Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo, pane vicepremiére, milé kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s několika svými názory a komentáři, které se týkají Národního plánu obnovy a které jsou spojeny zejména s tím, jak by se měl Národní plán obnovy promítnout tzv. do území, na územní dimenzi a co je důležité podle našeho názoru z pohledu zejména samospráv.

Určitě by zasloužilo diskusi to, co tady zmínil ve svém úvodním slově pan vicepremiér, to, co zmínil pan zpravodaj i někteří další kolegové, jak poctivě byl tento program projednáván, jak se hodnotily priority, které by do něj měly být zařazeny, jakým způsobem uvažovaly jednotlivé resorty, jednotlivá ministerstva o tom, co do tohoto programu zařadit, a jaký je celkový plán České republiky s tím, jak tyto bezprecedentně velké finanční prostředky využít.

Já bych možná jenom na úvod zmínil to, že se opravdu nejedná o peníze, které tak nějak k nám jakoby přistanou a které budeme moci libovolně utratit v tom smyslu, že se jedná o úvěr. Ne ve smyslu toho, že my budeme s velkou částí těch peněz jako s úvěrem zacházet, ale v tom smyslu, že nakonec v nějakém výhledu bude muset Česká republika prostřednictvím Evropské unie tyto peníze splatit. Není to výhrada taková, jakou tady zmiňoval můj předřečník, je to spíš apel na to, abychom zacházeli s těmi finančními prostředky velmi obezřetně. Abychom je směřovali opravdu do oblastí, které vnímáme jako naprosto prioritní, prostě proto, že ty peníze, které tady teď využijeme, budeme muset v horizontu snad do roku 2050 myslím, že je tam uvedeno, nakonec splatit. A že se jedná o poměrně velký závazek, který si Česká republika bere. A to se bavím nejenom o těch 170 miliardách přibližně, ale i o těch dalších desítkách miliard, které tady pan ministr zmiňoval pro variantu toho, že by se financovaly prostřednictvím nebo že by se využily prostřednictvím úvěrů nebo půjček.

Nemyslím si, že ta debata probíhala úplně tak, jak měla. Já vím, že pan vicepremiér to tady pak zdůraznil, že to bylo tolik různých projednávání. Myslím si, že v tom výsledku to úplně tak patrné není zejména v tom čase. Nicméně já se teď nechci vracet k tomu, co se tady v minulých měsících odehrálo, protože ten návrh je v meziresortním připomínkovém řízení a není mnoho času na to, aby Česká republika odeslala Evropské unii, Evropské komisi tu závěrečnou podobu a obhájila jednotlivé priority, které máme mít.

Chtěl bych zmínit v této souvislosti dvě základní věci. Tou první je to, že v těch vyjednáváních s Evropskou unií je samozřejmé dosáhnout nějakých kompromisů. Myslím si, že v některých oblastech se to podařilo. Vítám to, že se nakonec podařilo zajistit finanční prostředky pro oblast vzdělávání v opravdu velmi vysoké výši a zaměřené na to, co je reálně důležité, tzn. transformace obsahu vzdělávání, školních vzdělávacích programů, rozvoj kompetencí. A stejně tak vítám to, jakým způsobem v tuto chvíli jsou pokryty požadavky v oblasti kultury, která je pandemií COVID-19 zasažena velmi silně. Mimo jiné, pane vicepremiére, myslím, že jste ne úplně přesně zdůraznil v tom svém úvodním vystoupení skutečnost, že primární cíl RRF má sloužit k tomu, aby se oživila země v důsledku dopadů pandemie COVID-19 a že by peníze měly primárně směřovat na tento účel. Takže jsou tam věci, které jsou rozhodně pozitivní.

Já bych chtěl teď zmínit to, co si myslím, že je stále rezervou tohoto programu, co se nedostatečně v něm promítlo a to, co je důležité pro rozvoj naší země. Jsem přesvědčen o tom, že málo je v tom programu zohledněna územní soudržnost, územní dimenze, potřeby samospráv a ne ve smyslu toho, co by sama měla spotřebovat města, samy měly spotřebovat obce a kraje, ale to, co slouží v souladu s těmito cíli k tomu, aby se obnovovala Česká republika v důsledku dopadů pandemie COVID-19.

