Na rozdíl od mnohých jiných stále považuji za největší současnou bezpečnostní hrozbu politický Islám, jehož pouze jedním z vnějších projevů je Islámský stát (IS). V Evropském prostoru je do současné doby detekováno přes cca 1,5 milionu případů nelegálního (tedy podle evropského právního systému PROTIZÁKONNÉHO) překročení národních hranic, především tedy pomyslné hranice Schengenského prostoru a z počtu cca 1 300 000 osob žádajících v EU o azyl minimálně 1/10 uvádí falešnou identitu – pohým odhadem se v EU pohybuje kolem cca 300 000 osob, o jejichž minulosti nikdo nic neví…..tedy pardon, nikoliv že nikdo - IS, Taliban, al-Káida a další podobné organizace mají o jejich minulosti jistě mnohem lepší (a je to zcela logické) přehled než naše EU zpravodajské služby. Zpravodajsí a silové složky jsou pak v reálu, ve svém výkonu, vzájemné spolupráci a spolupráci s policejními složkami pod tlakem společenské pseudohumánní „korektní“ atmosféry vyvolané nezodpovědnými politiky. Pak dochází k tomu, že teroristický útok spáchají osoby, které by měli být vyhoštěni, nebo být výkonu trestu, nebo alespoň trvale a pečlivě sledováni (což je to skutečně nejobtížnější a nejdražší)…… V roce 2016 Frontex ve své analýze konstatoval: „neexistuje systém EU schopný sledovat pohyb lidí přes hranice“. Pokud měli a mají v Evropských mocenských strukturách slovo politici jako je pan G. de Kerchove, takto protiteroristický koordinátor EU, který se k problému postavil takto: "....Dáiš nebo al-Káida nepotřebují infiltrovat migrační proud svými členy" pak se skutečně nemůžeme divit současné eskalaci teroristických útoků a zmrzačení a pozůstalí by se panu Kerchovi měli odpovídajícím způsobem poděkovat – politická odpovědnost?...žádná - nechápu.....

Ano, politický Islám jistě není jedinou bezpečnostní hrozbou, na kterou musíme adekvátně reagovat, jsou hrozby aktuální a jsou hrozby, které mohou nastat za 5 či za 10 let - nikdo neví, jak bude vypadat za 10 let vláda v Belgii, ve Francii či ve Švédsku, jestli se na západ od nás neprosadí právní systém Šarí’a, jak bude vypadat Španělsko, Itálie či Řecko, zda se Turecko nepostaví do čela islámského světa a pan Erdogan nakonec místo místo Al Bagdádího neobsadí pomyslný trůn chálífy, jestli v Bundeswehru nakonec nebudou sloužit i naturalizovaní Němci - vyznavači Koránu….., nikdo není schopen odhadnout, jak to bude s vývojem v Číně, Indii, v USA, v jakém stavu bude NATO…..Do budoucnosti nevidíme, ale můžeme – ne, musíme!!! se konečně poučit z minulosti a zaujmout, při souběžném zvyšování kapacit kolektivní obrany, i vlastní, tzv. “kruhovou obranu“ – kdo se zlou přijde (chce přijít), musí dostat „ránu na solar“, musí vědět, že významně utrpí….  

Pokud to skutečně chápeme a chceme, pak musíme velmi významně a rychle pokročit ve zlepšení naší soběstačnosti a minimální závislosti na pomoci zvenčí, ve vybavenosti a vycvičenosti našich vlastních bezpečnostních a obraných kapacit, včetně urychleného vybudování speciálních sil pro zajištění ochrany státní hranice  - a to v ekonomicky přiměřené úrovni, v logistické návaznosti na eventuálně dohodnuté vojensko-odborné specializace, prioritně v rámci spolupráce zemí V4, ve spolupráci s příhraničními Spolkovými zeměmi a s Rakouskem. Což je zcela v souladu s článkem 3 Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně.

