Výrok soudu je strohý. Dá se přeložit takto: „Smlouva je platná, stavba není černá, nýbrž zcela legální a město je dlužník a musí okamžitě zaplatit.“ Poslední Hudečkovy kroky byly „fenomenální“: 7. prosince 2013 zastavil (již téměř postavenou) největší městskou dopravní stavbu ve střední Evropě s odvoláním na neplatnost smlouvy a předal ji k arbitráži. Způsobil tím další paralýzu pražské dopravy a především zcela absurdním způsobem stavbu tunelového komplexu prodražil. Závěr arbitrážního soudu je výmluvný: Smlouva platí, město musí zaplatit 2,7 miliardy za odvedené práce, další 1,3 miliardy za dokončení a předmětem dalšího řízení buou pochopitelně další a další miliardy.
Pandořina skříňka skrývá penále
Ale tím to nekončí. Dva a půl roku neproplácení odvedené práce v sobě skrývá Pandořinu skříňku v podobě penále a smluvních sankcí. A tak jako Metrostav má být podle velmi tvrdé a platné (!!!) smlouvy sankcionován za každý den z prodlení dokončení díla, hl. m. Praha musí platit obrovská penále za pozdní platby faktur. K 1. březnu 2013 tyto smluvní pokuty a penále činily podle oficiálního sdělení ředitele magistrátního úřadu HMP v odpovědi na interpelaci ing. Březiny 200 milionů Kč. K 1. dubnu 2014 tato částka už nejspíše přesáhne 1 miliardu korun! Nedovedu si představit, že by tyto peníze Metrostav nevymáhal, a to prostě proto, že by ošidil vlastní firmu a vlastní akcionáře. A to je trestný čin. Připočtěme náklady za „zamrznutí“ stavby, odvoz a následný transport technologií, ostrahu, inflační nárůst způsobený nikoliv tím, že stavba je „zavřena“ půl roku, ale spíše, že už se na ní fakticky rok nic neděje (Praha faktury neplatí, nicméně z každé jednou vystavené faktury naopak musí Metrostav odvádět státu DPH a jak by to asi mohl dělat, když faktury nejsou 2,5 roku propláceny…). Tyto náklady lze odhadnout řádem stovek milionů korun. A neměli bychom také zapomenout na další transakční náklady, které jsou spojeny se službami právních kanceláří a samotného arbitrážního řízení. V tuto chvíli je přímá škoda způsobená hlavnímu městu Praze „špatnou péčí hospodáře“ a „chybami při správě cizího majetku“ odhadem 1,5-2 miliardy korun.
Z médií občas slýchávám věty typu: „To nevadí, důležité je, že pan Hudeček nekrade“. Rád bych tuto mediální mystifikaci poopravil. Krádež je úmyslným trestným činem. Všechny kroky, které pan Hudeček dělal, učinil zcela vědomě, a to dokonce v mnoha případech na základě schválení radou a v jednom případě dokonce zastupitelstvem. Na základě desítek právních posudků, které mu mimo jiné také říkaly, jaká podstupuje rizika, nejenom ekonomická, ale také právní. Pan Hudeček a celá jeho rada tak způsobila hl. m. Praze obrovskou škodu, z hlediska právní dikce „škodu velkého rozsahu“ a já si dovolím dodat – „škodu gigantického rozsahu“. A to vše zcela vědomě! Takže pan Hudeček „krade“ a je úplně jedno, jestli z hlouposti, ješitnosti, neprofesionality, diletantismu či úplně jiných důvodů.
Do této škody nepočítám infarkty řidičů způsobené dopravními zácpami, ani zničené plíce 350 000 Pražanů, kterých se stavba této části vnitřního Městského okruhu dotýká.
Další jednací řízení bez uveřejnění
Stavbaři mají povinnost stavbu dokončit do pěti měsíců a pan Hudeček na to konto slibuje otevření Blanky v říjnu letošního roku (pěkně před volbami…). Má to ovšem háček: Metrostav má soudem nařízenou povinnost dokončit pouze stavební část. Na ni musí navázat výstavba a dokončení technologické části (v platném projektu je na ni určen čas 12 měsíců) a pochopitelně testování a zkušební provoz tunelu. Říjnový termín je samozřejmě nerealistický. Vypovídá o mnohém: Nejenom o ztrátě soudnosti, ale také o politickém „Kartágu“, které se na pana Hudečka za jeho „primátorování“ řítí.
Ale jsou tu ještě dva další dramatické „háčky“. Až bych řekl v metafoře, že to jsou obrovské „háky na porážku“. První je skutečnost, že k provozu samotného tunelového komplexu je nezbytné zařízení tzv. „dispečinku“. Jeho náklady se odhadují na 200-300 milionů a jedná se tedy o velkou stavební zakázku. Ta se podle zákona musí soutěžit v otevřeném výběrovém řízení a celý takový proces trvá minimálně jeden rok. Pan Hudeček ještě nezačal. A už asi nezačne. Nejspíše bude muset zvolit opět ten nejzkorumpovanější způsob, který existuje, a který tak často aplikuje, a to: „jednací řízení bez uveřejnění“. Tedy zakázku „z ruky“ předem určenému zájemci! Pochopitelně budou následovat trestní oznámení a lze se připravit na další soudní dohry.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavel Bém