Den válečných veteránů a obětí válek je významným dnem, kdy si lidé na celém světě připomínají účastníky a oběti světových i lokálních konfliktů již od roku 1926, a to jak oběti z řad vojáků, tak i nevinné oběti z řad civilního obyvatelstva.

Nejinak tomu bylo i při této pietní a vzpomínkové akci. Vyznamenání převzali z rukou zástupce Sdružení válečných veteránů účastníci zahraničních misí v Iráku, bývalé Jugoslávii a Afghánistánu.

Místopředseda Sdružení válečných veteránů Ing. Ladislav Sornas zdůraznil ve svém projevu význam tohoto slavnostního dne, odvahu a statečnost všech našich vojenských veteránů, kteří prošli válečnými konflikty, a trvalý zármutek rodin, jejichž členové zahynuli při plnění svého poslání.

Radní JUDr. Petr Lachnit vyzdvihl význam Dne válečných veteránů a obětí válek, připomněl historii místa, kde se pietní akce konala, místa, které se mělo jednou provždy stát vzpomínkou na všechny životy, položené při osvobozování Prahy v závěru 2. světové války.

Projev radního JUDr. Petra Lachnita, k shromáždění válečných veteránů ČR při příležitosti uctění památky obětí válek a válečných veteránů na náměstí Kinských v Praze 5:

Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,

veterán není jenom minulost.

Každá země, každé hlavní město má svůj pomník neznámého vojína. V dny slavných výročí se tam schází významné osobnosti politiky a společenského života. Zahraniční delegace tam kladou květiny a věnce, hraje hudba.

Každá země si váží svých padlých vojáků, povyšuje je „in memoriam“, vypravuje jim vojenské pohřby.

Co ale s těmi, kteří neměli to „štěstí“, a přestože bojovali, tak nepadli. Proč se ta samá společnost není schopná chovat s náležitou úctou i k žijícím veteránům bojů. Copak jenom proto, že nepadli, jim patří méně úcty, méně obdivu? Stát by měl být hodnocen především za to, jakou vděčnost projevuje těm, kteří pro něj udělali něco víc, než jenom splnili svoji povinnosti. Rád bych, kdybych mohl slíbit ano. Udělám všechno pro to, aby českým válečným veteránům byly vytvořeny takové podmínky, aby skončením bojů nepatřili do starého železa, aby nebyli jen vzpomínkou na někdejší statečnost nebo vítězství.

Aby byli součástí této společnosti, součástí respektovanou a uznávanou. Vždyť jejich zkušenosti a poznání nejsou ničím nahraditelným.

Buďme sobečtí, zapojme je plně do našeho současného života, využívejme je k vyvarování se opakování chyb a k nastolení poměrů lepšího a spravedlivějšího světa.

Tím jim prokážeme daleko větší úctu, než je kladení květin při příležitosti výročí.