Pane předsedo, podívejme se ještě na dozvuky krajských a senátních voleb, ve kterých ČSSD výrazně propadla. Debata o tom se vede neustále, i s ohledem na blížící se jarní volební sjezd sociální demokracie. Nejdříve tedy otázka. Kdo za ty špatné výsledky může? Někteří to svádějí na jednotlivé kraje, druzí zase na centrální ČSSD a její výsledky a prezentaci na vládní úrovni.

Volby do krajských zastupitelstev pro sociální demokracii nebyly úspěšné a nemůžeme se tvářit, že se nic nestalo. Ptáme-li se po příčinách, je to v současné době předmětem analýz, které provádíme, a jako vždy to podle mě bude kombinace několika faktorů. Zcela jistě měl vliv odraz centrální politiky, nemůžeme říkat, že to rozhodování občanů neovlivnilo; a pak samozřejmě kraj po kraji. Tam lze vystopovat míru vůle nebo touhy občanů v daných krajích po změně. Kde byla touha po změně nižší, ČSSD uspěla, což je případ jižních Čech a Vysočiny, a tam, kde vůle po změně byla vyšší, výsledky sociální demokracie byly horší a uspělo tam hnutí ANO, kterému se podařilo vzít na sebe roli změny.

Přestože sociální demokracie vyhrála pouze ve dvou krajích, nakonec se dostala do vedení mnohem více krajských úřadů, a to často za cenu obejití vítězného ANO. První vicepremiér Andrej Babiš to kritizoval jako podraz a dost podobně to komentoval i prezident Zeman. Jak to vidíte?

Jde o výsledek povolebních vyjednávání, do kterých každý subjekt vstupuje s počtem obdržených mandátů, a je to o programových průnicích. Nenazval bych to podrazem, to je od Andreje Babiše přehnaná a možná emotivní reakce v dané sitauci. Konec konců, když vidíme, jak hnutí ANO vyjednávalo v Ústeckém kraji, tam si nebralo servítky a výsledkem jisté neobratnosti a možná i přehnaných požadavků při vyjednávání je koalice bez vítězného ANO. Takže ano, jsou kraje, kde hnutí ANO zvítězilo, a nevládne. Nicméně sociální demokracie také svého času vyhrála parlamentní volby, a nebyla vládní stranou, s tím máme jisté zkušenosti.

Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka před časem napsal straníkům dopis, ve kterém jim oznamoval dnes již známé změny ve vládě. Šlo o správné rozhodnutí? A konkrétně, konec ministrů Němečka a Dienstbiera a jejich nahrazení ministry Ludvíkem a Chvojkou.

V jedné z předchozích odpovědí jsem říkal, že se sociální demokracie nemůže tvářit, že se nic nestalo, tedy z logiky věci bylo nutné přistoupit i k reakci na vládní úrovni. Za konkrétní kroky je odpovědný pan předseda vlády a on se rozhodl k těmto dvěma konkrétním změnám. Vedli jsme o této věci diskusi a konzultace ve vedení strany. Nicméně je právem každého předsedy finální rozhodnutí učinit samostatně. Myslím, že jak pan kolega Ludvík, tak pan kolega Chvojka budou adekvátními náhradami za dva odvolané ministry.

Ve zmiňovaném dopise zazněla i ostrá slova na adresu Andreje Babiše a hnutí ANO, že vykrádá úspěchy ČSSD ve vládě, přivlastňuje si je atd. Vnímáte to stejně? Nebylo to příliš ostré?

Pravdou je, že Andrej Babiš velmi umně vydává úspěchy vlády za úspěchy buď své vlastní, nebo úspěchy hnutí ANO, což vlastně jedno jest. V tom má pan předseda Sobotka pravdu. Nejmarkantnějším důkazem bylo navýšení důchodů. Podařilo se prosadit náš sociálně demokratický návrh, se kterým přišla paní ministryně Marksová. Pan ministr Babiš se mu vehementně bránil, dokonce se o tom vedla debata i v médiích. On poté názor změnil, souhlasil s navýšením tak, jak ho navrhovala ČSSD, nicméně pak to vypadalo tak, že na Ministerstvu financí otevřel nějaké dveře a z nich vypadlo tři a půl miliardy; a sám říkal, že našel peníze pro důchodce. Toto je klasický případ, jak pan ministr komunikuje, a určitě bychom našli celou řadu dalších takto konkrétních příkladů.