Musíme významně posílit kapacity našeho domácího obranného průmyslu, obnovit a zachránit ještě stále řadu světově ojedinělého know-how, spolu s tím intenzivně rozvíjet vědu, výzkum a vývoj v bezpečnostní a obranné oblasti – s potřebnou finanční podporou státu minimálně na úrovni 20% současného rozpočtu GAČR a TAČR. Pouhá 1 miliarda z cca 34, kterými v současné době disponuje pan ministr Bělobrádek je tristní. Musíme se zaměřit na moderní technologie – na kybernetickou bezpečnost a obranu, na vývoj robotických systémů, které mohou z vojenského hlediska velmi efektivně a masivně doplnit živou sílu, jejíž kapacity jsou zejména co do budoucna a do počtu – nebudeme si nic nalhávat - definitivně omezené. Příležitostí je i vývoj ochrany proti novým druhům vojenských technologií. Někde někdo prohlásil, že armáda není schopna generovat ekonomický profit…. S tím zásadně nesouhlasím – ozbrojené a bezpečnostní síly, to nejsou jen konkrétní vojáci v poli, je to vše, co se týká vojenství jako takového, a v tomto směru se zde nabízí značný proexportní potenciál. Za příklad je možno si vzít stát Izrael – dle mého názoru našeho nejbližšího partnera a spojence mimo země V4 (Brusel nebude z tohoto konstatování nadšen, ale to není můj problém). Bohužel musím konstatovat, že jsme v oblasti intenzivní spolupráce s těmito zeměmi zbytečně ztratili další 4 roky, spolupráce mohla být už dávno řešena na mnohem podrobnější úrovni, mohli jsme být mnohem dál.

Ale aby nezůstalo jen u obecných konstatování, to nakonec umí každý - pokud dostanu od občanů mandát k pokračování své práce ve sněmovně, budu nekompromisně prosazovat zavedení Branné výchovy do škol jako povinného předmětu - za 3 roky se mi to pro obecný nezájem v podstatě všech kolegů poslanců a ministrů nepodařilo, na druhou stranu, pravda, nyní před volbami, to navrhuje téměř každá „mluvící hlava“.

S tím samozřejmě souvisí i obnovení kapacit Civilní obrany - po pádu "železné opony" v roce 1989 byla Civilní obrana zrušena nejen u nás, ale v podstatě v celé EU.....až se stane něco většího – vlastně na to všichni čekají - AŽ se něco stane….nejdříve se budou všichni divit, pak budou naříkat a nakonec budeme bezmocně, jako ovce, umírat. Žádná armáda, žádné policejní síly, IZS na světě se neobejde bez aktivní podpory připraveného a znalého obyvatelstva. Se značným zadostiučiněním jsem po dlouhých třech letech zaznamenal, že se touto problematikou konečně začíná zaobírat i velení NATO……. Očekávám z této strany mnohem větší zájem a spolupráci.

Budu doslova klečet na obnově Branného spolku. Paradoxně – nebýt nesmyslné evropské odzbrojovací směrnice, bylo by mé tříleté úsilí ignorováno obdobně jako u branné výchovy. V těchto souvislostech je nutné se důsledně zabývat například i postavením soukromých bezpečnostních služeb v rámci systému řešení krizových situací. Přijetí připravené novely zákona o SBS, podle mého názoru nekvalitní, jsem zabránil, ale je potřeba se věcí důkladně a systémově zabývat a novelu v příštím volebním období prosadit. Vlastně je třeba diskutovat nad celým systémem IZS s významnějším zapojením armády a třeba i SBS. Do éteru jsou nyní vysílána rázná prohlášení k okamžitému zavedení povinné vojenské služby – z dlouhodobého pohledu jistě ANO, ale v současné době k tomu nemáme připravené žádné zázemí (ubytovací a výcvikové kapacity, personální vybavení, výstroj, výzbroj, stravování, náhrady zaměstnavatelům atp.), rozhodně nepůjde o nijak levnou záležitost a zejména, to je můj osobní názor, na to společnost není, především mladá generace, mentálně připravena. Evidentně nám chybí to, co například Polákům rozhodně nechybí – vlastenectví. A rozhodně se odmítám podílet na prosazení takové legislativy, kterou nebude možno zrealizovat, kontrolovat a vymáhat a na které bude společenský konsensus – což není v našich poměrech nic neobvyklého, často schvalujeme nesmysly jen pro samotné schvalování, pro odškrtávání odrážek.

