Dále lze pozitivně hodnotit závazek předložit nový trestní řád, který by měl přispět k jednodušší, rychlejší a účinnější trestní spravedlnosti. Naproti tomu úmysl připravit pouze věcný záměr nového civilního procesního kodexu je zklamáním, a to zejména proto, že je nezbytné zrychlit řešení občanskoprávních sporů. To bez paragrafovaného znění kodexu bohužel nejde.

Podporujeme zkrácení insolvenčního řízení na 3 roky, nicméně máme za to, že v programovém prohlášení ještě chybí zavedení tzv. teritoriality. Místní příslušnost by nejlépe zamezila excesům soukromých exekutorů, kterých se nyní dopouští v dravé soutěži o zakázky na vymáhání pohledávek.

Podobně zaujme i nízká úroveň ambicióznosti, pokud jde o novelizaci zákona o státním zastupitelství. Omezit se pouze na úpravu funkčního období vedoucích státních zástupců a zpřesnění podmínek pro odvolání nejvyššího státního zástupce je naprosto nedostatečné (navíc zůstává otázkou, zda má být umožněno jen v kárném řízení justicí samotnou, nebo nadále jen vládou, třeba i z vágních důvodů). Státní zastupitelství potřebuje po téměř 30 letech nový zákon. Bod, slibující přijmout opatření k posílení odpovědnosti státních zástupců, budí obavy, zda cílem není torpédovat nezávislost státních zástupců a zastrašit je před podáváním kárných žalob. Ostatně, právě ODS, která se ujímá řízení rezortu ministerstva spravedlnosti v osobě Pavla Blažka, který již stejný post zastával i za premiérování Petra Nečase, je známá tím, jak moc jí leží v žaludku neohrožení státní zástupci.

Absence odvahy k opravdovému zefektivnění fungování justice je zřejmá též z toho, co v plánech nové vlády chybí. V programovém prohlášení především postrádáme odpověď na otázku, která trápí občany, a to jak zrychlit činnost české justice. Zdá se, že vláda nevnímá poptávku Soudcovské unie po potřebě auditu v justici či apel Pavla Rychetského, někdejšího sociálnědemokratického ministra spravedlnosti a současného předsedy Ústavního soudu, na zjednodušení českého justičního systému opuštěním čtyř-článkové justiční soustavy, kdy by nově zůstaly ponechány jen články tři (okresní, krajské a nejvyšší, tedy bez vrchních), a to i s případným přehodnocením v odměňování (s přihlédnutím k největší „dřině“ na okresech, oproti „odvolačkám“).