Rok 2015 někteří označují za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

To lze vytušit, věci se daly do pohybu. Situace mi připadá jako pohled do krasohledu, u kterého došlo k pootočení a obraz světa se mění. Jen se neví, jak bude nový obraz vypadat. S ohledem na pohyb lidí jde o historický zlom, ten letos určitě nastal. Lidé se jakoby na povel najednou dali na cestu, nemusí ale kvůli tomu dojít k žádnému krachu, i když někteří říkají, že je ve vzduchu válka.

Které téma kromě uprchlického vidíte letos jako podstatné?

Určitě je to Ukrajina. Nevím, jestli Putin věděl, že dojde k něčemu ještě dramatičtějšímu než k ukrajinským událostem, ale určitě se mu hodí, že téma uprchlíků od této oblasti odvedlo pozornost. Pořád tam lidé umírají, bojuje se, ale už se o tom nemluví. Každý politik, který má takový problém, něco takového ocení, protože je mu jasné, že to jen musí po určitou dobu ustát, než se věc dostane z prvních stránek novin. To takoví zkušení harcovníci, jako je Putin, vědí. 

Jak hodnotíte postoj Evropské unie k otázce imigrační krize?

Je vidět, že Evropská unie tápala, určitě se na to mohla připravit lépe, mohl zde být strategický plán a vize. Vše se začalo řešit až za pochodu, až když tady uprchlíci byli. I Merkelová začala se svým „přijďte“ a nyní ustupuje, respektive původní přístup koriguje. Navíc jsou tady zřejmě vazby mezi některými evropskými státy a zeměmi Blízkého východu, o kterých nemáme ani tušení, to hraje také roli. Nepřipravenost na problém je způsobena přirozenou lidskou vlastností, dokud trvá určité pohodlí, nikdy se společnost pořádně nepřipravuje na to, že nastane kritická situace. Zároveň se ukazuje, že příliš nevěříme našim kulturním a civilizačním hodnotám, když se projevuje takový strach, že nás uprchlíci převálcují. Proč by to mělo nastat, jestliže hodnoty opravdu máme?

Je ohrožen Schengen, Evropská unie a její jednota?

Myslím, že pokud to jen trochu půjde, jednotná Evropa i Schengen se udrží. Je to tak ekonomicky výhodné a provázané, že schengenský prostor nepadne. Nějakým způsobem se zřejmě bude ohraničovat, ale že by padl, nevěřím. To by ztratila smysl společná měna a spousta dalších věcí, na kterých EU stojí.

Co říkáte na vývoj české politické scény na pozadí příchodu uprchlíků do Evropy?

Mám velké výhrady vůči našemu prezidentovi, který pomáhá vytvářet atmosféru strachu a xenofobie, vláda se k tomu ale postavila slušně a racionálně. Určité výhrady mám jen vůči ministru vnitra kvůli detenčním zařízením, z toho jsem neměl vůbec dobrý pocit. I proto jsme udělali v rámci Senátu platformu asi dvaadvaceti lidí, kteří se přihlásili k pomoci uprchlíkům a vyvracení mýtů a xenofobních nálad. Uspořádali jsme setkání s neziskovými organizacemi zabývajícími se pomocí uprchlíkům, zprostředkovali pak i jejich setkání se zástupci vlády, setkání s ředitelem odboru azylové politiky Haišmanem, a pod.
Obecně ve vztahu k uprchlíkům mi připadá, že přístup státních orgánů je strašně pomalý. Už bylo odsouhlaseno přijetí syrských křesťanů, ale první várka padesáti lidí má přijít až koncem ledna, ostatní ještě později. Oceňuji naopak činnost organizace Generace 21, která má připravené přijetí uprchlíků včetně podniků, které by je zaměstnaly, pořád to ale vázne na nějakých komplikacích.

Někteří lidé varují před vyvoláváním temných sil, podobným těm, které například Němce v minulém století dovedly až k tomu, že pálili v pecích miliony lidí. Je to nebezpečí reálné?

