V době, kdy americký prezident mluví o tom, že Kurdové Američanům také nepomohli v Normandii a nemá tak problém své dosavadní spojence zradit, to musíme být my, Evropané, kteří si své problémy začneme řešit. Je naším zásadním zájmem masakr v severní Sýrii zastavit. Považuji za ostudné, že premiér Andrej Babiš, neznaje realitu, ještě před týdnem hovořil o podpoře plánu tureckého prezidenta – plánu, který byl od začátku jenom chabou zástěrkou pro zásah proti kurdským milicím, které úspěšně vzdorovaly Islámskému státu. Plánu, který nutně zahrnoval masivní přesídlování a etnické čistky.

Prezident Erdogan zahájil tureckou invazi do severní Sýrie, která je přímo namířena proti Kurdům a původním demokratickým silám v regionu. Pod eufemistickým názvem „Mírový plamen“ tak započal realizovat okupaci a následné masové přesídlení milionů lidí, kteří uprchli ze Sýrie před válkou. Bohužel lži o údajném humanitárním rozměru akce opakují i některá média. Fakticky se jedná o eskalaci syrského konfliktu poté, co americký prezident Donald Trump vyklidil tureckému prezidentovi prostor, když stáhl z oblasti americké jednotky a nechal turecká letadla neomezeně bombardovat kurdské pozice. Syrské demokratické síly s hlavní účastí Kurdů byly klíčovým spojencem Západu v boji proti Islámskému státu.

USA selhaly a evropské země začaly jednat a řešit možnosti, jak donutit prezidenta Erdogana invazi odvolat, a to jak diplomaticky, tak zvažovat i možnosti konkrétních sankčního mechanismů. Bohužel, zatímco Evropský parlament i Evropská komise mají na útok jasný názor, jednotné stanovisko Rady ministrů se díky vetu Maďarska nepovedlo prosadit. Ale můžeme alespoň říct, že Evropa byla první v reakci a první, která dělá kroky k zastavení turecké agrese. Francie, Velká Británie a Německo útok odsoudily a požádaly o okamžitou schůzku Rady bezpečnosti OSN, Finsko okamžitě zastavilo vývoz zbraní do Turecka.

Podpora i realizace turecké vize ve skutečnosti znamená posvěcení vnucených demografických změn, vytvoření nového válečného ohniska a tím pádem i dalších zástupů lidí s rancem na zádech. Mezinárodní právo navíc přímo zakazuje přesuny obyvatelstva na okupovaném území.

Snažil jsem se, i když Česká republika má jen malý hlas v takto velkých mezinárodních diplomatických hrách souvisejících s agresivní politikou Turecka, adresovat tento problém již dříve, když došlo k invazi do Afrínu. Nevím, zda premiér tenkrát na základě mého dopisu téma před lídry Evropy zvedl. Situace je nyní neméně vážná. Jsem proto rád, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR k věci vydalo odmítavé stanovisko a narozdíl od Maďarska nic neblokovalo na Radě ministrů. Ale je to vlažná reakce, která jen popisuje realitu.