Jak hodnotíte ekonomický vývoj v Evropské unii i v eurozóně v důsledku několik let trvající krize, z níž se začínají teprve pomalu vzpamatovávat?

Evropská ekonomika všeobecně a eurozóna obzvlášť procházejí velkou zatěžkávací zkouškou. Finanční krize a následná recese měly na Evropu mnohem dlouhodobější negativní dopad než na Ameriku. Částečně proto, že americká hospodářská politika byla velmi razantní, byla ochotná vzít v potaz všechny negativní faktory hned na začátku, vyrovnat se s nimi i za cenu, že to bylo bolestné přizpůsobení. Ale bylo rychlé a americká ekonomika už šestým rokem roste. Evropská ekonomika začala růst teprve loni, předtím měla období poklesu a stagnace, různé v různých zemích, ale v některých, především v jižních, to byl velký pokles. Byla to i zatěžkávací zkouška pro jednotnou měnu, protože euro si vedlo velice dobře, když nebyly vnější šoky. Ve chvíli, kdy přišel velký vnější šok zpoza Atlantiku, zacloumalo to celou eurozónou. Byly vážné úvahy o tom, že by se eurozóna mohla rozpadnout na severní a jižní část nebo úplně rozpadnout či že by z ní nějaká země odešla. Ale takový ten největší šok a obavy už pominuly.

V čem by si Evropská unie či eurozóna mohly počínat lépe?

Problémy stále pokračují zvlášť v tom, že evropské banky pořád nepůjčují tolik, kolik půjčovaly dříve. Důsledkem je, že se evropská ekonomika rozjíždí pořád velmi pomalu. Dalším problémem je to, že Řecko je na pokraji platební neschopnosti a Evropa bude muset nějak vyřešit, co dělat se zemí, která je v bankrotu. Neznamená to nezbytně, že Řecko vystoupí z eurozóny. Je těžké zemi vyhodit z eurozóny, ono by muselo odejít nebo být vyhozeno i z Evropské unie. Vlastně neexistuje jednoduchý mechanismus, jak takovýto problém řešit. Evropa je na tom hůř než Amerika, nicméně když si vezmeme poslední údaje, tak si myslím, že opravdu byl nastartován pozitivní růst. U nás v České republice je teď růst velmi rychlý, ale je to do určité míry dáno tím, že jsme měli dvě recese. Krátkodobě jsem optimista, ale rozhodně by Evropa potřebovala udělat některé ozdravné kroky, aby celkově, a zvlášť ta jižní část, byla konkurenceschopná, abychom neměli přebytky na severu a deficity na jihu.

Myslíte si, že je toho Evropská unie schopná?

Uvnitř Evropy, v Německu a v severských zemích, mají velký přebytek na běžném účtu, zatímco jižní země mají schodek. Čili to je vnitroevropský problém. Co překvapuje lidi na celém světě, že Evropa není schopna si tento vnitřní problém vyřešit, nemá leadership. Evropané jsou inteligentní a vzdělaní lidé, vyřešili si spoustu problémů v minulosti. Pravda, také si přivodili dvě světové války, takže nejsou schopní vyřešit všechno a dobře, nicméně už deset let se tady potýkají s něčím, co jiné země – a Amerika obzvlášť – vyřešily. Zde je dobré přirovnání Evropy k rodině. Proč si to uvnitř nevyřeší?

Evropa je ale také zasažena masívní přistěhovaleckou vlnou. Jak by si měli hlavní představitelé Evropské unie počínat s ohledem na humánní i ekonomické stránky tohoto problému?

Já se na to dívám jako občan a zároveň též jako bývalý politický uprchlík – v sedmdesátém roce jsem odešel s rodiči do exilu a získal jsem politický azyl ve Švýcarsku. Myslím, že je zde pár důležitých věcí, které je třeba rozlišit. Už dlouhou dobu se mnoho zemí – a my jsme rovněž signatáři – řídí mezinárodní dohodou o politických uprchlících, na základě které lidé, jež mají z politických důvodů ohroženou existenci ve své zemi, dostanou politický azyl. Velká migrační vlna je ale též vyvolána ekonomickými rozdíly mezi zeměmi. Evropa a ani my jsme neprošli potřebnou diskusí a reflexí, jak dobře rozlišit a reagovat na tuto věc. Když to vezmeme z globálního pohledu, tak milion migrantů proti půl miliardě obyvatelstva Evropské unie je v tomto kontextu malé číslo. Ale podle toho, jak je situace řešena, to může být velký nebo malý problém, zvlášť když lidé přicházejí z kulturně a etnicky jiných podmínek, než mají země, které je přijímají.