Ano, zlo vždycky hrozí – bylo, je a bude navždy v lidech, s tím se musí počítat a také s tím, že vždy budou lidé, kteří tomu podlehnou. Nikdo nemá předem vyhráno, jde jen o to, jak velká bude skupina lidí, kteří mu naopak nepodlehnou. Dnes jsou ve hře opravdu temné věci, touhy po moci, pomstě nebo penězích jsou pořád stejné, jen se mění ideologie, do jaké jsou zabaleny. A člověk na ně pak snadno nalétne. Ale lze se tomu bránit.

Na politické scéně se s lidským strachem pracuje různě, jsou zde subjekty, které na něm staví program, jsou ale zatím většinou na okraji. Bylo podle vás to, že se prezident Zeman účastnil protiislámského shromáždění „za čárou“?

Neumím úplně jasně rozlišit, co je u Zemana jeho přesvědčení, co je cizí zadání, co je populismus anebo, co je touha po znovuzvolení. To je těžké rozšifrovat, ale z toho, že se dostane na stejné pódium s konvičkovci, je vidět, že tady existuje krize politiky. Prezidentova podpora hnutí IVČRN je rozhodně „za čárou“ – když od Zemana slyšíme slova jako „kunda sem, kunda tam“ nebo když málem pozvrací korunovační klenoty, je to nechutné, ale už se s tím musíme smířit, podpora xenofobů je ale nebezpečná a může to pomoci těm temným silám, aby nabíraly sílu. Nevěřím, že prezident Konvičku neznal, na této úrovni to nejde.

Rozdělení společnosti nemusí být jen špatné, lidé jsou například nuceni přemýšlet o tématech, která nebyla na pořadu dne, a jsou důležitá…

Ano, to je to dobré, společnost je artikulovanější a ví se také lépe, kdo je kdo. Myslím, že k důležitým pojmům, které je dnes potřeba promýšlet, patří milosrdenství, jeho míra a vyvážení mezi ochranou vlastní bezpečnosti a solidarity, to si hodně lidí musí ujasnit. Další věc v oblasti teoretického rozumu souvisí s terorem. V souvislosti s útoky, jaké proběhly v Paříži, všichni cítíme, že je za hranicí pochopení, pokud se někdo může sám zabít, aby zaútočil proti objektům své nenávisti. Navíc se mění zacílení, když proběhlo 11. září, byl to útok na symboly, kdežto tady jde jen o zabíjení nevinných lidí.

Jednou z příčin imigrační krize je situace na Blízkém východě. Jak se letos vyvíjela?

Když tam vstoupilo Rusko, nebojovalo ani tak proti tzv. Islámskému státu, jako spíš proti odpůrcům Asada; a není úplně jasné, jaké tam vlastně mají úmysly. Putinovy záměry se teprve projeví, stejně těžko se dá odhadnout průběh rozehraných partií mezi arabskými národy, velkou roli hrají Saúdové, usiluje se o nějaké sjednocení protiteroristické platformy, ale jak to dopadne, není jasné. Měli by mít podporu Spojených států, ale stejně jako splasklo nadšení pro arabské jaro, může splasknout i tato naděje a pak se budeme divit, jaký vše nabere kurz.

Hrozí situace tím, že přeroste v globální válku?

To hrozí, protože nevíme, jak je vše rozehráno. Na druhou stranu to ale nemusí tak skončit. Tak jako, paradoxně, Zeman rozděluje společnost, a může z toho vzejít něco pozitivního, i v globálním měřítku z této rizikové situace může vzejít solidnější spolupráce mezi arabským světem a Západem. V každém případě je jasné, že z rozbouřené doby může vzejít něco pozitivního.

Platí taková pozitivní vize pro Evropu?

Stále si myslím, že budoucnost Evropy – ať už se na EU díváme jakkoli – je v kooperaci a sjednocení, v nichž je velká síla, kdežto když se rozpadne na jednotlivé státy, ocitne se v pasti. Rozpad je nejhorší varianta, která by mohla nastat.