Výrok soudu je strohý. Dá se přeložit takto: „Smlouva je platná, stavba není černá, nýbrž zcela legální a město je dlužník a musí okamžitě zaplatit.“ Poslední Hudečkovy kroky byly „fenomenální“: 7. prosince 2013 zastavil (již téměř postavenou) největší městskou dopravní stavbu ve střední Evropě s odvoláním na neplatnost smlouvy a předal ji k arbitráži. Způsobil tím další paralýzu pražské dopravy a především zcela absurdním způsobem stavbu tunelového komplexu prodražil. Závěr arbitrážního soudu je výmluvný: Smlouva platí, město musí zaplatit 2,7 miliardy za odvedené práce, další 1,3 miliardy za dokončení a předmětem dalšího řízení buou pochopitelně další a další miliardy.

Pandořina skříňka skrývá penále

Ale tím to nekončí. Dva a půl roku neproplácení odvedené práce v sobě skrývá Pandořinu skříňku v podobě penále a smluvních sankcí. A tak jako Metrostav má být podle velmi tvrdé a platné (!!!) smlouvy sankcionován za každý den z prodlení dokončení díla, hl. m. Praha musí platit obrovská penále za pozdní platby faktur. K 1. březnu 2013 tyto smluvní pokuty a penále činily podle oficiálního sdělení ředitele magistrátního úřadu HMP v odpovědi na interpelaci ing. Březiny 200 milionů Kč. K 1. dubnu 2014 tato částka už nejspíše přesáhne 1 miliardu korun! Nedovedu si představit, že by tyto peníze Metrostav nevymáhal, a to prostě proto, že by ošidil vlastní firmu a vlastní akcionáře. A to je trestný čin. Připočtěme náklady za „zamrznutí“ stavby, odvoz a následný transport technologií, ostrahu, inflační nárůst způsobený nikoliv tím, že stavba je „zavřena“ půl roku, ale spíše, že už se na ní fakticky rok nic neděje (Praha faktury neplatí, nicméně z každé jednou vystavené faktury naopak musí Metrostav odvádět státu DPH a jak by to asi mohl dělat, když faktury nejsou 2,5 roku propláceny…). Tyto náklady lze odhadnout řádem stovek milionů korun. A neměli bychom také zapomenout na další transakční náklady, které jsou spojeny se službami právních kanceláří a samotného arbitrážního řízení. V tuto chvíli je přímá škoda způsobená hlavnímu městu Praze „špatnou péčí hospodáře“ a „chybami při správě cizího majetku“ odhadem 1,5-2 miliardy korun.

Z médií občas slýchávám věty typu: „To nevadí, důležité je, že pan Hudeček nekrade“. Rád bych tuto mediální mystifikaci poopravil. Krádež je úmyslným trestným činem. Všechny kroky, které pan Hudeček dělal, učinil zcela vědomě, a to dokonce v mnoha případech na základě schválení radou a v jednom případě dokonce zastupitelstvem. Na základě desítek právních posudků, které mu mimo jiné také říkaly, jaká podstupuje rizika, nejenom ekonomická, ale také právní. Pan Hudeček a celá jeho rada tak způsobila hl. m. Praze obrovskou škodu, z hlediska právní dikce „škodu velkého rozsahu“ a já si dovolím dodat – „škodu gigantického rozsahu“. A to vše zcela vědomě! Takže pan Hudeček „krade“ a je úplně jedno, jestli z hlouposti, ješitnosti, neprofesionality, diletantismu či úplně jiných důvodů.

Do této škody nepočítám infarkty řidičů způsobené dopravními zácpami, ani zničené plíce 350 000 Pražanů, kterých se stavba této části vnitřního Městského okruhu dotýká.