I když česká vláda nesouhlasí se zaváděním kvót uprchlíků pro jednotlivé členské země EU, Evropská unie už má plán na přesídlení 20 tisíc lidí z uprchlických táborů nacházejících se mimo evropské území do zemí Unie. Česká republika by podle klíče, který je stanoven na základě rozlohy země, vyspělosti ekonomiky či nezaměstnanosti, měla přijmout 525 lidí. Vedle toho však Brusel chystá strategii, jak naložit s uprchlíky, kteří na lodích přepluli Středozemní moře a státy jako Itálie, Řecko nebo Malta si už s nimi nevědí rady. V rámci tohoto „nouzového mechanismu“ by Česko mělo přijmout několik tisíc uprchlíků ročně.

Právě pohledem na zmíněná čísla začíná pedagog Jihočeské univerzity a vedoucí představitel iniciativy Islám v České republice nechceme Martin Konvička své zamyšlení nad aktuálním děním v řešení přistěhovalectví do Evropy i České republiky. „Někdo tu s námi hraje hru na slepou bábu, protože jde o dvě čísla. Těch zhruba pět set by měli být lidé, kteří jsou už teď v těch tzv. třetích zemích, někde v táborech v Jordánsku, v Turecku a podobně. To je jedno číslo, které se nezdá být tak vysoké, a proto se s ním teď mediálně šermuje,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Martin Konvička.

Systém kvót jenom motivuje další a další uprchlíky

Mnohem větší pozornost si však zaslouží to, kolik lidí se k nám dostane z těch, kteří z Afriky už přes Středozemní moře dopluli do Evropy. „To druhé číslo, které může být deset, patnáct, dvacet tisíc, teď nikdo neví. Jsou to tři procenta z migrantů, kteří už jsou v jižní Evropě v nějakých sběrných místech. Tohle číslo hlavně není uzavřeno a je dáno tím, kolik lidí připluje. Stanovovat členským zemím procentem počty uprchlíků, které musí přijmout, je špatně. Celý systém přidělování kvót a usazování migrantů jenom motivuje další a další zájemce,“ tvrdí lídr sdružení Islám v České republice nechceme.

A má pro své tvrzení jednoduché vysvětlení. „Když budete africký kluk a budete vědět, že jakmile se přeplavíte přes Středozemní moře, tak se o vás bude někdo starat a pravděpodobně budete mít mnohem vyšší úroveň, než máte nyní, tak to zkusíte. To je nezastavitelné, v Africe jsou stamiliony chudých lidí a průměrný Afričan by pokládal životní úroveň chudého Evropana za vysoké zlepšení. Ale pořád se mluví o dvou skupinách migrantů. O těch z Blízkého východu, kteří jsou někde v táborech, a pak máme ty lodičkáře ze Středozemního moře. A pokud se nezačnou tyhle věci rozlišovat, tak je ta debata úplně špatně,“ upozorňuje Martin Konvička.

Afrika žije v pohádkách o zlatém evropském dole

Horlivým zastáncům přijímání uprchlíků doporučuje, aby si představili situaci, kdy by se Evropané rozhodli, že budou takhle někam migrovat. „Třeba do jižní Číny nebo do Egypta přes Středozemní moře, abychom to měli reciproké. A po statisících by sedali na lodičky a někam pluli. Copak by to normální země, kromě tedy naprosto šílené Evropské unie, nechaly jen tak? Copak neexistují metody, jak tomu zabránit? Je to samozřejmě kruté a cynické to takhle říct. Ale v Africe žije miliarda lidí a z nich by, řekněme, osm set milionů pokládalo životní úroveň evropského bezdomovce za výrazné zlepšení,“ konstatuje lídr IVČRN.

Navíc je zřejmé, že s každým přijatým migrantem se africkou domovinou šíří zvěsti o tom, jak je v Evropě dobře a jak se tu nemusí pracovat. „Nedělejme si iluze, že ti kluci budou realisticky referovat domů o tom, s čím se tady potkávají. Takže subsaharská Afrika žije v pohádkách o zlatém evropském dole plném bankomatů, které dávají peníze zadarmo, a podobných věcech. A to musí mít v té oblasti na ty chudší a nevzdělanější lidi obrovský vliv. A to nejde zastavit jinak, než říci jasné ne. Protože přesně takhle skončilo třeba římské impérium, kdy se národy zpoza hranice daly na pochod a římská kultura to nevydržela,“ říká pro ParlamentníListy.cz Martin Konvička.