Jenom připomenu, že co se týká lokálních investic nebo využití pro města a obce, tak se je nepodařilo prosadit do takzvaného riektu (RUIKT?), byť jsme se o to samozřejmě snažili a nějaké původní představy takové byly. Chci zvýraznit to, že právě samosprávy mohou naplnit to, že jsou schopny rychle, efektivně připravovat investice v souladu s tím, jak je tento program předpokládá. Chci zdůraznit, že dopady ekonomické krize na města a obce jsou samozřejmě velké. A vedle toho to, co se často zmiňuje, se hovoří o takzvaném multiplikačním efektu lokálních investic, který je velmi vysoký z pohledu zaměstnanosti, kvality života v jednotlivých obcích a kde by se měly vlastně jakoby promítnout ty jednotlivé priority a komponenty Národního plánu obnovy i do budoucnosti.

Samozřejmě pan premiér ví i ze svých jednání třeba se Svazem měst a obcí, že Národní plán obnovy vzbudil velká očekávání, vyvolal velkou naději, bylo investováno i dost peněz už na předběžné přípravy tohoto plánu. Ale zdá se, že výsledná podoba, jak je v současné době navržena, se relativně málo samospráv dotýká. A já si samozřejmě velmi cením toho, že například v pondělí proběhne velké jednání o tom, jak by se měly promítnout dopravní priority do Operačního programu Doprava v tom budoucím programovém období Evropské unie. Ale Národní plán obnovy je tady teď, tady na stole a teď má poskytovat tu příležitost.

Zaměřil bych se na dvě konkrétní oblasti, které jsou podle mého názoru v NPO nedostatečně akcentovány, málo navrženy k podpoře, a to je veřejná doprava a revitalizace brownfieldů. Komponenta udržitelné a bezpečné veřejné dopravy vypadá na první pohled velmi bohatě, bych tak řekl. Je to, nemýlím-li se, přes 22 miliard korun. Když se ale podíváme do obsahu této komponenty, tak si musíme říci, že se jedná primárně o státní dopravní investice a investice do státní dopravní infrastruktury. A to si myslím, že není zcela postačující. Nejsem si zcela jist, jakým způsobem jsou právě v Národním plánu obnovy akcentovány například otázky obnovy vozového parku, ať už se týká železnic, nebo ať už se týká veřejné dopravy. A znovu může padnou argument, na tyto účely se bude čerpat z Operačního programu Doprava v budoucím finančním období, nicméně právě teď by byla příležitost prostřednictvím Národního plánu obnovy reagovat na to, jaké jsou potřeby veřejné dopravy v České republice.

Vedle investice do vozového parku, ať už železnic, nebo obecně veřejné dopravy, tak je tam jedna specifická věc, která může vypadat na první pohled jenom jako zájem nějakého omezeného počtu samospráv. Ve skutečnosti se ale jedná o zásadní záležitost, a to je rekonstrukce tramvajových tratí. Když si sečteme počet obyvatel ve městech, která tuto infrastrukturu využívají, tak se dostaneme k velmi vysokým číslům. A byť původně ten návrh v některé z předchozích verzí byl, v současné době tam není. Znovu může být v tom Operačním programu Doprava, ale myslím si, že právě zaměření Národního plánu obnovy faktický důraz na řekněme nějaký zelený segment života ve městech i v naší celé zemi by toto přesně naplňoval. A to, že nakonec se veřejná doprava v tomto smyslu, nejenom tedy peníze do kolejí bych tak řekl, železničních kolejí, v tom zobrazila málo, je prostě chyba. A je to vlastně příležitost k tomu, nebo ještě máme příležitost toto opravit, upravit. A myslím si, že by to za to rozhodně stálo. Byť znovu říkám, cením si ochoty zdůraznit větší roli tohoto segmentu potom v budoucím Operačním programu Doprava. Je to vlastně cíl, to znamená veřejná doprava a její rozšíření, který je plně v souladu s tím, co po nás Evropská unie žádá, jakým způsobem se má ta takzvaná zelená ekonomika, použiji-li tento termín, ne úplně rád, ale v dikci toho, co tyto dokumenty říkají, zobrazit pro budoucí rozvoj naší země.