„Je to způsobeno jejich plošným odstraněním v minulosti. Přežily zde situace zahloubené do skalního podloží, jako jsou např. koleje od vozů či útržky odpadních vrstev apod. Celý komplex měl několik vývojových fází, přičemž nejlépe bylo možné zdokumentovat kamennou podobu vzniklou na přelomu 15. a 16. století.  V této době měla brána samostatný, nepříliš široký průjezd pro vozy i vedlejší průchod pro pěší, chráněna byla sklápěcím mostem a příkopem a vedla k ní cesta dlážděná kameny (valouny),“ uvedl archeolog Aleš Hoch.

V jižní až jihozápadní části Martinského náměstí bylo zachyceno poměrně mocné souvrství opět padající směrem k bráně. Jednotlivé vrstvy vzniklé lidskou činností zde tvořily střídavě úpravy cest ve formě štětování či dláždění valounky a kameny, které se poté zanášely odpadem. Nejstarší úprava štětováním proběhla na počátku 14. století, nejmladší ve 20. století. Tyto vrstvy obsahovaly také nejvíce drobných nálezů, například mince či hračky.

„Na severní straně náměstí v blízkosti kostela bylo odkryto středověké kostrové pohřebiště, nacházející se doslova ihned pod dlažbou. Doposud zde byly nalezeny ostatky téměř 300 jedinců v různé kvalitě a míře dochování, neboť trasu již v minulosti poškodily výkopy pro vodu a kanalizaci. Nejstarší pohřbení jedinci jsou prozatím datováni do raného 13. století, nejmladší do průběhu 16. století. Pohřbení lidé se oproti dnešní populaci vyznačují výrazně nižším vzrůstem, věkem dožití a vysokým procentem dětské úmrtnosti, přičemž se zde vyskytly i hromadné dětské hroby. Na jednotlivých skeletech bylo možné sledovat zhojená zranění či nemoci apod. Celý hřbitov byl nejpozději na počátku 14. století ohrazen masivní kamennou zdí, která mohla v dobách ohrožení města sloužit jako hradba,“ doplnil Aleš Hoch. Všechny nalezené ostatky z místa bývalého pohřebiště u kostela sv. Martina budou pohřbeny na Starém hřbitově.

Pod hřbitovem a částečně i nad ním (v případě nejstarší fáze pohřbívání) bylo odhaleno středověké opevnění zdejšího výrazného návrší v podobě zahloubeného příkopu a pozůstatků po dřevěné palisádě, zaniklé nejpozději v průběhu 13. století. Uvnitř tohoto vymezeného prostoru se pak nacházela kamenná zeď, která může být základem (podezdívkou) po rozměrné nadzemní stavbě sloužící jako obydlí šlechty. Tato nejstarší fáze osídlení je spolu s hřbitovem aktuálně hlavním předmětem výzkumu, neboť se jedná v našich zeměpisných šířkách o poměrně vzácnou situaci.