Gross, který se v roce 2004 stal premiérem ve svých 34 letech, zemřel v noci na čtvrtek. Podle médií trpěl amyotrofickou laterální sklerózou, při níž nemocní postupně ztrácejí buňky ovládající svalové pohyby. V čele vlády vydržel jen osm měsíců, po aféře s nejasnostmi kolem financování bytu se z politiky stáhl. V dubnu 2014 se v pořadu České televize omluvil lidem, kteří mu tehdy důvěřovali a on je zklamal. Do povědomí veřejnosti zapsal i tím, když vydělal desítky milionů podle kritiků sporným obchodem s akciemi firmy Moravia Energo.

V okamžik smrti byl nemilosrdně semletý horší stranou politiky

"V pětačtyřiceti se umírat nemá," píše autor textu v deníku E15. To, že Česká republika bude vůbec poprvé v historii truchlit za bývalého premiéra, podle něj připomíná mladost tuzemské demokracie. Komentátor E15 zmiňuje některé sporné momenty z Grossovy politické kariéry. "Gross se vřítil do hry, na niž nebyl připravený. Naučil se hrát i v jejích temnějších zákoutích, ale hru nedokázal ani kultivovat, ani ovlivnit. Když jej v noci na čtvrtek přemohla zákeřná choroba, byl už mužem nemilosrdně semletým tou horší stranou politiky," dodává.

Všeho dosáhl dříve, než měl

Mladá fronta Dnes (MfD) v úvodu svého komentáře poznamenává, že v noci na čtvrtek odešel z tohoto světa muž, který všeho dosáhl dříve, než měl. Soudí, že Gross se při přebírání premiérského úřadu v pouhých čtyřiatřiceti letech ocitl v situaci, "kterou si nepřál, ale nemohl říct ne".

Až do své smrti se tím nesmírně trápil

Vladimír Špidla, kterého Gross v čele vlády vystřídal, byl podle autora tak slabým premiérem, že nebylo možné ho v čele vlády udržet. "A Gross musel podruhé s maximální nechutí říct: 'Ano'. Jako by už tehdy tušil, že v tomto zdánlivém politickém megaúspěchu je vetknuta i jeho životní tragédie," píše autor. Z úřadu pak podle autora odešel s ostudou, ale i se slušným balíkem peněz, "které vydělal jako ten, kdo v sociální demokracii nějakou dobu rozhodoval v těch nejdůležitějších věcech." "Odešel však i jako zlomený člověk. Muž, který přijal nečistá pravidla hry, protože buď neměl sílu je měnit, anebo o jejich změnu ani nestál. Ale vnitřně s nimi nikdy nebyl ztotožněn a je zjevné, že se tím až do své smrti nesmírně trápil," dodává MfD.

Pro jeho souputníky byl Grossův osud varováním

Komentátor Hospodářských novin (HN) na serveru ihned.cz napsal, že Grossovo jméno se před deseti lety, kdy opouštěl post premiéra i nejvyšší politiku, stalo symbolem úpadku politické kultury. Zejména prý proto, že příběh jeho pádu byl stejný jako celá jeho politická kariéra: rychlý, všeobecně srozumitelný, nekomplikovaný. "Pro mnoho jeho souputníků, kteří skrývali podobná nebo často i mnohem nepěknější tajemství, to bylo především varování, jakých chyb je třeba se vyvarovat, zejména pokud něco veřejně vysvětlujete kolem svého bydlení a příjmů," píše.

Život na vrcholu politiky je nepohodlný

Komentátor Lidových novin (LN) se zamýšlí nad tím, zda existuje cosi jako Grossovo politické dědictví. "Nepochybně, českou politiku značně poznamenal. Byl pionýrem v zakládání neblahých trendů," píše. Jako příklad uvádí třeba to, že jako ministr vnitra se Gross "obklopoval normalizačními esenbáky, přičemž kladl důraz na jejich 'profesionalitu'." Současně ale tentýž autor v jiném textu dnešních LN, ve sloupku na první stránce, uvádí, že politikova smrt je momentem uvědomění si, že funkce premiéra je nejen prestižní, ale i zničující. "Že tlaky na dotyčného jsou nejen obrovské, ale především nepolevující. Že třeba to, kolika lidem takový vrcholný politik pomohl (myšleno v dobrém), se nikdo nedozví, na rozdíl od sebemenšího politického přešlapu. Zkrátka život na vrcholu je z mnoha pohledů nepohodlný," dodává.