Z druhé strany váš stranický kolega a jihočeský hejtman Jiří Zimola prohlásil, že nemá smysl nadávat na to, že náš soupeř je lepší. Prý je to podobné, jako kdyby prohrál ve fotbale s Barcelonou a svaloval za to vinu na lepší formu soupeře místo toho, aby sám na sobě více pracoval…

Od Jiřího Zimoly bych hlavně uvítal nějaký konstruktivní návrh, jak kupředu. Zaznamenal jsem pochopitelně jeho výroky kritické vůči vedení sociální demokracie a má na ně právo. Je to ovšem takové polovičaté. Může kritizovat, ale je-li odpovědným politikem, který to s ČSSD myslí vážně, očekával bych i návrhy konkrétních řešení. To samé platí i o jeho výzvách vůči předsedovi Sobotkovi, aby došlo k rozdělení funkce předsedy strany a premiéra. Pokud někdo něco takového navrhuje, měl by přijít s alternativou, pokud to tedy nechce vykonávat sám. Názory Jiřího Zimoly vnímám, zatím jsem v nich ale nenašel žádný konkrétní návrh řešení, jak posunout sociální demokracii dopředu.

Už jsme se dotkli jarního sjezdu sociální demokracie, kde se bude volit vedení strany. Padá celá řada návrhů. Jedni říkají, že by mělo stávající vedení, minimálně v případě předsedy, pokračovat, a druzí míní, že je nutné před volbami šéfa strany vyměnit, pokud chce soc. dem. porazit hnutí ANO. Jak se vy na celou dosud probíhající debatu kolem toho díváte?

Tohle je do jisté míry symptomatické jak pro ČSSD, tak pro celou českou politiku, že se začínáme utápět v personáliích, a nebavíme se o podstatě. Diskuse není věcná. A jestli od nás občané něco čekají, jsou to konkrétní návrhy na posledních deset měsíců, které této vládě zbývají a které občany České republiky jasně přesvědčí, že sociální demokracie vnímá jejich obavy, vnímá jejich potřeby a je připravená jim nabídnout takové řešení, které bude na splnění jejich potřeb a odstranění jejich obav nejlepší. Na tohle bychom se měli soustředit a dát dohromady pár prioritních témat.

Jsme sociální demokraté a ty oblasti vidím v oblasti sociálních věcí, v oblasti zdravotnictví, bezpečnosti a školství. Tam je potřeba jasně vytyčit priority, které zasáhnou co největší skupinu občanů, potažmo voličů, protože jsme se v poslední době trošku utápěli v drobnostech. Řešili jsme problémy, jakkoli důležité, které zajímaly spíše úzkou skupinu obyvatelstva; a většinový volič měl pocit, že tu ČSSD je pro pouze pro úzké zájmové skupinky, a ne pro ně. Sociální demokracie tady vždycky byla, je a bude pro lidi, kteří pracují. Ať jako zaměstnanci, nebo jako soukromí podnikatelé. Pro ty bychom tu měli být, jim vytvářet adekvátní podmínky. A samozřejmě musíme nabízet i solidní sociální síť, pokud by oni z nějakého důvodu ve svém působení neuspěli. Zapomínat nesmíme na seniory, kteří svůj produktivní věk strávili prací pro společnost a své stáří by měli strávit v adektávních podmínkách. Proto chceme valorizovat důchody. Stejně tak bychom se měli zaměřit na mladé rodiny, protože ty řeší první problémy s bydlením, s exekucemi, s odměňováním v práci, což je důvod, proč tlačíme na zvyšování minimální mzdy. Toto jsou oblasti, kde vidím prostor pro ČSSD na posledních deset měsíců vlády. Republice se daří a my musíme zajistit, aby se dařilo i našim občanům a aby z růstu české ekonomiky něco měli.

Počkejte, všechno, co jste teď vyjmenoval, to jsou tradiční sociálně demokratické programové body. Takže tomu rozumím správně, že se vám příliš nelíbilo, když premiér a někteří další lidé po prohraných volbách plánovali, že ČSSD musí napříště oslovovat městské liberální voliče a více se zaměřit na témata zelených a pirátů?

Sociální demokracie nemůže opustit své tradiční voliče. To by byla zrada na lidech, kteří nám dlouhodobě dávají svoji důvěru. My nemůžeme činit kroky, které by tyto naše tradiční příznivce znejisťovaly. Můžeme pochopitelně najít témata, která budou atraktivní i pro voliče jiné, ale nesmí se to vzájemně vylučovat. Muselo by jít o témata, která nás nepřipraví o ty, co nám dlouhodobě věřili. To by byla chyba. Lze se bavit o věcech, jako je elektronizace státní správy, to nikomu neuškodí a všem prospěje. Nebo i elektronické volby, digitalice atd. Jde o témata zajímavá i pro voliče mimo náš tradiční segment, ale současně neznejistí náš tradiční elektorát.

