Neslavného výročí 77 let od vytvoření protektorátu Čechy a Morava si nikdo z řad politiků ani novinářů, kromě ČT, moc nevšímal. Myslíte si, že bychom si měli stále připomínat tento negativní milník v naší historii anebo raději na něj zapomenout?

Protektorát Čechy a Morava patří k jednomu z nejtemnějších období moderních českých dějin a připomínat si jej musíme. Samozřejmě, větší pozornosti se těmto výročím dostane, když jsou “kulatá”. Například já sám jsem v roce 2013 zorganizoval v Evropském parlamentu výstavu k 75. výročí Mnichovské smlouvy. Dovezli jsme na ni do Bruselu i reprezentaci z Českého svazu bojovníků za svobodu a Kruhu občanů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí.

Domníváte se, že by ještě paralely tohoto výročí mohly mít vliv na názor některých lidí na naše členství v Evropské unii? EU údajně nyní věří, podle průzkumů některých agentur, jen okolo 30 procent Čechů. Jsou tato čísla vůbec reálná?

Je pravda, že díky svým negativním zkušenostem s různými centralistickými režimy, od Rakouska po SSSR, jsou Češi opatrní a nedůvěřiví. Evropská unie řadou svých bizarních rozhodnutí tento přirozený pocit bohužel jen posiluje. Brusel se skutečně často chová tak, že se to příčí zdravému rozumu, a zdaleka nejde jen o “maličkosti” typu pomazánkového másla. Postup během faktického zhroucení jižního křídla eurozóny nebo v případě migračních vln opravdu nedává smysl a prohlubuje pocit skepse nejen u nás - stačí se podívat na Slovensko.

Řada českých i evropských politiků tvrdí, že za „otevřenou náručí“ kancléřky Merkelové vůči uprchlíkům stojí v pozadí stále německý pocit viny za rozpoutání II. světové války? Může to být pravda?

Neřekl bych, že jde o pocit viny. Angela Merkel je v zajetí evropanské ideologie, která jí velí tlačit EU do pozice globální mocnosti a přijímat celoevropská řešení. To je dobře vidět právě na jejím přístupu k uprchlické krizi. Merkelová se zřejmě opravdu domnívá, že je povinností EU uprchlíky přijímat a přerozdělovat mezi jednotlivé státy. A k tomu ještě přistupuje možný pragmatický kalkul. Může jít o to, že Německo migranty potřebuje pro svůj pracovní trh a pro udržení průběžného financování důchodového systému. Jen pro ilustraci: Německo, které má dnes 81 milionů obyvatel, bude mít podle německého statistického úřadu v roce 2060 jen 68 milionů obyvatel. To mimochodem znamená, že na sto produktivních obyvatel připadne sto důchodců a dětí. Dnešní poměr je 100:64. Motivy jsou ale vedlejší, podstatný je výsledek. A faktem zůstává, že politikou otevřené náruče Německo poměrně bezohledně prosazuje své ekonomické zájmy na úkor ostatních evropských států.

Dlouhou dobu jsme také neslyšeli o aktivitách sudetských Němců, které by nás mohly poškozovat. Němečtí rodáci mají zvláště na Moravě a ve Slezsku už velmi dobré vztahy s místními obyvateli. Domníváte se, že i tento problém se časem už zcela vyřešil a majetkové nároky od některých sudetských Němců jsou už navždy minulostí?

Vliv této zájmové skupiny v Německu dlouhodobě klesá a téma majetkových nároků je v Německu prakticky mrtvé. Tím spíše nerozumím tomu, proč někteří politici současné vládní koalice s takovou snahou přijímají roli v tomto místním ochotnickém představení bez publika a neustále se snaží sudetským Němcům zavděčit. De facto bychom mohli říci, že sudetoněmecké téma je naživu jenom kvůli několika českým aktivistickým novinářům typu Šafra nebo Doležala a pár politikům, napojeným na Evropskou lidovou stranu, jako je Bělobrádek nebo Kalousek.

Při vrcholu finanční krize v Řecku někteří špičkoví politikové této balkánské země požadovali po Německu, po 70 letech, válečné reparace ve stovkách miliard euro. Byl jejich nárok, podle Vašeho názoru, oprávněný anebo to byla jen „odveta“ za tvrdší kurs ze strany kancléřky Merkelové a Evropské unie?

Vnímám to čistě jako reakci Řeků na situaci, kterou nezvládali ani oni, ani eurozóna. Je ovšem dobré si připomenout, že z ekonomického hlediska začala řecká pohroma ve chvíli, kdy země přijala tvrdou "německou" měnu, se kterou navíc hospodařila velmi nezodpovědně. Aniž bych chtěl Řeky omlouvat, musím dodat, že reakce eurozóny - tedy udržet Atény za každou cenu v euru - byla zcela chybná a vedla mimo jiné k tomu, že se začaly vytahovat na světlo problémy a symboly spojené s druhou světovou válkou. To je dobré mít na paměti vždy, když se někdo začíná ohánět evropskými řešeními a jejich vynucováním.