První, s kým se reportér na „Východním nádraží“ (jak zní český překlad názvu suverénně nejznámějšího evropského nádraží posledního týdne) setkal, byl informatik ze Srbska Stefan. Ten na Keléti pravidelně přijíždí ze své domoviny za prací. Srbsko si podle něj s imigranty nedělá těžkou hlavu. Vláda jim nejen umožňuje průchod územím, ale dokonce nabízí, že je na hranici s Maďarskem odveze. Stefan, který situaci na Keléti sleduje průběžně, přiznává, že situace se zhoršuje každým týdnem. To, jak vypadalo okolí nádraží v pátek, popsal slovy „Welcome to hell“ (Vítejte v pekle).

Improvizovaný uprchlický tábor, který je domovem několika tisíců imigrantů, začíná již v prostorách metra. Jedna z nejmodernějších stanic metra v Evropě, kterou před loňskými volbami slavnostně otevíral premiér Orbán, se proměnila v regulérní utečenecký tábor. Nechybí zde infrastruktura s toaletami, modlitebnou, místem na dobíjení mobilů a dokonce improvizovanou školkou. Mezi uprchlíky je množství rodin s dětmi. Dobrovolníci z charity rozdávají uprchlíkům potraviny, členové náboženské skupiny Haré Krišna se bubnováním a zpíváním snaží šířit dobrou náladu. Východ ze stanice metra je popsán nápisy: "Chceme do Německa," "Nenechte nás zemřít," ale také například "Uprchlíci, v České republice jste vítáni."

Znalost angličtiny je mezi uprchlíky výjimkou. Jedním z mála, který jazyk ovládá, je 19letý syrský křesťan a student práva Gabriel. Ukazuje nám svůj křestní list s vysvětlením: „V církvi mi řekli, že když ho budu mít, křesťané se o mě v Evropě postarají.“ Minulý večer jej prý policie zadržela a přepravila do uprchlického tábora. "Ale není odtamtud těžké utéct. Na nádraží jsem si vzal taxík," směje se.

Další ze syrských uprchlíků jménem Saleh naopak tvrdí, že Evropané by se při přijímání imigrantů neměli dívat na náboženství. Jako mnozí další i on cestoval přes Turecko, Řecko, Makedonii a Srbsko. „Nejtěžší bylo přepravit se na zchátralých lodích do Řecka. Sedm lidí z mé skupiny se utopilo,“ tvrdí Saleh.

A pak se ostře rozpovídal na adresu Západu: „Říkáte, že nechcete, abychom chodili do vašich zemí. Vy ale přicházíte do našich zemí, bombarduje nás, vedete proti nám války, protože potřebujete ropu,“ rozohnil se. Gabriel si naopak myslí, že Západ dělá v Sýrii příliš málo. Evropa a Amerika by podle něj měly mnohem aktivněji bránit tamní křesťany a mír nastolit třeba i invazí.