Včera jsem strávil dopoledne na dalším soudním jednání v kauze Bečva. Řešily se méně důležité technické parametry čistírny odpadních vod, ze které měly do řeky údajně uniknout kyanidy. O to více času bylo prostudovat si unikátní informace, ke kterým jsem se dostal v souvislosti s řešením kauzy.

Posudek, který měl zhodnotit, k jakým škodám na Bečvě došlo, konstatuje, že v Bečvě jsou dlouhodobě zvýšeny některé hodnoty chemických látek. Konkrétně i před havárií byl dlouhodobě problém s překračováním polycyklických aromatických uhlovodíků (PAU), řeka má také nadbytek fosforu nebo nedostatek kyslíku.

Co to znamená? Řada PAU je řazena mezi lidské karcinogeny (způsobují rakovinu plic, trávicího traktu nebo kůže). U zvířat byl sledován negativní vliv na reprodukci a vývoj mláďat. Původ PAU je především ze spalování fosilních paliv, typicky se tyto látky uvolňují při nedokonalém spalovacím procesu. Do prostředí se tedy dostávají zejména při výrobě energie, spalování odpadů, ze silniční dopravy, při krakování ropy, při výrobě hliníku nebo z metalurgických procesů.

V Bečvě byla naměřena hodnota 0,17, přičemž limit je 0,1 µg/l. Ukazuje se, že i před otravou Bečvy tak v tomto ohledu nebyla řeka čistá.

Jako Zelení v naší petici (ZDE) požadujeme nejen přísnější zákony týkající se havárií, ale také průběžný monitoring kvality vody v řekách. Jen ten dokáže přimět znečišťovatele k tomu, aby se o to, co do našich řek vypouští, mnohem více staraly. Požadujeme také přísnější limity vypouštěných vod, aby podobné situace jako na Bečvě nemohli vznikat ani dlouhodobě.