Od počátku velké ekonomické krize před sedmi lety byli stále hlasitější kritici současného ekonomického systému, kteří se po krachu amerických bank snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varufakis, se ostře naváželi do finančního systému dle nich založeného na bublinách, dominanci dolaru a snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali?

Myslím, že v politickém a mediálním mainstreamu se tato debata příliš nerozvinula, prohlubuje se podle mého mínění spíše v okrajových médiích. Podívejme se například, jak samozřejmě se bral bailout bankovních institucí, který několikanásobně převyšoval výši řeckého dluhu, kolem nějž je tolik rozruchu. Připomínám, že to byli právě „banksteři“, kteří mají lví podíl na uvržení západní civilizace do dlouhé ekonomické deprese a recese. Zatímco oni dostávali dokonce mnohamilionové bonusy, Řekové (a další národy) strádali, jejich ekonomika klesla zhruba o 25 procent, nezaměstnanost mezi mladými lidmi dosahuje 50 procent a dluh „navzdory“ implementaci „úsporných opatření“ narostl. Tato destruktivní politika, která selhala, kde mohla, je však mnohými komentátory, především v mainstreamu, nadále brána jako efektivní a účinná léčba. 

Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

V mých očích představuje kapitalismus, ekonomická globalizace a „volný trh“ největší ohrožení pro lidstvo, jakému kdy čelilo. Ani v době, kde se nacisté dostali až ke Stalingradu, nebyl svět v tak vážném ohrožení, v jakém se nachází nyní, kdy stojíme jen několik krůčků od zničení lidstva coby biologického druhu. To na přelomu let 1942 až 1943 nehrozilo, byť zuřil do té doby nejděsivější válečný konflikt. Kapitalismus generuje neustálé války o přírodní zdroje a jejich kontrolu, a to zahrnuje i modernizaci jaderného potenciálu klíčových velmocí. Tento systém pak dále vytváří obrovské ekologické katastrofy drastickým drancováním přírodních zdrojů, zejména fosilních paliv, jejichž zásoby by podle řady odborníků pro zachování důstojného života na planetě měly ve většině případů zůstat v zemi. Na začátku roku vědci z organizace Bulletin of the Atomic Scientists posunuli v důsledku masivní modernizace jaderných potenciálů USA a Ruska ručičku ikonického Doomsday Clocku o dvě místa směrem k půlnoci na 11:57. Půlnoc metaforicky znamená konec lidstva.

Rozšiřují se v jistém smyslu katastrofické odhady, že v rámci zvyšující se automatizace a robotizace ve výrobě bude třeba k práci tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat a jedinou možností bude vytvoření umělých pracovních míst státem, což bude stát velké peníze a bude nutné razantně zvyšovat daně. Co soudíte o takové konstrukci? Je to alarmistická obava?

Myslím, že právě automatizace a robotizace ve výrobě by naopak lidem měla pomáhat v tom, aby nemuseli dřít od rána do večera – přitom se délka pracovní doby, jak by se díky řečenému dalo předpokládat, nezkracuje, ale naopak. Co se vytváření umělých míst státem týče, stále je to podle mého soudu lepší varianta než mít nezaměstnané. Navíc, co to jsou vlastně „umělá pracovní místa vytvářená státem“? Není to poněkud pravicový konstrukt obhajující „volný trh“ s „přirozenou“ mírou nezaměstnanosti?

Kromě problému uvedeného v předchozí otázce se nyní hlavně kvůli vysoké migraci hovoří o doutnajícím problému v Africe, kterým brzy bude obrovský nedostatek vody, k tomu stále rostoucí populace planety hlavně v chudých částech světa apod. Dokážeme si s tím poradit? Hrozí planetě přelidnění v takovém měřítku, že nebude moci značnou část lidstva uživit? A co v takovém případě? Některé radikální názory tvrdí, že přelidnění budou postupně řešit války, jako tomu tak bylo i v minulosti…

Především si položme otázku, co vlastně znamená „přelidnění“. Populace západního světa buďto stagnuje, nebo vymírá. Tento problém by zčásti pomohla vyřešit imigrace. Z řady studií víme, že i takto se dají vyřešit problémy konkrétních ekonomik a hospodářských systémů. Dále je třeba si uvědomit, že přelidnění se týká především zemí globálního jihu. Ti, velice vulgárně řečeno, ale neznamenají z ekonomického hlediska žádnou zátěž pro náš životní styl. Západ by se neměl vměšovat ekonomicky do záležitostí těchto zemí pomocí nefungujících zásahů MMF a SB, ani podporou různých diktátorů či rovnou rozdmýcháváním válek. Lidé v těchto zemích mají právo si o svém osudu rozhodovat sami – nám také přece nepřikazují, co máme dělat, nedrancují naše nerostné bohatství apod. To, že přelidnění by měly řešit války, mi zavání extrémním sociálním inženýrstvím a plynovými komorami…

Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. A tak nám byl také předkládán. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Nemyslím, že by byl pojem „válka“ téměř ztotožňován s Ruskem. Spojené státy vedou tajné limitované války ve 134 zemích světa, jak uvádí investigativní novinář Nick Turse, ale u nás téměř nikdo ani nehne brvou. Domnívám se, že současný konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem může poněkud „zamrznout“ jako například v Podněstří. Uvidíme ale, co se bude dít v souvislosti se změnou na postu prezidenta ve Spojených státech. Očekávám ostřejší kurz, než je ten, který vůči Rusku uplatňuje Obamova administrativa. Rusko na změnu režimu v Kyjevě reagovalo hybridním konfliktem, nikoliv otevřenou agresí, jak to mají ve zvyku USA či Izrael. Kdyby v Kremlu seděl místo Putina, kterého ovšem ani v nejmenším nemíním hájit, například jestřáb McCain, mohli bychom mít jadernou válku. Nelegální anexe Krymu ze strany Moskvy byla výsledkem odůvodněných obav, o nichž není třeba se podrobně rozepisovat. Kdo ale hovoří například o izraelské anexi Golanských výšin před více než 30 lety? Nikdo. Všichni ale peskují Rusko za to samé. Rusko prostě nepatří do klubu a je třeba ho dále oslabovat, což se kontinuálně děje od pádu Berlínské zdi.

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, posiluje vojenskou přítomnost blízko svých hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA...

Rusko, jako každá velmoc, reaguje na ohrožení z vnějšku, které je reálné. Nepodporuji ale jeho akce na Ukrajině, kde se jím podporovaní separatisté podílejí na válečných zločinech – možná do stejné míry jako Kyjev a Kyjevem podporované neonacistické gangy. Kdyby vpadlo do Pobaltí, znamenalo by to automaticky útok na členské státy NATO, což by znamenalo útok proti celé Alianci. Nemyslím, že by byl Putin tak hloupý, aby to provedl, byť nelze podceňovat některé jeho „jestřábí“ poradce.

Pokud jde o obranu naší země, spoléháme na spojenecké závazky NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda, od dob vstupu do NATO zeštíhlená? Před čím je naše armáda schopna nás jako taková sama ubránit?

Považuji NATO za globální teroristickou organizaci a anachronismus studené války, který měl zmizet stejně jako Varšavská smlouva. Málo se ví třeba o operaci Gladio v režii Severoatlantické organizace, v jejímž rámci byly během studené války prováděny teroristické operace v západní Evropě. Vezměme si dále agrese NATO v Jugoslávii, Afghánistánu či Libyi; to nemá s žádnou „obranou“ nic společného. Česká republika se po vstupu do Aliance v době bombardování Jugoslávie na tomto podílela. Pokud nám tedy bude hrozit reálné nebezpečí, tak díky těmto „obranným“ operacím, jež se nám mohou vrátit jako nechtěný bumerang. Česká armáda by se měla soustředit na skutečná nebezpečí, na jejichž „výrobě“ se ovšem sama podílí.

Nakolik je podle vás reálné nebezpečí současných a třeba i nových forem války? Jak by se na ně měla naše země a její spojenci přichystat? A půjdeme-li do detailu, k jednotlivému občanu, je nutné něco dělat s absencí vojenských schopností či prosté fyzické zdatnosti? Je dobré v nějaké formě obnovit základní vojenskou službu? Pokud by nastala taková situace, šel byste vy sám bránit zemi a vyzýval byste k tomu i ostatní?

