Francie, Švédsko, Belgie a zejména Německo v čele se svou kancléřkou, paní Merkelovou, výrazným způsobem odhalili svou politickou aroganci a odtrženost rozhodování politických elit EU a nevolené Evropské komise od zájmů a potřeb většiny občanů žijících v Evropě. Především pak projevili a projevují neschopnost zajistit nikoliv proklamativní, teatrálně prezentovanou, ale reálnou BEZPEČNOST - a bohužel, nicméně logicky tato „elita“ zásadním způsobem přispěla k zahájení procesu eroze i těch mechanismů a pravidel, které jsou pro nás všechny veskrze prospěšné a potřebné – např. společný Schengenský prostor, volný pohyb osob a kapitálu…… Jinými slovy staví politickou reprezentaci jednotlivých členských států Evropské unie do nezáviděníhodné situace v jejich národním prostředí a co je také evidentní – do narůstajícího politického střetu s nově se konstituujícími extrémně pravicovými a levicovými subjekty a jejich politickými ambicemi, pro něž je tato situace vhodným a nosným tématem.

To co naši atlantičtí partneři a spojenci považují za humanitární krizi a v tomto kontextu se podivují našemu „podivnému“ postoji, my na rozdíl od nich vnímáme tuto situaci v jiném světle – situaci vnímáme především jako krizi fungování a řízení procesů v EU a především jako krizi nejzákladnějšího předpokladu obecné a přirozeně očekávané prosperity – krizi zajištění elementární bezpečnosti evropských občanů. EU tváří v tvář několika po sobě jdoucím krizím – Řecké finanční krizi, Ukrajinské krizi a nyní i migrační krizi – vydala opakovaně signál, že je slabá, nejednotná a neschopná těmto krizím čelit. Pokud se například podíváme na rozpočty jednotlivých států EU vyčleněných k plnění smluvního závazku v rámci kolektivní ochrany NATO, zjistíme, že většina aliančních spojenců, zemí EU, dlouhodobě neplní to, k čemu se v rámci svého členství v NATO zavázali, včetně nás. Podíváme-li se na obecnou připravenost Evropanů čelit krizovým situacím – pak zjišťujeme, že stav v zemích EU věrně kopíruje situaci v ČR - desítky let totálního podcenění těchto schopností.

Z hlediska všech, pro které je EU z těch či oněch důvodů trnem v oku, pro všechny ty, kteří vnímají EU jako soupeře, eventuálně jako nepřítele, je to jistě velmi příjemné, pro žoldáky IS, pro teroristy jistě motivující zjištění. Je zbytečné a falešné si nadále zastírat fakt, že jsme ve válce. Ve válce o zachování naší biologické a společenské identity, o zachování našeho geografického i sociálně-kulturního životního prostoru. V hybridní válce vedené masivní migrací, terorismem, islamizací….  Dlouhé období relativního klidu posledních 70 let evropské historie skončilo, svět se octl v nových mocenských turbulencích a přežijí jen ti, co budou připraveni a schopni této situaci vzdorovat. V tomto ohledu nám mohou být vzorovým příkladem Izraelci.

Čelíme masivní snaze zastavit a zpomalit vývoj evropské civilizace, naším soupeřem je především státní náboženský systém - Islám, který je ve svém vývoji obecně o cca 400 let pozadu za tzv. vyspělým světem. Tím si netroufám v zásadě soudit, zda je tento systém horší nebo lepší, je to vyhodnocení na základě vyspělými zeměmi uznávaných měřitelných parametrů. Pokud milionům lidí tento, podle mne, zastaralý a nesvobodný systém vyhovuje, nemám s tím problém a jsem schopen tuto skutečnost respektovat, nicméně nikdo mne nemůže – a nebude - nutit, abych zavrhl a nechal mu na pospas společenský systém a prostředí, který preferuji já a moji spoluobčané, systém který vybudovali naši předci a kde budou žít (doufám) mé děti.

Globalizace, která měla, jako jeden z očekávaných efektů, přinést spravedlivější rozdělení celoplanetárního bohatství, naopak, proti očekávání, způsobuje stále větší koncentraci ekonomické a s tím svázané i politické moci a s tím je spojené i definování a prosazování nových sfér zájmů. To je objektivně jedna z příčin již zmíněných turbulencí, k tomu je nutné vzít v úvahu souběžně probíhající více či méně živelné politické změny emancipujících se kontinentů a regionů, klimatické změny s průvodními jevy jako je sucho, hladomory, tání ledovců a spojité zaplavování rozsáhlých osídlených území, epidemie, nedostatek pitné vody, možné energetické krize atd.

Pokud se shodneme na tom, že naše existence, naše společnost je nositelem určitých, a proti soupeřícím systémům pro nás zásadních a pozitivnějších hodnot, pak tento systém je nutné v tuto chvíli chránit a zachránit, aby byl funkční i v budoucnu, v době, kdy bude lidstvo schopno se lépe vyrovnat s hrozbami, o nichž jsem se již zmínil a kdy naše zachovaná schopnost pomáhat sehraje svou roli. V opačném případě nebude, kdo by pomáhal. Nepochybuji o tom, že lidstvo jako celek již dnes vládne potřebnými schopnostmi, aby tyto budoucí a tím více ty současné krize zvládlo, bohužel svět je takový jaký je a snění o lepších zítřcích, o tom jak by to ideálně mělo být, není v popisu mé práce.

V tomto reálném světě je potřeba konat teď a tady, rychle a efektivně, zajistit naši připravenost na vše…..

Pokud jde o morální a etickou rovinu – stejně jako obyvatelé jiných kontinentů, jiných zemí, jiného náboženského cítění, i my jsme nositeli nezcizitelných základních lidských práv a svobod a je naším přirozeným právem a povinností je bránit, bránit se invazi a programovým roubování, nám cizích, nepřijatelných hodnot.

Česká republika je suverénním státem, který dobrovolně vstoupil do společenství Evropských zemí a je dobrovolným členem kolektivní ochrany NATO. Evropa, jako dobrovolné společenství zemí, kterému jsem kdysi vyslovil svou důvěru a za kterým stále stojím, se bohužel začíná pod vlivem Německa, Švédska, Francie a Belgie projevovat způsobem, který mne a řadu mých přátel vede k zamyšlení a pochybnostem, zda to, co v posledních dnech vidíme, je ta Evropská unie, do které jsme kdysi s velkou slávou a očekáváními vstupovali.

Zamýšlím se nad tím, ač nejsem poslancem jak iniciovat vznik Vyšetřovací komise Evropského parlamentu k prošetření toho, jak Evropská komise, jednotliví politici a úředníci EP (ne)zajistili obranu a ochranu Shengenského prostoru a zda jejich přístup k řešení migrační krize nebyl a není v rozporu ze zájmy Evropských občanů.

Možná opět z Bruselu uslyšíme arogantní prohlášení, že Češi propásli příležitost mlčet. V takovém případě bude odpověď stručná – naštěstí a snad ještě včas.