Primátor Martin Baxa položil květiny u pomníku „účastníka tří odbojů, oběti komunistického teroru“ generála Píky, který se nachází na jednom ze slovanských náměstí pojmenovaném právě po hrdinovi československého zahraničního odboje.

Heliodor Píka

Vojenská kariéra Heliodora Píky začala už v roce 1916, kdy v řadách rakousko-uherské armády bojoval na východní frontě. Po skončení první světové války vystudoval vojenskou akademii ve Francii. Ve třicátých letech působil jako vojenský atašé v Rumunsku. S nástupem druhé světové války, po okupaci Československa německou armádou byl prezidentem Benešem pověřen, aby vedl odboj proti nacistům na Balkáně. Zachránil stovky československých občanů, kteří prchali z protektorátu. V posledních letech války působil v Sovětském svazu, kde se významně podílel na vybudování československé jednotky.

V době únorového převratu v roce 1948 byl generál Píka nemocný, během jeho pooperační rekonvalescence byl zatčen a obviněn z velezrady. V lednu 1949 byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek vykonstruovaného procesu byl vykonán v plzeňské věznici na Borech. Po jeho popravě vyhlásil francouzský prezident Charles de Gaulle, Píkův spolužák ze studií, ve Francii jednodenní smutek.

Podle serveru totalita.cz jsou dnes historici přesvědčení, že komunisté generála Heliodora Píku nepopravili za velezradu, ale proto, že měl jako šéf československé vojenské mise v Moskvě dokonale zmapované desítky sovětských koncentračních táborů a hlavně nelidské poměry, které v nich panovaly. Kruté zacházení, hlad, vyčerpání či choroby zahubily tisíce Čechoslováků, kteří před nacistickou okupací utekli v roce 1938 do Sovětského svazu.

Především díky úsilí syna Milana Píky byl v roce 1968 rehabilitován.

Z Píkova dopisu na rozloučenou: "Milovaní, nejdražší, před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že - přes mnohé chyby - jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť vše je tak průhledné - že jde o politickou vraždu; přece však rád přinesu tuto násilnou oběť, bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení.“