Výměna názorů se vede stále i k tomu, jaký vztah by sociální demokracie měla mít vztah s prezidentem Milošem Zemanem. Po volbách zazněla celá plejáda variant. Nejdřív, že byste se měli s prezidentem usmířit, což později odmítl premiér... Jaký vztah by podle vás měla ČSSD s Milošem Zemanem mít?

Platí, že pokud chceme něco budovat, musí být zájem na obou stranách, což se týká i případné druhé kandidatury pana prezidenta a pozice sociální demokracie. Tuto diskusi pokládám za předčasnou a do jisté míry i nadbytečnou, protože nemám pocit, že by mezi ČSSD a Milošem Zemanem byly nějaké zásadní rozpory.

Podařilo se podle mě nastavit pravidelnou komunikaci s prezidentem republiky minimálně v oblasti zahraniční politiky, tam probíhají pravidelné schůzky, které jsou určitě ku prospěchu věci; a co se týká dalšího vývoje, opravdu bych počkal na to, jak se Miloš Zeman postaví ke své budoucí kandidatuře, a do té doby bych stál o velmi praktickou komunikaci. Ta se už ale vede teď a já nevidím nějaké zásadní problémy. Pokud bychom se bavili o tom, co bude po případném oznámení jeho druhé kandidatury, musíme se ptát, zda Miloš Zeman o podporu sociální demokracie vůbec stojí a jaké by byly podmínky případné spolupráce či podpory. To už je na diskusi, kterou jsme připraveni vést.

Kolem prezidenta Zemana bylo poslední týdny dost živo. Tedy ani ne tak tím, co by prezident dělal, ale spíše v okruhu jeho odpůrců. Na Staroměstském náměstí se 28. října konala demonstrace, kde převažovaly antizemanovské transparenty, 17. listopadu bylo jeho jméno skloňováno na několika akcích, Tomáš Halík například říkal, že Zeman už z morálního a bezpečnostního hlediska prezidentem být nemůže, a mnoho dalšího. Jak jste toto dění vnímal?

Miloš Zeman je demokraticky zvolený prezident České republiky, takže je to prezident nás všech a je potřeba ho respektovat. Neznamená to, že ho není možné kritizovat. Já sám jsem s ním měl několik velmi otevřených diskusí, které ale nijak nenarušily náš vztah, který pokládám za velmi otevřený, a vždy se těším na možnost s ním podiskutovat.

Můžeme si klást otázku, do jaké míry je kritika, která nyní zaznívá, motivována politickými ambicemi některých potencionálních kandidátů, kteří asi vycítili možnost buď zahájit volební kampaň, nebo se na těchto tématech profilovat. Stál bych o to, abychom se nenechali unášet nějakými vlnami. Miloš Zeman je demokraticky zvolený prezident, my jsme demokraticky zvoleni do svých funkcí a naším úkolem je spolupracovat ve prospěch České republiky. Mám pocit, že na nejvyšší úrovni ústavních činitelů se to daří.

Podívejme se nyní do zahraničí. Zásadní údálostí poslední doby je nepochybně vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Vy jste ho během kampaně kritizoval s tím, že by byl coby prezident USA hrozbou pro svět…

Ano, vyjádřil jsem jisté obavy ve chvíli, kdy Donald Trump pronesl několik naprosto zásadních výroků. V jisté době hovořil o tom, že by Japonsko a Jižní Korea měly dostat jaderné zbraně, a naznačoval, že by Spojené státy stáhly své záruky vůči těmto zemím. Hovořil o tom, že by měla být nějaká nová role pro USA v rámci Severoatlantické aliance, padala slova o ochotě či neochotě naplnit článek pět, když to zjednoduším. Takže má slova byla reakcí na tyto výroky. Jsem rád, že Donald Trump po zvolení všechny tyto tvrdé výroky začal zmírňovat. Pokud bude takový trend pokračovat, padají i moje obavy, které jsem tehdy vyjádřil.

Velmi pečlivě sleduji situaci ve Spojených státech a přípravu nového týmu zvoleného prezidenta Trumpa. Nezbývá nám než čekat. Nicméně se naplňuje to, o čem hovořili všichni republikáni, se kterými jsem mluvil před volbami, že v případě Trumpova zvolení ostré a kontroverzní výroky, které padaly, projdou určitou korekcí. To je dobrá zpráva pro celý svět.

Trumpovy výroky ohledně NATO byly extrémně vykládány tak, že chce nechat Evropu na pospas Rusku. Nešlo tam ale především o to, že by USA přestaly hradit většinu nákladů a že to byla výzva, aby ostatní členové NATO plnili své závazky?