Zastánci migrace by se měli na gumových člunech vydat opačným směrem

Odmítá se však pouštět do vysvětlování toho, co si máme představit pod „jasným ne“ ze strany Evropské unie. „Na to nechci odpovídat, abych nebyl nějaký nelida. Ale když bych přece jen něco doporučil, tak si myslím, že by Evropa mohla udělat velice jednoduchou věc. Několik tisíc zastánců migrace by si mělo pořídit gumové čluny, nasednout si na Kypru do nich a vyplout, jak jsem už říkal, k Egyptu. Počkat, co se bude dít, a potom se třeba poučit,“ poznamenává představitel sdružení Islám v České republice nechceme

S přistěhovaleckou vlnou do Evropy souvisí i problém, o kterém se mluví nejméně, a to je islámské náboženství. „Protože ti uprchlíci budou pravděpodobně z různých kulturních okruhů, budou mezi nimi různí lidé. Takže úplně první věc, kterou by měla Evropa udělat, by mělo být hodnotit uprchlíky podle kulturní kompatibility. A také podle toho, jakým jsou rizikem pro bezpečnost domorodých Evropanů. Je naprosto jasné, že lidé z oblasti, kde operují islámské bojůvky, a jakkoli podezřelí z nějakého radikalismu by neměli mít žádnou šanci,“ myslí si Martin Konvička.

Hrozbou je armáda mladých mužů, i kdyby nešlo o subsaharské Afričany

Hrozbu vidí i v „armádě mladých mužů“, která se v Evropě může objevit. „Kdybychom vzali sto naprosto decentních, kultivovaných českých vysokoškoláků nebo mladých manažerů, jen mužů, přesadili bychom je do nějaké úplně cizí země, kde by byli bez žen, bez rodin, bez jakéhokoli kulturního kontaktu, a jenom bychom je živili, šatili a třeba i očekávali, že začnou dělat podřadné práce. Pak by se těchto sto mladých kultivovaných manažerů nebo vysokoškoláků pravděpodobně stalo zdrojem konfliktů s místní komunitou a zdrojem napětí,“ nepochybuje pedagog Jihočeské univerzity.

Vysvětlení se nabízí úplně samo. „Čistě proto, že to jsou mladí kluci bez rodin, které když vytrhnete z jejich dosavadního prostředí a necháte je někde v izolaci po nějakou dobu, tak ty problémy vzniknou, to se prostě ví. A to nemusí jít zrovna o subsaharského Afričana. Stačí si představit vojenskou jednotku bez velitele, bez kázně a někde ji nechat několik týdnů, nebo měsíců jen tak vegetovat. A přesně tohle Evropa dělá bez jakéhokoli vhledu do základní psychologie a bez ohledu na bezpečnost,“ konstatuje Martin Konvička.

Křesťané z Blízkého východu by u nás měli být vítáni

Hned však upozorňuje, že není odpůrce jakéhokoli přistěhovalectví. „Zejména na Blízkém východě v tom proudu ze Sýrie je mezi uprchlíky opravdu spousta lidí, kteří si azyl v Evropě nebo ochranu Evropanů zaslouží. To jsou jednoznačně tamní křesťané, kteří jsou dnes nejpronásledovanější, nebo příslušníci menších neislámských náboženství, jezídi, drúzové, potom sekularisté a ateisté, které bychom měli být schopni v cílových nebo sběrných místech poznat, s nějakou mírou rizika to jde. Tyto lidi bychom k nám měli brát a dávat jim azyl. Vyznávají stejné hodnoty a na Blízkém východě možná brzy nebudou mít kam jít,“ míní lídr iniciativy IVČRN.

Přijetím těchto lidí bychom jednak kulturně posílili, jednak bychom získali spojence proti hrozbám typu islámismu. „Islám v České republice nechceme vyzval už v srpnu minulého roku, abychom tyto lidi přijímali přednostně, abychom s pochopením hleděli na tamní křesťany. A o osoby islámského vyznání se prostě budou muset postarat islámské státy, stejně bohaté, ne-li bohatší než státy evropské. Katar nepřijal ani jednoho uprchlíka, Saúdská Arábie nepřijala ani jednoho uprchlíka. Jiná věc je, jestli to náhodou není tím, že tam ti uprchlíci nechtějí. Ale to opravdu není náš problém,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Martin Konvička.