Války jsou především produktem stávajícího establishmentu, nevím, proč bychom se na ně měli připravovat. Naopak je třeba dělat vše proto, aby jejich hrozba byla deeskalována. Je to velice jednoduché: neměli bychom se jako členská země NATO, EU a dalších západních struktur podílet na rozdmýchávání konfliktů. Podívejme se, co jsme dokázali například v Afghánistánu, kde se lídr Tálibánu vyjádřil, že by byl ochoten navázat diplomatická jednání s Kábulem. Spojené státy, které se ze země měly stáhnout již dávno – jak sliboval prezident Barack Obama, naopak v těchto dnech zintenzivnily bombardování východní části země. My jako spojenec či spíše vazal Bílého domu toto podporujeme. Je to moudré? Neměli bychom jako Západ klást větší důraz na diplomatická jednání – a vůbec opustit tuto nešťastnou zemi a nechat na jejích představitelích, aby si své problémy vyřešili sami? Nezapomínejme, že od zahájení americké invaze do Afghánistánu v roce 2001 zemřelo téměř 100 tisíc lidí! Tálibán mohl být v počátku poražen, ale americké vojenské operace jeho mocenský status znovu obnovily. Na tomto se podílela i Česká republika. Máme se pak divit, že uprchlíci pocházejí i z námi destabilizovaného Afghánistánu? Ale zpátky k otázce, není moudré obnovovat základní vojenskou službu, domnívám se, že ČR by nadále měla mít profesionální armádu. Sám bych svou zemi bránit nešel, protože jde vždy o mocenské zájmy úzké elity – jinými slovy, případné napadení ČR by mohlo být oním pověstným bumerangem či jinak vyprovokované.

Nad ruským nebezpečím v současné době převládá nebezpečí tzv. Islámského státu, který rozvrací státy zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. Existuje mapa vysněného rozsahu území, které by IS chtěl: Půl Afriky, západní Asii, jižní Evropu. A někteří učenci mluví o tom, že islám jako takový má povinnost dobýt celý svět v základech. Prezident Zeman přirovnává IS k nacistickému Německu a vyzývá, abychom nezaspali. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního státního útvaru?

Podívejme se na reálná fakta: Islámský stát disponuje maximálně 100 tisíci bojovníky, a přesto se mu daří provádět otřesná zvěrstva mimo svůj chalífát. Kdo za vznikem a rozmachem IS vlastně stojí? Jsou to americké intervence na Blízkém východě, především invaze do Iráku v roce 2003, jak ostatně veřejně přiznal i prezident Obama, dále pak někteří z bývalých poradců Tonyho Blaira a další experti na bezpečnostní problematiku, kupříkladu bývalý operativec CIA Graham Fuller nebo penzionovaný generál Michael Flynn. To je onen pověstný bumerang, o němž jsem mluvil dříve. Specialista na Blízký východ hovořící a píšící plynně arabsky Juan Cole ovšem IS dává tak rok. Pokud by byla vytvořena smysluplná koalice sestávající z Kurdů, syrské a irácké armády a íránských jednotek, byl by pravděpodobně brzy poražen. Jeho nebezpečí se nafukuje a onu mapu považuji za čirou fantasmagorii. Od tohoto islámského paskvilu se ovšem distancovaly všechny významné muslimské organizace a dokonce i al-Káida. Nelze jej tedy zaměňovat s islámem, který vysloveně výbojný není – určitě ne tak, jak tvrdí xenofobní partičky typu IVČRN. Napadla snad nějaká islámská země například nějaký stát v Evropě? Nikoliv. Je to naopak, západní země napadají islámské státy a vytváří tak nebezpečí onoho bumerangu a v konečném důsledku tak vznikl i samotný IS. Prezident Zeman postrádá základní znalosti o komplikovaném dění na Blízkém východě a trpí chronickou islamofobií. „Našemu světu“ rozhodně vážné nebezpečí ze strany IS nehrozí, pokud se na tomto nebezpečí nebudeme podílet, jak jsem uvedl dříve.

Když mluvíme o rozdílu mezi Evropou a islámským světem, zmiňuje se, že zatímco my, Evropané, jsme se naučili žít bez Boha a víry, muslimovi zasahuje do života náboženství mnohem intenzivnějším způsobem, posiluje ho a dává mu i pocit nadřazenosti nad námi, kteří Boha nemáme, a místo něj máme alkohol, porno apod. Je to správná interpretace?

Nemyslím si, že je to správná interpretace. Mám jisté zkušenosti ze svých cest po islámských zemích a musím prohlásit, že muslimové – Turci, Kurdové, Marokánci, Berbeři, Bosňané, Albánci – jsou těmi nejpohostinnějšími a nejpřátelštějšími lidmi, jaké jsem kdy poznal. Ani v jednom případě jsem neměl pocit nějaké nadřazenosti, ba naopak. To samé mohu prohlásit i o některých muslimských komunitách v ČR, například v Hradci Králové nebo Praze, jejichž členové jsou „příkladně integrováni“ do naší společnosti a ani v nejmenším pro ni nepřestavují ohrožení. Ono ohrožení spíše představují xenofobové a rasisté z řad „naší společnosti“.

