Pane režisére, vy jste v současné době s rodinou na Floridě v USA. V pondělí právě tam při střelbě v nočním klubu zemřeli dva lidé, dalších asi 17 bylo zraněno. A je to zhruba měsíc, kdy při jiném útoku zemřelo na Floridě více než 40 lidí. Jak toto místní vnímají, jak se tyto tragédie dotýkají života „běžných“ tamějších lidí? A přibylo v Miami bezpečnostních opatření?

Moc tomu nerozumím... ale nic z toho, co naznačujete, kolem sebe necítím, ani nevidím. Ale Florida je strašně velká a v místě, kde my máme dům a kde nyní trávíme letní čas, to na první pohled vypadá, že se nic dramatického ve světě neděje. Samozřejmě v televizi – a že tady je televizních stanic se zpravodajstvím – jsou všechny události tohoto typu hojně probírány a komentovány. Ale přece jen se mi zdá, že nad vším nyní trčí nominační sjezdy republikánů a demokratů a problém, který všechny Američany nyní zajímá zřejmě nejvíc, se mi zdá je, kdo budou kandidáti na prezidentský úřad po Baracku Obamovi. To je ve všech  televizích k vidění de facto non stop... světový terorismus jen v konkrétním okamžiku exploze.

Na útoky na Floridě se ptám i proto, že v poslední době neuplyne snad ani jeden den, abychom si něco nepřečetli o dalších a dalších útocích, a to už i v Evropě. Kam myslíte, že Evropa v této souvislosti směřuje? Budou pro nás tyto tragédie běžnou záležitostí, na kterou si budeme muset zvyknout?

Kladete mi přes Atlantik strašně složité otázky, i když na druhou stranu je fakt, že jsem na toto téma dokonce i v ParlamentníchListech.cz své názory před několika měsíci už zveřejnil. To, co se děje – a rozhodně to není málo dramatické – není podle mě nic nového; všechno se to dalo očekávat. Už po událostech v Paříži jsem upozorňoval, a nebyl jsem sám, že je to teprve začátek a že přijdou ještě horší časy...

Útoky posledních dní byly vesměs dílem jedinců. Dá se podle vašeho názoru proti tomu vůbec nějak bojovat?

No právě, že se jedná o útoky jedinců. S organizovaným násilím nebo zločinem se dá bojovat, tam je jasné, kdo je nepřítel. Ale jak chcete bojovat se synem přistěhovovalců, který se nedokázal – nebo pod vlivem kohokoliv nechtěl – asimilovat, a jenž je frustrovaný ze své osobní reality, za kterou viní společnost, v níž žije, a recept na řešení svých osobních problémů nachází v pokřiveném zneužitém náboženství. To je právě ten problém. Ale vznikl už před více než dvaceti lety, ne dnes, kdy otevřená náruč západní demokratické společnosti neviděla dál než na špičku vlastního nosu. Bohužel místo abychom problém řešili, současná politická špička Evropy jej pouze prohlubuje.

Útok v Nice, během kterého umírali lidé pod koly náklaďáku, vyvolal samozřejmě velké emoce, ale také z některých stran kritiku. Kritici poukazovali na to, jak je možné, že se vůbec nákladní vůz při oslavách mohl mezi lidi dostat, ptají se i, zda policie opravdu zasáhla včas. Co vy si o tom myslíte?

Myslím, že po bitvě je každý generál. Umím si představit, kolik podobných náklaďáků ohrožuje lidi shromážděné v anonymním davu každý den. Jistě znáte z Prahy, kolik lidí čeká na refýži na tramvaj... nechci to domýšlet. Policie tam jistě nepracovala na sto procent, ale nemám iluze, že policisté dělají chyby pouze v Nice, a nemám ani iluze o tom, že mezi policisty jsou lidé různé intelektuální úrovně, jako všude ve všech oblastech lidské činnosti.

V pondělí dva islamisté zavraždili ve Francii faráře. K útoku se přihlásil Islámský stát. Vypadá to, že teroristé skutečně nemají hranice. Co podle vás chtěli vraždou duchovního vzkázat?

Jsem přesvědčený, že nic jiného než stále totéž. Teroristé pouze hledají skulinky, kde ochrana před násilím není dokonalá. Proč by lezli do zabezpečených letadel na střežených letištích, když stačí použít náklaďák. V kostele není ochranka, že? Možností, jak naši společnost zneklidňovat, napadat a ničit, je nekonečné množství. Nejsme schopni se bránit všude, to je přece každému jasné. Bohužel světovou společnost čeká neradostná chvíle nezbytného řešení tohoto konfliktu. A řešení nebude ani jednoduché ani bezbolestné.