím nevěřím. Ale to, co se odehrává ve vztahu k Číně, je jedním z výsledků naprosto nekoncepční, slabé zahraniční politiky, která úplně ztratila svůj obsah a která do jisté míry Českou republiku vlastně ohrožuje. Pan premiér i ostatní zúčastnění ústavní činitelé mi mohou tisíckrát vykládat, že prohlášení čtyř je standardním prvkem zahraniční politiky. Ale on to vůbec standardní prvek není. Také v jiných případech se takové prohlášení nevydává. Je to úplný nesmysl. Ale horší věc je, že oni si myslí, že se tím někomu zalíbí. Ale nikomu se tím nezalíbí. Režimy, jako je čínský, slabostí pohrdají. A pokud stát nemá sebevědomou zahraniční politiku, nehájí svoje zájmy, nemůže si získat respekt nikoho ve světě. A to, co se tady děje s čínským kapitálem, že obchodování jde přes jednoho dva lidi spjaté v minulosti se sociální demokracií, samozřejmě nevzbuzuje velkou důvěru a mělo by být v zájmu všech, aby ten proces probíhal jinak. Ale pokud pořád budeme svědky toho poníženého klanění a matení veřejnosti a pak se podíváme na čísla, zjistíme, že objem čínských investic se po všech slavných řečech a úklonách rovná zhruba Kypru. Vidíme, jaký je výsledek.