A jak jsme na tom vlastně my, lidé Západu, s nábožensko-filozofickými základy našeho života? Přivádějí nás dosavadní hojnost a svobodomyslnost k životu bez přemýšlení o tom, kdo jsme, co máme dělat a co je či není správné? Nahradili jsme náboženství, alespoň tedy většina Evropy, něčím jiným, co nás v tomto směruje?

Ona hojnost a svobodomyslnost mi přijde poněkud iluzorní. Pokud má v ČR každé desáté dítě ve škole hlad, 10 procent obyvatelstva je ohroženo chudobou a na ulici žije 30 000 lidí, není to zrovna obrázek hojnosti, byť jsme na tom v tomto ohledu lépe než ostatní členské země EU, kde je ohroženo chudobou až 25 procent osob. Co se týče svobodomyslnosti – většina Čechů odmítá přijetí 1500 uprchlíků v horizontu dvou let, což je zarážející, neboť jsme v tomto ohledu jakýmsi skanzenem v EU. „Náboženství“ u nás přetrvává, nicméně v jiné formě; řekl bych ve formě až cynického ateismu a prázdného konzumu. To vše vytváří nebezpečně třaskavou směs, jež nás izoluje od skutečných problémů, jako je postupná pauperizace společnosti, vytváření imaginárních hrozeb a posilování otevřeně fašistických platforem.

Do jaké míry naším světem otřesou projevy globálního oteplování? Sucho, povodně, neúroda, živelné katastrofy, zatopení pobřežních území... Co z toho se ukazuje jako reálné a co jako nesmysl? Měl Václav Klaus pravdu, když tvrdil, že globální oteplování není v žádném případě způsobeno člověkem?

Globální oteplování považuji za jednu ze dvou největších hrozeb pro současný svět. Tou druhou je jaderné zbrojení a hrozba vypuknutí jaderného konfliktu. Existuje vědecký konsenzus, že globální oteplování vážně ohrožuje život na planetě, k čemuž se přiklonil, pokud se nemýlím, třeba i bývalý ekoskeptik Bjørn Lomborg. Vyplňují se i kdysi alarmistická varování klimatických vědců o zvyšujících se hrozbách, jež se týkají rozsáhlých such, povodní, hurikánů, rychlejšího stoupání hladiny oceánů a dalších katastrof, na čemž se zhusta podílí i činnost člověka. Dlouhou dobu se tyto katastrofy za našeho nezájmu týkaly pouze zemí globálního jihu, nyní se ale „přesouvají“ k nám na sever, proto se o nich víc hovoří. Václav Klaus není autoritou ani ve svém oboru, natož v ekologii, jeho slova proto nelze brát vůbec vážně. 

Zásadním tématem současnosti je migrace. Jak si v tomto směru EU v rámci současných diskutovaných řešení vede? Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Oproti tomu liberálně orientovaní lidé spílají veřejnosti, že uprchlíky nechce, je rasistická a necitlivá k lidem v nouzi. Je možné se dobrat, kdo je v tomto sporu v právu a proč?

Evropská unie v této souvislosti přišla s jedním z mála konstruktivních návrhů. Půlmiliardová EU, jejíž populace stagnuje, ne-li vymírá, má v horizontu několika let přijmout několik desítek tisíc imigrantů, mezi nimiž jsou kvalifikovaní představitelé střední třídy ze zemí, například ze Sýrie, na jejichž destabilizaci se západní země včetně České republiky podílejí. Kupříkladu ČR minulý rok vyvezla rekordní množství zbraní do Saúdské Arábie, která vyzbrojováním džihádistických elementů ničí právě Sýrii. ČR tedy není bez viny. Libye se kvůli invazi NATO, jehož je ČR členem, stala selhavším státem, který se stal eldorádem pro pašeráky s lidmi – a můžeme pokračovat dále. Západní země včetně USA mají tedy přímo povinnost tyto imigranty (nikoliv všechny) přijmout a dát jim možnost se začlenit do západní společnosti, což není žádná utopie. Problémem západního světa nejsou uprchlíci, kteří nám údajně mají ukrajovat ze společného koláče. To je důsledek neoliberálního ataku na evropské země, vidíme to na případě Řecka, Itálie, Portugalska, Irska atd., dále pak hovoříme o negativních dopadech finanční krize na obyčejné Evropany, kterou žádní uprchlíci nezpůsobili. Běženci jsou tedy jen zástupným problémem, jehož se chytají xenofobní politická seskupení v Evropě. Je snadné najít si bezbranný terč a na něj svalovat svou frustraci a nenávist, mnohem obtížnější je ale směřovat své zbylé síly proti tomu, kdo za současnou mizérií skutečně stojí.

