Vážení hosté, dámy a pánové,
jsem poctěn, že mám možnost vystoupit na konferenci reSite před tak skvělým publikem. Výstavba měst, plánování, architektura a design jsou témata, která jsou velmi důležitá. Tento rok je zaměřen na to, co není vidět, a přesto určuje podobu města. Na životně důležitá řešení a systémy našich měst.

Musím říci, že jsem znepokojen nedostatkem a nízkou úrovní developmentu v naši zemi, v našich městech a neschopností našich měst a veřejného sektoru dostatečně rychle plánovat a umožňovat výstavbu. Důležitá řešení a systémy, jmenovitě doprava, veřejná doprava, energetické sítě a informační a technologická infrastruktura jsou klíčové oblasti pro Českou republiku. Nedostačený nebo pomalý rozvoj této infrastruktury přímo ovlivňuje život náš všech.

Máme fakt hodně práce s tím, co všechno musíme za těch 27 let dohnat. Ani v roce 2017 nemá Česká republika plně funkční systém dálnic, které by nás spojovaly se sousedními zeměmi. Stále zde není vysokorychlostní železniční trať, která by nás propojila například s Německem nebo Rakouskem. Obce a města stále nemají přístup k vysokorychlostnímu internetu, který je klíčový pro přenos informací a zprostředkovává lidem a firmám možnost se realizovat. V energetickém sektoru naše největší státní společnost ČEZ pokračuje v investování do zahraničních aktivit bez jakékoliv hlubší strategie a bez ohledu na naše národní zájmy a navzdory tomu, že cena přijatelné a plně dostupné energie je klíčová pro rozvoj našeho hospodářství.

Nicméně, já i lidé, se kterými spolupracuji věříme v pozitivní obrat. Začali jsem tím, že jsme připravili novelu stavebního zákona, která reaguje na potřeby trhu, obecně zlepšuje situaci ve stavebním sektoru a ve svém důsledku urychlí výstavbu klíčové dopravní infrastruktury. V neposlední řadě ale i obyčejným lidem zjednodušuje výstavbu jejich rodinných domů a zbavuje je zbytečné administrativní zátěže.
Ve své vizi, první knize, kterou jsem napsal s týmem expertů, sním o tom, že v roce 2035 budeme mezi Prahou a Brnem cestovat díky vysokorychlostní železnici za 40 minut.

Slyšel jsem, že výstavba vysokorychlostní železnice mezi Prahou a Brnem je odhadována na 25 let! Slyšíte správně, na neuvěřitelných 25 let! Tohle je přesně ten příklad důležité infrastruktury, jejíž pomalý rozvoj může ohrozit rozvoj naší země. Ve Velké Británii dokončili jejich vysokorychlostní trasu mezi Londýnem a Edinburghem za 7 let. Významná německá trať mezi Kolínem a Frankfurtem byla taky dokončena během 7 let. Tohle všechno jsou přesně věci, která se odvíjejí od našeho rozhodnutí a odhodlání.

Ale přejděme raději k architektuře, designu a k jádru této konference.

Před dvěma lety jsem potkal Bernarda  Arnaulta, majitele slavného koncernu LVMH, jednoho z nejbohatších mužů ve Francii. V roce 2001 si vysnil nádherný projekt pro Paříž. Možná si říkáte, jestli Paříž potřebuje nějaký další ohromující projekt? Bernard Arnault si myslel něco jiného. Vždyť Paříž je přesně ten typ místa, kam se stále vracíte a pokaždé si řeknete, že jste viděli jen polovinu toho, co byste chtěli stihnout. Takže to vlastně dává smysl vytvářet i nové projekty a vytvořit to město neopakovatelným, protože se vám neokouká ani po 5 nebo 6 návštěvě.

