Nedávno organizaci Občanská výpomoc a konkrétně vaši práci kladně ohodnotil tehdy ještě právoplatný premiér Česka Petr Nečas. Co to pro vás znamenalo?

Byl to jeden z projevů solidarity, vyjádřený oficiálním představitelem. Pro nás je vážná podpora evropských zemí nezbytná. Vím, že i veřejnost nás podporuje. Češi dávno vědí, jak moc potřebuje svět naši svobodu.

Co si v tomto ohledu myslíte o sbližování některých představitelů Česka s vládci Kremlu?

Vždycky mne znepokojuje, když se vedoucí činitelé států domlouvají za zády vlastních národů. Je smutné vidět, jak se hodnoty dostávají na vedlejší cestu ve srovnání se zájmy. Je možné obětovat komfort kvůli cti a svědomí, ale je to špatně. A nejsou to jen zvučná slova. Nicméně je třeba, aby byly projevy svědomí vidět ve skutcích.

Myslíte si, že by lidská práva měla být upozaděna kvůli hospodářské spolupráci?

Samozřejmě, že si to nemyslím.

Jak vzpomínáte v tomto ohledu na Václava Havla?

Vy Češi jste měli štěstí, že jste měli Václava Havla. A to nejsou jen vzpomínky, ale je to vaše i naše historie, která je vždy s námi. Na Václava Havla není třeba vzpomínat, v jeho blízkosti je třeba žít. Pro mě Havel existuje. Jednou nám pomohl, když dal pokyn k podpoře našich spoluobčanů. To si musíme pamatovat. Rusko nemělo svého Havla. Takový člověk se u nás nenašel. My jsme přišli o svou historickou šanci stát se svobodnou a demokratickou zemí.

V Česku se korupční kauzy množí. Co si o tom myslíte?

Je dobře, když se korupční případy dostanou k soudu. Horší je, když korupce kvete, a soudy nejsou. Nemohu posoudit situaci s korupcí v Česku. To budete muset dělat vy sami. Takové problémy je třeba řešit tím, že se definují a odstraní příčiny korupce. Bylo by chybné zůstat jen u represivních prvků. Například, jestli lékaři berou dary, tak možná nemohou z výplaty uživit rodinu. V takovém případě je důležitější přidat lékařům na platu, než je pronásledovat. Když však berou úplatky úředníci, začíná rozpad státu.

Nyní policie zasahovala na Úřadu vlády, u některých lobbistů a v dalších státních organizacích. Jak jste na to prvotně reagovala? Vždyť policie zasahovala přímo v úřadu muže, jenž vás velmi chválil...

Máte na mysli premiéra v demisi Petra Nečase? Setkala jsem se s ním nedávno. Byla to krátká schůzka, na které vyjádřil podporu Česka naší občanské společnosti. Doufám, že se ta pozice nezmění a že je to upřímný vztah českého národa k nám. Národa, který v pro nás ostudném roce 1968 vyhlásil slogan: „Za naši i vaši svobodu!“ Věřím, že ostatní si sami vyřešíte. Některé otřesy mohou být k užitku společnosti i státu. Jistě je lepší, když se premiéři mění bez skandálu. Ale nejhorší je, když se nemění vůbec, dělají si nárok na doživotní místo pod sluncem a zastiňují slunce celé země.

Jak na vás působilo nedávné jednání zástupců nevládních organizací s představiteli české justice v Praze ohledně azylového řízení a kauzy do Ruska vydaného podnikatele Alexeje Torubarova?

Udělalo na mě opravdu dojem.

Ukázala kauza Torubarov na závažné nedostatky v rozhodování tuzemské justice?

Mám-li to říci čestně, byla jsem šokovaná tvrzeními představitelů českého Ministerstva spravedlnosti, že je možné vydat žadatele o azyl před ukončením azylové procedury, která má rozhodnout o jeho žádosti a statutu. Velmi podivné bylo tvrzení, že ministerstvo v tomto vychází z článku 1. Úmluvy o postavení uprchlíků Organizace spojených národů z roku 1951. My všichni se samozřejmě opíráme o tuto definici, ale řešit otázku, zda situace žadatele odpovídá jejím kritériím, můžeme teprve tehdy, když projdeme a dokončíme celý vážný proces určení statutu uprchlíka. Pro to je určen celý postup. Jiný způsob není, neexistuje nějaký rentgen, který by nám jednoduše dal potřebnou odpověď. Soudce Michael Vrtek, který rozhodl o vydání Torubarova, ukázal na příklad Andreje Čikatila (ruský sériový vrah a kanibal, jenž mezi lety 1978 až 1990 zavraždil nejméně třiapadesát dětí a žen v okolí Rostova) a zeptal se, jestli by bylo třeba ho na žádost Ruska vydat. V podstatě je to dobrý příklad. Kvůli zločinům Čikatila obvinili dva lidi a oba popravili. A pak se zjistilo, že to bylo jeho dílo. Takže, není jednoduché ihned pochopit, kdo před vámi stojí, jestli opravdu zločinec nebo oběť lživého obvinění. Proto je třeba i vyjasnit, jaká je situace v zemi, která žádá vydání. Jestli se tam člověk může dočkat opravdového a spravedlivého soudu. Zaujalo mě také dost nepochopitelné tvrzení pracovníků Ministerstva spravedlnosti, že člověk nemá právo na doručení samotného rozhodnutí ministra o extradici. Rovněž mne udivilo, že na schůzce nebyl přítomen nikdo z kanceláře Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Mám podezření, že UNHCR není v Česku moc aktivní a málo pracuje s mocenskými orgány, které přijímají rozhodování v oblasti jeho kompetencí.

Myslíte si, že je Česko právní stát?

Nemohu posoudit podle jedné události, která zdaleka nepodchycuje všechny souvislosti v tomto smyslu. Česko pomohlo mnohým mým spoluobčanům, proto nemůžu jednoznačně říci, že není. I když tento případ vyvolává potřebu velmi vážné analýzy institutu azylu ve vaší zemi. To, že představitelé Ministerstva spravedlnosti, státního zástupitelství a soudu zůstali na dlouhé a pro ně těžké diskuzi a neutekli v přestávce na oběd, hovoří o mnohém. Chyby je třeba přiznávat a jít dále. V oblasti lidských práv je vždycky kde pokračovat.

Bojovnice za lidská práva v Rusku Světlana Gannuškinová

Do osmdesátých let pracovala jako profesorka matematiky na univezitě v Moskvě. Během války o Náhorní Karabach zajišťovala podporu pro uprchlíky. V roce 1990 spoluzaložila nevládní organizaci Občanská pomoc, s níž vedla kampaně za ochranu lidských práv. Během první a druhé čečenské války se začala zabývat ochranou práv Čečenců. Otevřeně vystupuje s kritikou Kremlu. Za svou činnost získala Nansenovu cenu a byla několikrát navržena na Nobelovu cenu míru. Málo se ví o tom, že dostala i nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie.