Samo o sobě je to naprosto nepřijatelné bez ohledu na to, o jak rozsáhlé útoky šlo a kdo je pachatel. Tohle prostě v Evropě nesmí dělat nikdo. Osobně mě nepříjemně zaskočilo, jak opatrný způsob informování zvolila hlavní německá média a vlastně i samotná policie.

Chápu, že je to výraz určité společenské odpovědnosti – jakože paušalizace a kolektivní odpovědnost je nebezpečnější, než individuální vina. Nicméně tohle bylo za hranou a vrátí se to jak bumerang. Lidé začnou být nedůvěřiví, takže snáze podlehnou fámám šířeným prostřednictvím sociálních sítí. Německá politická reprezentace – konkrétně Angela Merkelová – nadělala za poslední rok spoustu chyb a přešlapů. Pokud by se ukázalo, že běžným prostředkem bylo i lhaní a zamlčování faktů, tak se vsadím, že nás čeká prudký nárůst radikalizace veřejnosti. Nechci malovat čerty na zeď, ale otázka „přiměřené“ sebeobrany začíná být mnohem tíživější.

Když se dá státu nepřiměřená moc, může to skončit katastrofou a přímým ohrožováním základních lidských svobod. Hrůzostrašnou ukázkou státní moci je norský Barnevernet, který se má prý starat o sociálně-právní ochranu nezletilých dětí a mládeže. Funguje to tak, že stát krade rodičům jejich děti. Je to naprosto zvrácené, ale přesto se to děje. Norové kradou děti nejen norské, ale i české, ruské, rumunské atd. Vůbec nechápu, jak je možné, že občané Norska mohou klidně cestovat po Evropě, aniž by jim hrozilo zabavení soukromého majetku hned na hranicích. Uznávám, že trestat za kriminální praxi státu soukromé osoby není úplně jednoduché – a není to ani správné. Nicméně Norsko samotné by následky nést mělo. Docela pikantní je, že zatímco proti Rusku jsme přijali sankce, aniž by byla úloha samotné Ruské federace v ukrajinském konfliktu jasně vysvětlená, tak proti Norsku jsme nebyli schopní zformulovat ani nějakou vážně míněnou diplomatickou nótu, i když jsou praktiky Barnevernetu oficiální státní politikou. Tohle je obyčejná hanebnost.

Co se stane, když se začne hroutit ekonomika Řecka? V zásadě vůbec nic: Z mnoha důvodů se z toho udělá obrovské politické téma (které se navíc, jak se ukázalo, ani neumí dobře zvládnout, takže nakonec je z toho krize důvěry pro celou eurozónu) a Řecko poslouží jako ukázka špatného hospodáře. Co by se stalo, kdyby se začala hroutit ekonomika Číny? No potěš Pánbůh! Mnoho let si proto se skutečnými obavami čtu názory analytiků a ekonomů na čínské hospodářství. Mám totiž takovou laickou teorii, že pokud se mezi dvěma městy postaví na dluh dálnice, tak je to opravdový přínos – a z nárůstu obchodní výměny se ta investice jednou vrátí. Pokud se postaví na dluh druhá dálnice, tak ten efekt už je mnohem menší. S každou další dálnicí se efekt snižuje, ale dluh narůstá. No a pokud se začnou k dálnicím přistavovat místo odpočívadel rovnou statisícová města, tak začnou nuly u celkového dluhu naskakovat velice rychle. Akcie stavebních firem letí nahoru, takže lidé je houfně nakupují – a klidně se přitom zadluží, protože růst cen je vyšší než úrok. Všechno vypadá z pohledu HDP super. Ale až se začnou splácet úvěry, tak ani padesátimetrový Mao Ce-tung ze zlata a diamantů nezabrání bankrotu. Je pár věcí, které bych zažít nechtěl. Bankrot Číny je jedna z nich…