Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Při projednávání tohoto zákona jsem si vzpomněl na svoji předchozí profesi terapeuta a obtížnost a složitost této práce. Leží proti sobě dva póly. Na jedné straně řada starostů, která je vystavena bezmoci k tomu, aby zjednala pořádek ve svých městech a obcích. A netýká se to jenom Ústeckého kraje, ale i v jižních Čechách například Benešov nad Černou. A každý ve svém regionu najdete takové město.

Týká se to rodin, které si neví rady s tím, že jsou s malými dětmi opakovaně v noci buzeni, případně se jim ztrácejí věci a mají pocit, že se nedovolají svého práva a jsou vystaveni bezmoci toho, že neví, jak to řešit. To nejhorší, čeho se tento stát může dopustit, je to, že lidi žijí s pocitem, že ti, kteří chodí do práce a snaží se, tak chodí a pracují, platí odpady a všechno, co se k životu ve svých městech a obcích váže. A na druhé straně skupina lidí, která žije s pocitem, že vlastně nemá žádné závazky, nic nemusí, a je to normální a je to tolerováno.

Co řekneme lidem, kteří si koupili nemovitost a následně tam vznikla vyloučená zóna. A jejich nemovitost ne že se propadla na ceně, ale stala se prakticky neprodejnou. Znám tuto tvář, znám tento problém i z této strany, a zde na rovinu říkám, že se těchto lidí zastávám. Protože každý chce vychovávat své děti v klidu, nikdo nechce, aby mu kdokoliv jiný kradl to, na co si vydělal svojí poctivou prací, a nikdo nemá zájem na tom, aby se snížila cena jeho nemovitosti jenom kvůli tomu, že tam vznikne vyloučená zóna.

Kdybychom se zde bavili o půlroční vládě sociální demokracie na MPSV, tak si řekneme, máme před sebou ještě tři a půl roku, dá se to spravit. Ale bohužel musím konstatovat, že Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje sociální demokracie už osm let. Dost času na to, abychom na toto našli řešení. Podle lidovecké politiky, smysluplná, sociální politika funguje systémem sociální trampolíny. Každý to známe, že se v životě něco nepovedeme. Můžeme se sociálně propadnout, můžeme upadnout do dluhů, nebo do jiných těžkých sociálních situací. A zde skutečně, jestliže člověk sám nestačí na svojí životní situaci, by měl nastoupit stát, se smysluplnými, účinnými nástroji sociální politiky a lidi vracet zpátky do života, zastabilizovat je a pomoci jim, aby se vrátili do života, chodili do práce, vychovávali své děti a platili si závazky a dluhy vůči společnosti, které mají.

To je smysluplná sociální politika. Ne pseudosociální smír, kdy se vyplácí - a z mého pohledu často nehospodárně, velké množství peněz, které situaci neřeší. Máme za sebou osm let, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí spravuje sociální demokracie. Snižuje se nám počet vyloučených míst, nebo ne? Jestli ne, v tom případě přeci stojí za to přehodnotit to, jakým způsobem sociální politiku stát dělá a tyto nástroje změnit. Už v minulém volebním období lidovci přišli s tím, že jedno z klíčových řešení je, aby stát zcela výrazným způsobem posílil výstavby obecních bytů a družstevního bydlení, ale především obecních bytů tak, aby se výrazným způsobem snížila cena nájmů, a tímto způsobem měly obce a města k dispozici nástroj na řešení své sociální oblasti.