Už úvodní záběr ukazuje Tomia Okamuru přicházejícího do sněmovny, kterému si redaktor ČT stěžuje, že si chtěl domluvit rozhovor, ale Okamurova asistentka jej odmítla. „Ne, ona vás neodmítla, ale my pořád jednáme,“ ospravedlnil se předseda Úsvitu a začal odpovídat.

Téma celé reportáže předestřel úvodní dotaz mezi dveřmi „Já bych se chtěl zeptat na vaše smlouvy na PR“. Její vyznění pak jednoznačně určila Okamurova lapidární odpověď: „Ale to nejsou moje smlouvy“.

Následně můžeme vidět redaktora ČT na nespecifikované dědině, před ohořelou ruinu zahradní chatky. Ta prý adresou korespondovala se sídlem mediální agentury, která měla sněmovnímu hnutí poskytovat PR služby za miliony korun. Z vedlejší zahrady vše pozorují místní obyvatelé, které překvapený novinář oslovil: "Tady maj sídlit nějaký firmy, ale je to shořelej barák". Sousedé objasnili, že v „sídle“ jen přespávají bezdomovci. „Nějaká bezdomovkyně tam porodila, záchod tam nebyl, smrad tam byl, rvali se tam, to bylo hrozný,“ líčil soused, co se dělo ve „firemním sídle“.

Příčinou těchto bizarností je 122 milionů, na které mělo hnutí Úsvit nárok jako na státní příspěvek za hlasy získané ve sněmovních volbách roku 2013. Devítičlenné hnutí je „roztočilo“ takovým způsobem, že je jeho pokladna téměř prázdná, a navíc má značné dluhy. Dokonce takové, že účetní poradkyně nedávno Okamuru dopisem varovala, aby začal s neuspokojenými věřiteli intenzivně jednat o řešení pohledávek, jinak hrozí právní kroky, včetně insolvenčních návrhů.

Situace začala vznikat poté, co časopis Reflex zveřejnil informace, že PR služby Úsvitu fakturuje osobně Tomio Okamura a vyvádí za ně z rozpočtu hnutí každý měsíc zhruba milion korun. Předseda to vysvětloval tím, že peníze osobně přeposílal PR agenturám, se kterými z administrativních důvodů nebylo možné uzavřít smlouvy přímo. Po zveřejnění skandálu ale navrhl řešit PR služby pro Úsvit jinak – přes dvě vybrané mediální agentury.