AKVIZICE…s ohledem na nedobrý stav akvizic v obraně a bezpečnosti, ať už se to týká ministerstva obrany, vnitra, spravedlnosti (Vězeňská služba) či financí (Celní správa), budu prosazovat komplexní, kompetenčně jednoznačné centralizované řízení obranných a bezpečnostních akvizic pro všechny bezpečnostní a obranné složky bez rozdílu. Koncepci „Národního úřadu (agentury) pro obranné a bezpečnostní akvizice“ mám takříkajíc na stole. K tomu jen několik postřehů - akvizice je nutné řídit jako přísně projektový proces. Obranný rozpočet by neměl být dogmaticky vázán na 2% HDP, ale na stanovenou geometricky rostoucí trajektorii absolutních finančních hodnot rozp. kapitoly MO (a dalších), bez ohledu na to zda ekonomika roste či klesá, a nikoliv na jedno volební období, ale minimálně na 10 a více let. Závazných 20% z této částky, vyčleněné pro zvyšování kapacit kolektivní obrany v rámci NATO, pak navrhuji rozdělit tak, aby se 10% investovalo do fyzické obrany a 10% do kybernetické obrany! Je nutno se zbavit zkostnatělých rozhodovacích procesů a lidí, kteří tento systém udržují obrazně řečeno na přístrojích, ve stavu jakési klinické smrti. Bude nanejvýš vhodné převést všechny státní podniky v oblasti obrany a bezpečnosti pod jediného zřizovatele - vládu ČR. Došlo by tak mimo jiné k zefektivnění účasti st.podniků v akvizičním procesu v rámci realizace přímých meziresortních poptávek. Samozřejmě, že nejpodstatnějším faktorem k dosažení těchto cílů je vláda. Vláda, která musí převzít odpovědnost a skutečně vládnout a i v tomto ohledu podřídit systém „nákupů“ potřebám obrany a bezpečnosti země, nikoliv omezujícímu, v podstatě již přemírou všemožných zákonů, vyhlášek, směrnic a rozkazů paralyzovanému byrokratickému úřednickému systému. Umím si nyní představit to pozdvižení u „neúplatných“ úředníků různých ministerských odborů, útvarů, oddělení - bohužel si náš stát, a to už mnoho let, nemůže dovolit "turecké hospodaření" v přímém přenosu (není možné, aby si například 14 krajských policejních ředitelství individuálně nakupovalo, co se jim zamane). Nemůžeme si to dovolit ani z čistě bezpečnostních důvodů a nemůžeme si to dovolit ani s ohledem na zájem daňového poplatníka.

Významným faktorem jsou samozřejmě lidé, uniformovaní příslušníci – musíme snížit jejich byrokratickou zátěž a znovu udělat z vojáků vojáky, z policistů policisty, dostat je z kanceláří na výcvik, do terénu. K tomu jim musíme zajistit co nejvhodnější, moderní učebně výcvikovou základnu, vzdělávací systém – je neefektivní učit vojáky být i akademiky, je snazší akademikům umožnit částečné vojenské vzdělání – pak obě skupiny mohou mnohem lépe pracovat na společných projektech – například. Rozhodně nemíním ustoupit od připraveného záměru vybudovat ve Vyškově Integrované výcvikové centrum pro integrovaný výcvik všech resortních složek, včetně minimálně krajských krizových štábů (a politiků)

Velmi rád bych se dočkal toho, že lidé usilovně pracující v oblasti obrany a bezpečnosti, a je jich většina, kteří se stále dokola o něco užitečného snaží, snaží se dobře a odpovědně dělat svou práci a to, bohužel, velmi často, navzdory platu, státu a politikům, aby zrovna ve mně nespatřovali symbol onoho "navzdory".

Na závěr si dovolím poznamenat, poznamenat, že jsem po analýze všech poznatků, které jsem jako poslanec, pracující v oblasti zajištění obrany a bezpečnosti země, po skutečně zralé úvaze založil nestátní neziskovou organizaci „NÁRODNÍ INSTITUT PRO OBRANU A BEZPEČNOST“ (zkratka „NIPOAB“) viz ZDE, který v současné době realizuje sérii krajských odborných, pro veřejnost přístupných diskusí „Road Show 2017“ - My a naše bezpečnost“ orientovanou na výměnu zkušeností a znalostí především s krajskými krizovými štáby a krajskými bezpečnostními kapacitami a i tímto konkrétním způsobem míním přispět ke zvýšení schopnosti země čelit krizovým situacím. Cílem je i zprostředkovat intenzivnější výměnu informací mezi kraji a státem, mezi akademickou a výrobní sférou, mezi konečnými uživateli a těmi, kteří jim v zájmu bezpečnosti občanů mají zajišťovat co nejlepší podmínky pro jejich práci – tedy samotnými politiky, a informovat občany, kteří svými daněmi zajišťují potřebné finanční prostředky, o tom jaká je skutečná situace.

Jsme sice malá země, ale to neznamená, že sebou necháme nadále cloumat, jak se komu kdy zamane. Takové postavení a autorita se však nedostaví samy od sebe, to se nestane „nějak samo“, bude nás to něco stát. Musíme k tomu být přece jen poněkud lépe vybaveni – především znalostmi v našich hlavách, tím co budeme svírat v rukou a hlavně tím co budeme mít ve svých srdcích. Pak budeme schopni důsledně a zodpovědně podporovat ty, kteří jsou ochotni a schopni se k věcem postavit čelem a v případě našeho ohrožení dělat to, co je potřeba.