Milé kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, no, pane premiére, vy vlastně uvádíte, svým způsobem vaše vláda v život bonmot, který jsem nedávno četl a který jste asi četli mnozí z vás, že - disciplinovaný pacient se napřed rozhlídne podle toho, co je na trhu za léky, a pak podle toho onemocní. A to je něco, co už se tady skutečně skoro reálně děje a (ona) by to byla sranda - a víme, že Češi samozřejmě umí obrátit do legrace takřka cokoliv, ale sranda to samozřejmě není, především když jde o naše děti. A to v řadě případů samozřejmě jde a ty případy už tady byly.

Ale já jsem se chtěl vrátit ke zkušenosti, kterou jsem zažil reálně z vlády, byť samozřejmě ne jako ministr, který to měl gesčně na starosti, ale jako někdo, kdo ve vládě za to také spoluručil, protože vláda je kolektivní orgán, a to byla samozřejmě záležitost covidu.

A já si pamatuji ty nekonečné debaty, které se tady vedly, a z vaší strany - a jenom připomenu - tenkrát, když se sháněly roušky, vakcíny a další věci, tak to nebyly záležitosti, které byly třeba v Polsku nebo v Německu nebo v Rakousku, ony nebyly takřka nikde, možná v Číně.

A tenkrát vy jste jako opozice říkali, vy jste neřešili, jak to sehnat nebo jak to udělat, vy jste řekli - sežeňte to, od toho jste vláda. A měli jste vlastně pravdu. My jsme byli vláda tady od toho, abychom to sehnali. Takže jestliže dneska říkáte - vy tady nic nenavrhujete - tak já říkám - tak nás k tomu zase pusťte a my to dokážeme.

Děkuji.