Žijeme mezi Západem a Ruskem. S oběma stranami jsme si zažili to dobré i to zlé. Jaký vztah máme najít k Rusku? Jsou u nás lidé, kteří tvrdí, že Rusové nás chtějí, když ne napadnout, tak pokoutně ovládat, šířit u nás jen to nejhorší a zneužívat nás k rozbíjení Evropy. Jiní lidé zase tvrdí, že budoucnost Evropy je v náručí s Ruskem – buď kvůli nutnosti kolektivní bezpečnosti Evropy, panslovanským idejím, nebo proto, že Rusko je součást BRICS, podle nich politicko-hospodářské aliance budoucnosti. Kde je pravda?

Myslím, že pravda je spíše někde uprostřed. Nezapomínejme, že Putinův režim je represivní a pochybuji, že by v něm chtěli poněkud naivní „přátelé Ruska“ žít. To ovšem neznamená, že náš režim je kvalitativně mnohem lepší, má samozřejmě své mnohé mouchy. Západ by neměl vůči Rusku pokračovat v konfrontační politice, jak činí dosud. Rusko by pak nemělo důvody k masivnímu zbrojení a vměšování se na Ukrajinu apod. Například i jestřáb americké zahraniční politiky Henry Kissinger, mezi jinými, tvrdí, že by Ukrajina měla představovat most mezi Západem a Ruskem. To by jistě bylo schůdné řešení. Je nesmysl trvat na tom, aby se stala členem NATO, které Moskva celkem po právu považuje za nepřátelskou vojenskou organizaci. Co se týče aktuální ekonomické a politické spolupráce Ruska a Číny – i v rámci BRICS – lze na to nahlížet jako na pokus vytvořit alternativní ekonomické a mocenské centrum nezávislé na západních strukturách.

A co náš vztah s Německem? Přebolelo již všechno a nemusíme se Němců obávat? Co o současném Německu ukázala řecká krize a tlak kancléřky Merkelové a ministra financí Schäubleho na řeckou vládu?

Nejsem ekonom, ale domnívám se, že ČR je jakýmsi přílepkem německé ekonomiky, což není dobré. Obáváme se ruského vlivu, uprchlíků apod., ale příliš nás nezajímá, že půjde-li Německo hospodářsky dolů, jak některé indicie naznačují, půjdeme ke dnu i my. Tato provázanost není, myslím, pro nás dobrá. Německo se v případě řecké krize projevilo jemně řečeno macešsky. Publicista Martin Hekrdla na webu Altpress píše, že Berlín na krizi eurozóny od roku 2008 vydělal 193 miliard eur, zatímco se Řecko potápělo a jeho obyvatelé masivně strádali a stále strádají. Někteří pozorovatelé dokonce v německém tlaku na Atény předvídají případný konec eurozóny. Další země jsou na řadě – Portugalsko, Itálie, Irsko. Osobně se domnívám, že se v případě Řecka, ale i Ukrajiny, obnažila technokratická, až téměř zločinná povaha EU. 

Otázka na závěr. Co považujete na největší nebezpečí pro naši zemi a naši evropskou civilizaci v současnosti nebo v blízké budoucnosti? Je něco, o čem se příliš nehovoří, a přitom to může výrazně v budoucnosti ať už negativně nebo pozitivně ovlivnit naše životy, naše prostředí, kde žijeme a zavedený způsob života?

Já bych to neomezoval striktně jen na „naši evropskou civilizaci“, ale na celý svět. Jsme přece jedna globální vesnice. Ta zásadní dvě nebezpečí, která světu v současnosti a blízké budoucnosti hrozí, jsem už zmiňoval – ekologické katastrofy a jaderné zbrojení, případně vypuknutí jaderného konfliktu. Po roce 1945, kdy USA svrhly na dvě bezbranná japonská města atomové bomby, vešlo lidstvo do nejnebezpečnější fáze své existence, kdy by v krajním případě mohl nastat i jeho konec. Je to jen na nás samotných.