V nedávné historii ty naše odpárala i zrada zvaná Mnichovská dohoda, kdy nás naši předpokládaní spojenci hodili přes palubu. Druhé světové válce tím stejně nezabránili. Nicméně i tato zkušenost vedla po porážce nacistického Německa k obezřetnosti. Střežení hranice tedy po staletí ovlivňovala nejen domácí, ale především celoevropské poměry. Mnohdy se připomínají legendární ochránci hranic Chodové. Svá privilegia jistě nezískali za to, že chodili na procházku se psem k pohraničním lesům. V novodobé historii ochranu hranic silně ovlivnila tzv. studená válka, jejíž součástí bylo vyvolávání iluze, že na Západě není chleba o dvou kůrkách. Politický boj se vedl také o to získat část obyvatel pro nelegální přechody hranic. Bylo krátce po válce, naše země se vzpamatovávala z okupace a vraždění vlastenců, kteří proti ní vystupovali. I když naši hranici historicky tvoří především přirozené přírodní překážky, není nepropustná. Proto byl 11.července roku 1951 přijat zákon o ochraně státních hranic, jímž se řídila služba v Pohraniční stráži. Nešlo o nějaké svévolné počínání, jak se nyní snaží především mladým lidem vtloukat do hlav různé články a televizní pořady, ale o legitimní dodržování zákona. Jestliže se dodnes scházejí hlavně bývalí „záklaďáci“, tedy muži vykonávající základní vojenskou službu při střežení hranic, činí tak s vědomím, že postupovali ve své činnosti podle zákona s vysokou měrou odpovědnosti a osobní statečnosti. No, trochu nostalgie v tom je také, vždyť i v té době bývali jejich parťáky psi. Těžko se s nimi při odchodu do civilu loučili.

Když se v polistopadovém období s velkou pompou stříhaly dráty na hranicích a pak se ČR stala součástí schengenského prostoru, mnozí se domnívali, že střežení hranic je odzvoněno. Jenže konflikty ve světě nezažehnalo, když americký prezident rozezněl zvon svobody. Ostatně právě USA některé z nich samy rozdmýchaly. V roce 2015 se do Evropy začala valit vlna utečenců, z nichž značná část chtěla hledat u „matky Merkelové“ vysněný svět bohatství. Ukázalo se, že se rozběhl výnosný kšeft, kdy velké majetky získávají hlavně převaděči, kteří bezostyšně obchodují s lidskou nadějí. Náhle se začalo hovořit o tom, že je třeba opět střežit i naše hranice a dokonce se na toto téma pořádala cvičení vojska a policie. Zachytávání nelegálních běženců na našem území se stalo součástí ochrany země. Zprávy o utonutí migrantů v moři jsou už přijímány s lhostejností. Vždyť přece věděli, do čeho jdou, když nastoupili do vratkého a přeplněného člunu, často slýchávám. Skutečností je, že předcházet migraci v zemích jejího původu se daří jen částečně. Náhle by si lidé přáli, aby jinde střežili své hranice před úprkem svých obyvatel důsledněji. Nikdo nepředpokládal, že budeme vystaveni rovněž celosvětové epidemii, která opět otevřela otázku ochrany hranic a zákazů vycestování. Pokud si nyní připomínáme 70 let od přijetí zákona o ochraně státních hranic, možná bychom se mohli zamyslet i nad tím, že ani dnes nejsou hranice jen čárou na mapě, ale jsou stále důležité pro ochranu země.

Petr Braný- člen ÚV KSČM, člen JčKV KSČM a zastupitel města České Budějovice