Projekt, o kterém Bernard Arnault mluvil v roce 2001 byl dokončen a otevřen veřejnosti v roce 2014 a pan Arnault osobně mi svůj projekt ukázal. Dnes, je to druhé nejnavštěvovanější místo v Paříži, hned po Eiffelově věži. Je to palác Nadace Louis Vuitton. Oni ho nazývají „Loď“ a je umístěn v Bouloňskím lesíku, v největším veřejném parku v Paříži. Byl navržen architektem Frankem Gehrym, stejnou osobou, která společně s Vladem Miluničem stojí za projektem Tančícího domu v Praze. Tančící dům je zřejmě jedinou moderní a atraktivní budovou v Praze, která byla postavena v posledních 25 let. Postrádám tady Franka Gehryho, který se mnou měl původně na této konferenci vystoupit.

Slovy je opravdu složité popsat Loď Franka Gehryho v Paříži. On je skutečným expertem a odborníkem na svém místě. Většina z vás tu budovu zná a já si troufám tvrdit, že jste stejně jako já fascinováni dokonalostí a vzhledem této stavby. Je to fantastické centrum moderního umění, nejlepší z nejlepšího.

Za účelem stavby Francouzi přijali zákon, který říká, že specifické stavby jsou ve veřejném zájmu. V minulém století je to přesně to, co Francouzi dělali posledních deset let. Oni neskončili s Eiffelovou věží, postavili přeci Centrum de Charles Pompidou, skleněnou pyramidu na dvoře královského komplexu Louvre a také celou čtvrť La Défense. Je to vždycky na té nejlepší úrovni, kterou může aktuálně svět nabídnout. Ale velmi často je tohle příklad  toho, jak kultura funguje.

Teď mají „Loď“, na kterou se celý svět jezdí dívat. Samozřejmě tahle stavba je hojně navštěvována francouzskými rodinami s dětmi, pro které je přesně tenhle zážitek důležitý. Takové Muzeum moderního umění má daleko větší dopad než jen to, že ovlivní panaroma města. Myslím si, že i naši umělci by měli mít šanci vystavovat svá díla vedle světových špiček svého oboru. Některé naše města, jmenovitě Praha, by měly mít takovou dominantu, která by mluvila sama za sebe a za celou naší zemi. Já o Praze přemýšlím v tomto případě stejně jako Bernard Arnault o Paříží s jeho „Lodí“.  Praha si podle mě zaslouží takovou stavbu, kterou bude obdivovat celý svět. Všichni mi říkají, počkej, to bude moc drahé. Ovšem, že to bude drahé, pokud to má mít nějaký smysl.

Zároveň nezapomínejme na tzv.„Bilbao effect“. Stavba, kterou mám na mysli bude mít přímý dopad na naši infrastrukturu a množství lidí, kteří k nám budou ze zahraničí jezdit. Přesně co se stalo ve španělském Bilbau. Tam postavili Guggenheimovo museum a zapomenuté město se stalo světovým centrem turismu. Nebylo to zrovna levné, cena přesáhla 140 milionů amerických dolarů. Ale nakonec se to ukázalo jako dobrá investice. Jen za první čtyři roky museum navštívilo 4 milióny turistů a výnosy z daní, poplatků a infrastruktury dosáhly 100 milionů euro.

Nemohl jsme se zbavit myšlenky, snu o tom, že v Praze vznikne něco podobného. Naše město si takový úžasný projekt zaslouží.

Proto jsem se rozhodnul postavit moderní museum, do kterého bychom mohli umístit slavnou Slovanskou epopej – sérii 20 velkoformátových pláten, která ukazují historii Slovanů a jejich civilizace. Tento cyklus pláten je právě vystavován v Asii, od března do června byl k vidění v Národním centru uměni v Tokiu. Až se vrátí, mělo by toto dílo získat úctyhodné a moderní místo pro vystavování v Praze. Lidé z celého světa se budou moci sjíždět do Prahy, aby toto unikátní dílo mohli vidět. To by mohlo být nové Bilbao. Alfons Mucha, který byl velkým českým patriotem, by si takový důstojný památník pro své dílo také zasloužil
Jsem přesvědčen, že myšlenky, o které se tu navzájem podělíme, které zde zazní a budeme o nich diskutovat, mohou být inspirací pro nás všechny a mohou být ve velmi krátké době realizovány.

Děkuji vám za pozornost a možnost dnes před vámi vystoupit.