Tohle byl jeden z kontroverzních výroků. Sledoval jsem prezidentskou debatu, na které zmíněná slova padla. Donald Trump si tam stěžoval na to, že spojenci Spojeným státům neplatí. Podle mě šlo o jisté nepochopení fungování Aliance, protože v rámci Alince se neplatí někomu za něco. Členské státy pouze vydávají peníze svých daňových poplatníků na obranné rozpočty. My rozhodně neočekáváme, že by nám Spojené státy vystavily nějakou fakturu. Pozitivní je, že tyto výroky Donalda Trumpa trošku zaklepaly Evropou a jejím myšlením ve směru k obraně, a diskuse o navyšování výdajů směrem ke dvěma procentům HDP je určitě diskuse správným směrem. V České republice jsme jako vládní koalice ještě před americkou prezidentskou kampaní sami přišli s tím, že budeme postupně navyšovat obranný rozpočet, tzn. cíl je 1,4 procenta HDP a pokud se ukáže, že je potřeba navyšovat dál, jsme připraveni o tom diskutovat. Ukazuje se nicméně, že je na straně Ministerstva obrany ty peníze smysluplně utratit, tedy promítnout je do nákupu nové techniky a zvýšení bojeschopnosti naší armády.

Spekuluje se, jak bude Trump přistupovat k Rusku a Putinovi. Názory expertů se spíš přiklání k tomu, že bude o poznání smířlivější než Obamova administrativa. Bylo by prospěšné, pokud by došlo ke zmírnění ostrých hran ve vztahu k Ruské federaci nebo se začalo uvažovat i o zrušení sankcí?

Jestli něco charakterizuje nastupující administrativu, je to nejistota. Znovu se odkážu na své návštěvy v USA. Ani konzervativní think tanky včetně Heritage Foundation nám nebyly schopny říci, co budou zahraničně politické priority případné Trumpovy administrativy. Je to dokonce i vidět na tom, že stále není úplně jasné, kdo budou ti lidé v čele klíčových ministerstev. Takže jde o věštění z křišťálové koule. Na jednu stranu slyšíme, že bude snaha o dohodu s Ruskem, na druhou stranu jsem zaznamenal prominentního člena Trumpova týmu Rudyho Giulianiho, který říkal, že USA pošlou do východní Evropy 500 tisíc vojáků a budou vyjednávat s Ruskem z pozice síly, jako to dělal Reagan. Takže z nastupující administrativy jsou slyšet oba extrémy a jako vždy bude realita asi někde usprostřed.

Samozřejmě bych uvítal, kdyby došlo k nějaké deeskalaci napětí. Myslím si, že vhodným polem, kde by to velmoci mohly zkusit, je Blízký východ. Tam je evidentní, že zájmy jak Ruska, tak USA se dají konkretizovat do porážky tzv. Islámského státu. Rusko a Spojené státy mají sice různé názory na to, jak to udělat, a mají různé a odlišné spojence, cíl je ale podle mě jasný. Kdyby se v této oblasti našla spolupráce a podařilo se vybudovat ovzduší důvěry, určitě by to atmosféře na světové scéně prospělo. Otázkou samozřejmě je, zda by případnou důvěru byly USA a Rusko schopny převést i na další problematické body, zejména na východní Ukrajinu.

Pokud jde o vzájemné česko-americké vztahy, lze očekávat výraznější vývoj s nástupem Trumpovy administrativy?

Spojené státy patří k našim klíčovým spojencům a spolupráce je už teď velmi intenzivní, běží strategický dialog, spolupracujeme v ekonomické oblasti, proudí sem americké investice, spolupracujeme v obranné oblasti, kdy naši vojáci slouží společně s americkými v různých misích. Teď jsem navštívil naše vojáky na Sinaji v rámci monitorovací mise a mluvil jsem s náčelníkem štábu plk. Normanem, který měl k našim vojákům jenom slova chvály, což mimochodem platí o všech destinacích, kde naši vojáci slouží. Naši američtí spojenci si naše vojáky velmi chválí. Tady se ještě vyšší úroveň spolupráce bude hledat jen obtížně. Prostor je samozřejmě v osobní rovině. Je pravda, že český prezident dlouho nebyl na návštěvě v Bílém domě, takže tímto směrem může vývoj být nasměrován. Jak jsem už ale řekl, USA pokládám za našeho klíčového spojence a kvalitu česko-amerických vztahů za vynikající.

A jak se vám zamlouvá návrh Ivany Trumpové, aby se stala americkou velvyslankyní v Praze?

Zastávám názor, že vysocí ústavní činitelé by neměli komentovat proces výběru velvyslance suverénního státu. Je to plně v kompetenci amerického ministerstva zahraničí a poté amerického Senátu, kde musí kandidát na velvyslance projít konfirmačním procesem. Jde o americké rozhodnutí a toho, koho Spojené státy vyberou, v Praze rádi uvítáme. Nerad bych ale komentoval jednotlivé osoby, protože mi to nepřísluší.