Nyní se nacházíme ve třetím stadiu integrace. Expanduje trh ve smyslu – dovoz – vývoz – vnitřní trh. Máme nastolenou základní svobodu pohybu zboží, sužeb, kapitálu a osob. To jednoznačně pozitivně posiluje vnitřní dynamiku unie, ekonomiky jednotlivých států a tím i ekonomiku naší České republiky. Můžu za sebe prohlásit, že to bylo dobře nastaveno a funguje to. Rozhodně bych zde nic neměnil.

Po třetím stádiu má pro nás nastat hospodářská měnová integrace. Na řadu přichází společná měnová politika – euro. Euru jako takovému říkám ano, ovšem za předpokladu, že to občané schválí v referendu na základě správných a nezastíraných dat a informací.

O přijetí eura a tedy vstupu do eurozóny by podle mého názoru neměli rozhodovat politické špičky, neb nemají od lidí v České republice k tomuto mandát.

O přijetí eura a tedy vstupu do eurozóny by podle mého názoru neměli rozhodovat politické špičky, neb nemají od lidí v České republice k tomuto mandát.

Rázem bychom tak přišli o vlastní monetární politiku (kompetence České národní banky přejdou na Evropskou centrální banku).  Současně budeme muset přispívat do společného záchranného balíku – do „eurovalu“ - a finančně podporovat státy, které nemají dostatečnou rozpočtovou disciplínu a díky populistickým vládám zadlužovali státní kasu.

Já osobně nemohu souhlasit se vzájemným ručení jednotlivých států EU za dluhy jiného státu.

V mediálních politických debatách o zavedení eura však nebývají tyto aspekty bohužel často zmiňovány. 

Pátým stádiem EU, které nás čeká je „Politická unie“. Ta pro mě absolutně není akceptovatelná. Jde v podstatě o předání všech pravomocí na unijní instituce a vzdání se vlastní suverenity.

V EU jde do tuhého.

Teď teprve se krájí ten pomyslný krajíc v EU. Je ta kritická doba. Ale máme ještě šanci něco prosadit. Teď teprve nasadíme to pravé úsilí k obhájení naší národní suverenity, abychom se nenechali stáhnout ke dnu slabšími státy. Jde o hodně.