Už úvodní záběr ukazuje Tomia Okamuru přicházejícího do sněmovny, kterému si redaktor ČT stěžuje, že si chtěl domluvit rozhovor, ale Okamurova asistentka jej odmítla. „Ne, ona vás neodmítla, ale my pořád jednáme,“ ospravedlnil se předseda Úsvitu a začal odpovídat.

Téma celé reportáže předestřel úvodní dotaz mezi dveřmi „Já bych se chtěl zeptat na vaše smlouvy na PR“. Její vyznění pak jednoznačně určila Okamurova lapidární odpověď: „Ale to nejsou moje smlouvy“.

Následně můžeme vidět redaktora ČT na nespecifikované dědině, před ohořelou ruinu zahradní chatky. Ta prý adresou korespondovala se sídlem mediální agentury, která měla sněmovnímu hnutí poskytovat PR služby za miliony korun. Z vedlejší zahrady vše pozorují místní obyvatelé, které překvapený novinář oslovil: "Tady maj sídlit nějaký firmy, ale je to shořelej barák". Sousedé objasnili, že v „sídle“ jen přespávají bezdomovci. „Nějaká bezdomovkyně tam porodila, záchod tam nebyl, smrad tam byl, rvali se tam, to bylo hrozný,“ líčil soused, co se dělo ve „firemním sídle“.

Příčinou těchto bizarností je 122 milionů, na které mělo hnutí Úsvit nárok jako na státní příspěvek za hlasy získané ve sněmovních volbách roku 2013. Devítičlenné hnutí je „roztočilo“ takovým způsobem, že je jeho pokladna téměř prázdná, a navíc má značné dluhy. Dokonce takové, že účetní poradkyně nedávno Okamuru dopisem varovala, aby začal s neuspokojenými věřiteli intenzivně jednat o řešení pohledávek, jinak hrozí právní kroky, včetně insolvenčních návrhů.

Situace začala vznikat poté, co časopis Reflex zveřejnil informace, že PR služby Úsvitu fakturuje osobně Tomio Okamura a vyvádí za ně z rozpočtu hnutí každý měsíc zhruba milion korun. Předseda to vysvětloval tím, že peníze osobně přeposílal PR agenturám, se kterými z administrativních důvodů nebylo možné uzavřít smlouvy přímo. Po zveřejnění skandálu ale navrhl řešit PR služby pro Úsvit jinak – přes dvě vybrané mediální agentury.

Konkrétně se jednalo o firmy ATM a 10 minutes. Podle tajemníka Úsvitu Jana Zilvara argumentoval Okamura tím, že se jedná o prověřené agentury, se kterými spolupracoval již v minulosti. Byla sepsána smlouva, kterou redaktor ČT ukázal právníkovi a expertovi na PR, kteří se shodli, že smlouva má zásadní problém: Není tam vůbec stanoveno, jak se bude vypočítávat cena za poskytnuté služby.

„Mně auditor říkal, že se k tomu musí udělat dodatek s hodinovýma sazbama. A ten je v účetnictví,“ vysvětloval tento nedostatek na kameru Tomio Okamura.

A pak začalo pátrání redaktora po jmenovaných firmách, které jej zavedlo až do vyhořelé zahradní chatky pro bezdomovce. To je prý jediná šance, jak najít agenturu ATM, protože na internetu nemá vůbec žádnou stránku. To je dnes u zavedených firem již velmi nezvyklé, tím spíše u těch, které se zabývají komunikací a veřejným prezentováním jiných. Když neuspěl na venkově, objevil alespoň jistého pana Papíka, který měl být v dotyčné agentuře jedním z jednatelů. S Tomiem Okamurou se prý zná dlouho, ale o obchodních záležitostech mluvit nemůže, protože mu to smlouva zakazuje.

Druhá firma 10 minutes sídlí na prestižní adrese v centru Prahy, ale jedná se pouze o fiktivní sídlo se schránkou a papírovou cedulkou. I zde redaktoři našli majitelku, ale paní Lenka Bartošová rovněž odmítla cokoliv říci a pokoušela se před kamerou utéct. Celkem si podle tajemníka Zilvara měly obě agentury přijít od Úsvitu na pět milionů korun.

Jakým způsobem tyto náklady Úsvitu vznikly, ukázala jedna z faktur společnosti ATM z listopadu 2014. Za deset dní měla agentura pro Úsvit odpracovat 82 hodin. Z toho nejvíc, 64, jí zabrala příprava návrhů vyjádření ke státnímu rozpočtu na rok 2015, které by poslanci prezentovali na prosincové schůzi sněmovny. Dalších dvanáct hodin pracovníci agentury psali návrh petice za samostatnost Baskicka, kterou by Úsvit zaslal španělskému parlamentu. Zbylých šest hodin se v agentuře chystaly podklady pro vystoupení Tomia Okamury v Událostech, komentářích.

Expert na PR, předseda asociace PR agentur Jan Kučmaš, na popis činnosti agentury koukal velmi překvapeně, ještě více jej ale šokovala cena těchto služeb. Za každou hodinu takové práce totiž agentura dostala 6050 korun. Podle experta přitom nejvyšší hodinové taxy v oboru jsou mezi 4000 a 4500 korun, a na ty dosáhnou pouze skutečně nejrenomovanější odborníci s 15–20 lety praxe. „Kdyby mně takovou smlouvu někdo nabídl, tak ji podepíšu hned,“ zkonstatoval expert Kučmaš.

Další pozoruhodností je, že obě agentury, které na sobě mají být zcela nezávislé, zasílaly Úsvitu až nápadně podobné faktury. Měly stejné hlavičky, stejný typ písma, a dokonce jsou v nich užívány stejné formulace. Nevyhnutelně působí dojmem, že je psal stejný člověk. A navíc – úplně stejné faktury posílal Úsvitu i Tomio Okamura, když byly PR služby financovány přes jeho osobu.

„Já jsem neodsouhlasil ani jednu platbu, za celou dobu fungování Úsvitu jsem nepodepsal ani jeden předávací protokol. Vy se mě ptáte na něco, co já ani nemám v gesci,“ vytkl redaktorovi Okamura. Zkoumat podobnost faktur je podle něj směšné, už proto, že faktury od obou PR agentur mu prý vůbec neprošly rukama.

Podpisy skutečně dával tajemník hnutí Jan Zilvar. Ten však redaktorovi prozradil, že faktury a objednávky zařizoval Okamura, který mu je dokonce osobně nosil. „Můžu s klidným svědomím říci, že jsem se několikrát pana Okamury na ty firmy ptal. On mě ubezpečil, že jsou v pořádku. A ta důvěra byla v té době nastavená tak, že jsem nešel a nezkoumal jsem, jestli si vymýšlí,“ říká Zilvar. Ten podle ČT mezitím přešel na stranu Marka Černocha a dalších "vzbouřenců" proti Tomiu Okamurovi. Možná se tak prý můžeme dočkat i dalších pikanterií o financování Okamurova hnutí.