Budiž nám ale útěchou, nebyl v té nečinnosti sám. Měl tam kolegu, pana Cabrnoha. Ptát se jich na důvody, proč se nesnažili lépe komunikovat s řídícím orgánem pro čerpání fondu (MPSV) by bylo asi také už zbytečné.

I díky jejich neprofesionalitě přichází do Česka o hodně méně financí pro nezaměstnané než do ostatních členských zemí EU. A zde je jeden příklad.

Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) financuje projekty na pomoc pracovníkům propuštěným v důsledku globalizace. To znamená např. v případě bankrotu velkého podniku či při přemístění továrny mimo území EU, případně když je v určitém regionu v jednom odvětví propuštěno mnoho lidí najednou.

Také se Vám zdá, že by tento fond mohl být alespoň částečnou pomocí při řešení nezaměstnanosti v případech, kdy v řadě odvětví českého průmyslu došlo k uzavření celých firem? Zcela konkrétními příklady jsou sklárny, výrobny bižuterie, textilky, ale i doly a další a další….

Tento fond je cílen na pracovníky, kteří byli propuštěni v důsledku pokračování celosvětové finanční a hospodářské krize nebo v důsledku změn způsobených globalizací. Zároveň je však cílen i na mladé lidi, kteří nejsou zaměstnáni, nestudují, a nebo se neúčastní odborné přípravy v regionech s vysokou nezaměstnaností mládeže.

Takže opět se můžeme jen ptát – PROČ Česko nečerpá?

Tento fond se může čerpat již od roku 2007, avšak k dnešnímu dni Česko podalo pouze 1 žádost a čerpalo za celé období 2007 – 2013 částku 323 820,00 EUR.

Pro srovnání čerpání některých dalších členských států EU ke konci roku 2011:

Polsko 1 200 897,00 EUR
Rumunsko 3 209 830,00 EUR

Zcela záměrně zde uvádím pouze ty státy, které mají stejnou možnost čerpání z Evropských strukturálních fondů (ESF). Země jako je Francie, Německo a další starší členské státy EU z ESF nečerpají.

I zde se zřejmě běžný občan diví.

Já sama jsem se snažila zjistit důvod postoje České republiky k nečerpání tohoto evropského fondu. Kontaktovala jsem odpovědné pracovníky z Ministerstva práce a sociálních věcí, které je řídícím orgánem tohoto fondu, a bylo mi sděleno následující:

„Čerpání je nastaveno nevýhodně a vysoká administrativní zátěž při zpracování žádosti bylo důvodem k vyhodnocení čerpání tohoto fondu celkově za nevýhodné.“

Faktem ovšem také je, že podmínky čerpání tohoto fondu se v průběhu let měnily. Naposledy k lednu 2014. I zde můžeme bohužel pouze konstatovat naprostý nezájem a snad i neschopnost nejen našich úředníků, ale i našich europoslanců. Ti totiž mohli společnými silami se alespoň pokusit vyjednat výjimky, pozměňovací návrhy, apod. Řada nezaměstnaných bych určitě alespoň malou snahu ocenila. Ovšem ona nebyla ani malá snaha. On byl jen nezájem.

Já sama, v pozici europoslance, bych se samozřejmě snažila změnit podmínky nastavení pro čerpání fondů, pokud Česká republika je shledává tak strašně nevýhodnými. Ačkoliv zjevně řada dalších členských zemí s těmito podmínkami takové problémy nemá. Ale hlavně bych se snažila lépe komunikovat s odpovědnými osobami za čerpání fondů.

Hlavní problém vidím ve fatální neschopnosti komunikovat. Vzájemná komunikace s cílem najít nejlepší možné řešení mezi odpovědnými representanty státní správy (nejčastěji příslušná ministerstva), oborových svazů a právě europoslanci je v současné době skoro na bodě nula.

Vyberme si tedy lepší europoslance, kteří budou mít nejen zájem, ale i schopnosti komunikovat.

Ing. Monika Červíčková
Kandidát č. 11 do Evropského Parlamentu za hnutí ANO
Podnikatelka a ředitelka neziskové organizace PLUS 50 o.s.