Jak vnímáte to, že režisér Vít Klusák odmítl váš finanční dar ve prospěch natočení snímku V síti? Byl to koneckonců váš nápad. Patnáct tisíc, které jste na film zaslal, prý Klusák zdvojnásobí a pošle organizaci Pro čistou církev.

Byl to můj nápad, protože sám jsem pro Českou televizi dva dokumenty o obětech natočil: „Z lásky nenávist“ a „Z lásky nenávist 2“, o obětech domácího násilí, první o ženách, druhý o mužích. V souvislosti s Klusákovým filmem nás šokoval počet pachatelů: dva a půl tisíce objevených během deseti natáčecích dní vůči třem vytvořeným dvanáctiletým dívkám (dvanáctileté dívky v Klusákově snímku ztvárnily plnoleté figurantky – pozn. redaktora). Stojíme zde před celospolečenským problémem a otevřený film spolu s kampaní na školách je více než potřebný.

Tak trochu mi utíkáte z otázky. Zajímá mne, jak reflektujete to, že Klusák církevní dar odmítl?

Jak tvůrci naloží s darem, je jejich zodpovědnost. Úmysl dárce by ale měl být zachován. Na druhou stranu, kdybych věděl, že se Vít Klusák podílel na reportážích Televize Seznam o zneužívání knězem, pak bych tuto svou iniciativu ještě více zvažoval.

• Přečtěte si rozhovor s Romualdem Štěpánem Robem o křesťanství a islámu.

Klusák v relaci Českého rozhlasu, kde debatoval i s vámi, hovořil o tom, že měl pocit, že Arcibiskupství pražské má zájem o PR. Že zahlédl lísteček s nápisem, že by se Arcibiskupství pražské stalo partnerem filmu. Nepřiznal byste i tento rozměr věci?

Tvůrci filmu požádali veřejnost o podporu svého filmu na portálu Hithit a za částku, kterou Arcibiskupství darovalo, je tam odměna v podobě partnerství filmu. Do poznámky jsem ještě specifikoval, kdo se skutečně stává partnerem filmu, protože platební karta, kterou musela proběhnout platba, byla napsána na konkrétního zaměstnance arcibiskupství. To vadí?

Neměla by si církev „zamést před svým prahem, než začne chtít pomáhat zneužívaným dětem na internetu“, jak vám na vlnách rozhlasu navrhoval Klusák? Ostatně církev (především tedy v zahraničí) je obestřena řadou sexuálních skandálů a zneužívání.

Zametá se. Například nedávno se konalo setkání papeže Františka se všemi předsedy biskupských konferencí celého světa na toto téma. Na druhou stranu, když se týden před evropskými volbami dožadoval jistý polský novinář rozhovoru s panem kardinálem na téma dokumentu „Jen to nikomu neříkej“ o zneužívání některými kněžími v Polsku, po volbách jaksi ztratil zájem. Jestliže jsou tady novináři nebo dokumentaristé, kteří toto téma využívají ke svým dalším jiným cílům, ať už politickým, nebo mediálním – např. sledovanost –, jedná se o další zneužití obětí.
 

• Přečtěte si vánoční rozhovor s Romualdem Štěpánem Robem.

Filmař vás ovšem „ťal“ na citlivé místo s tím, že „neprodává odpustky“. Právě katolická církev odpustky ve středověku prodávala. Mimochodem, to bylo jedním z popudů odstartování husitské reformace v českých zemích. Jak Klusákově větě o odpustcích rozumíze? 

Jako výkřiku z Vávrova filmu o Janu Husovi. Odpustky nejsou odpuštění, to se nedá ani prodat, ani koupit.
 

Ovšem jak Klusák uvedl, církev podle něj zametá kauzy sexuálního zneužívání pod koberec. Podle Klusáka v Česku kryla církev sexuální zneužívání celé roky. Co byste k tomu řekl? Jak byste církev obhájil? 

Domnívám se, že v některých případech jde spíše než o zametání pod koberec o stud. Bude tomu tak i v případech pachatelů Klusákova filmu. Jejich rodiny se budou stydět a nebudou s tím chtít vycházet jakkoliv ven.

Klusák ovšem hovořil i zcela konkrétně, a to o případu paní Hany, která se své zneužívání katolickým knězem snažila neúspěšně řešit přes deset let…

Co je mi líto na případu paní Hany, je také procesní zdlouhavost, kterou ještě více komplikuje dodržování presumpce neviny. Víme, že nedávno byl jeden kněz po osmi letech zproštěn obvinění ze zneužívání. Navíc tady nejsou žádné natočené důkazní materiály. V analogii odkazuji na případ pana Kulínského, který měl sexuálně zneužít desítky mladistvých. Jeho proces trval téměř pět let, a to Policie ČR měla veškerou dostupnou techniku a nástroje trestního práva, kterou církev nemá.

• Přečtěte si rozhovor s Romualdem Štěpánem Robem o uprchlících.

Jak tohle ale souvisí s případem paní Hany, který byl medializován a o kterém mluvil Klusák. Z toho se církev vyvlékne jak?

V té souvislosti bych rád upozornil na výzvu českobudějovického biskupa Vlastimila Kročila, který ve své tiskové zprávě z 25. 3. 2019 napsal: „Vzhledem k tomu, že reportáže a články v této věci nejsou plně vypovídající o všech skutečnostech, žádám veřejně Seznam.cz, paní Slonkovou a pana Kubíka, aby mi zajistili souhlas paní H. a svědků, které označila paní H. ve své věci, abych mohl uveřejnit jejich výpovědi, a to veřejně prostřednictvím internetu. Dále žádám písemnou právní záruku od společnosti Seznam.cz, která bude krýt případnou škodu jak v rovině civilněprávní, tak trestněprávní, že pokud by byl vůči mně či Biskupství českobudějovickému vznesen jakýkoliv nárok na náhradu škody za zveřejnění materiálů, ponese je Seznam.cz. Zveřejnění výpovědi svědků a poškozených však může být jen s jejich souhlasem. Osobně nemám co skrývat, ale je nutné dodržovat právní předpisy kanonické a České republiky.“ Do dnešního dne nedostal odpověď.

S tím, že pověst katolické církve v ČR i kvůli těmto aférám klesá, byste souhlasil?

Případy zneužívání, pokud se věrohodně prokážou, ničí pověst církve, tak jako případy dvou a půl tisíce pachatelů během deseti natáčecích dní Klusákova snímku V síti, které film odhalil, zničí jejich rodiny. Na druhou stranu je v České republice téměř 1 800 kněží, přičemž většina z nich obětavě slouží svým farnostem a všem lidem bez rozdílu. A rád bych ale, abychom uměli rozlišovat tak, jako se rozlišovalo u šéfa polské nadace pro oběti kněží, který (sám oběť) musel nedávno rezignovat poté, co zpronevěřil velké peníze. Jasně se řeklo, že to je příběh jednoho člověka, nikoliv příběh obětí. Stejně je tomu tak u kněží, kteří se dopustí zneužívání. Jsou to příběhy jednotlivých lidí, nikoliv příběh kněží, natož příběh církve.