Za prvé

Domnívám se, že „institucionalizace“ označování sítě subjektů značkou HateFree Culture je v každém případě legitimní, nicméně tak jak zní přesná definice, „síť bez násilí a nebezpečí“, podprahově jakoby naznačuje, že v našem prostředí je potřebné mít takovouto síť, kde jedině lze nalézt bezpečný azyl – to ale přece není pravda. HateFree Culture není aktivitou, která by nabízela ojedinělé a osvícené řešení situace, v níž by se česká společnost nacházela – nejezdím limuzínou, chodím pěšky, jezdím MHD a nic takového, abych musel vyhledávat výše uvedený azyl, kolem sebe nevidím, cítím se, kupodivu, bezpečně.

Za druhé

Nedávno jsme byli obklopení mediálním hnutím „Je Suis Charlie“ – představitelé politických elit se vodili v Paříži v průvodech a silným hlasem, emotivně vyhlašovali své spojené odhodlání bojovat proti terorismu, radikálnímu islámu, za demokracii a za právo svobody slova. O několik měsíců později zde máme případ německého komika, který je dehonestován (pokud nebude rovnou souzen) za to, že dle svého pojetí využil své svobody slova, v tomto případě ale proti někomu, koho paní Merkelová potřebuje pro obhájení svého politického postoje a úspěchu ve volbách – proti prezidentu Erdoganovi. K čemu tedy nakonec byla silná, proklamativní prohlášení a v tomto kontextu bohužel laciné a pokrytecké exhibování před veřejností, chtěnými voliči?

Osobně si z toho vyvozuji závěr, že na to, abych vnímal základní morální a etické normy, nepotřebuji ani síť HateFree Culture, ani ulicemi pochodující politické „elity“ EU, ani si k tomu nepotřebuji lepit na dveře, na oblek, na facebook, případně i na čelo stejně proklamativní (populistické) označení, že jsem na této straně. Jediné co bych měl opravdu dělat, na čem záleží, je svým každodenním životem hájit ony etické a morální imperativy, včetně oné svobody slova, nálepky to za mně rozhodně neudělají.

Za třetí

Nevím, proč se pan ministr rozhodl, jak se rozhodl a osobně s některými jeho názory nesouhlasím, nemusím samozřejmě mít pravdu, ale vylepit si nálepku na úřad mi přijde poněkud účelové a neupřímné. Na druhou stranu – ano, pan ministr má pravdu – všechny státní, veřejné instituce, tedy například i moje poslanecká kancelář, celý náš stát je v podstatě HateFree Culture, tak proč to takto, jako představitel státu, zdůrazňovat, emotivně zveličovat a přispívat už tak k znatelnému napětí ve společnosti. To se teď pro změnu opravdu budeme rozdělovat na ty, kdo jsou HateFree a na ty, kdo to vidí jinak?, proč, čemu to prospěje??? Naše země má demokratickou ústavu, má funkční právní systém, jako národ jsme signatáři řady mezinárodních smluv, členy OSN – český stát je ze své podstaty HateFree Culture a podle mého názoru to skutečně není potřeba způsobem, jaký zvolil pan ministr Pelikán, „emocionalizovat“. Účinek takového jednání je totiž kontraproduktivní a věci, o kterou, doufím, v podstatě jde, to asi moc nepomáhá.

Za čtvrté

Pokud jde o mne – vymezuji se nikoli proti individuálním lidem různého vyznání, tedy ani proti muslimům, vymezuji se a budu se vymezovat proti islamizaci, proti radikálnímu islamismu, proti terorismu, proti migrační nekontrolované invazi se všemi jejími bezpečnostními a politickými riziky. Považuji za svou povinnost na nebezpečí, pro které mám k dispozici určité informační zdroje a znalosti a která vnímám velmi intenzivně, upozorňovat a postupovat nikoli tak, jak je v našich končinách standardní a běžné – tedy konat, až se něco stane. To tedy ani náhodou, špatným věcem se musí předcházet. Některé věci se dají bez větší námahy napravit i když se stanou, některé věci se sice dají napravit, ale může to stát milióny životů a některé věci nebude vůbec šance napravit – nastane KONEC.

Za páté

Jakýkoliv anonymní útok, útok proti slabšímu, agrese (i sebeobranná) tam kde ji není třeba – to je jednoznačně srabárna, AŤ SE TO TÝKÁ KOHOKOLIV. Ti, co anonymně poškodili majetek provozoven, které se k HateFree Culture připojili, jsou z tohoto pohledu ubožáci. Určitě může být skupina lidí s jiným, odlišným názorem, nicméně způsob, jakým svůj názor propagují, si volí jen oni a pokud ho prosazují takto nebo podobným způsobem, pak je to srabárna. A znovu – ani to co se stalo, není většinový postoj české společnosti. Domnívám se, že jde jen o malou skupinu lidí a celý cirkus kolem této záležitosti spíše a bohužel nahrává jejich propagaci a zviditelňování. Určitě nad tím nelze mávnout rukou, je nutné to vyšetřit a podle platných zákonů potrestat, ale reagovat emotivními akcemi…nevím, zda toto je ten správný způsob souboje s názory, které jsou stále naštěstí menšinové. Tam kde se vede skutečný souboj o smýšlení národa, o jeho hodnoty – to jsou především naše rodiny, vzdělávací instituce, media.

Za šesté

Pokusím se ověřit mediálně prezentované informace, že HateFree Culture je placenou aktivitou (kým je placená?) a zda byla podpořena i Norskými fondy v částce 38 milionů korun. Pokud se k těmto odpovědím dostanu, budu si moci mnohem objektivněji udělat názor, zda jde o spontánní či uměle (účelově) řízenou aktivitu… a samozřejmě to určitě změní i mé smýšlení o celé této aktivitě.

Za sedmé

K různým „nepoliticko-politickým“ aktivitám obecně – vidím to tak, že pokud má někdo potřebu se angažovat, pak nejlepší je transparentně vstoupit do politické soutěže, přesvědčit voliče, vyhrát volby a uskutečňovat politické ambice. Kritizovat politiky a ovlivňovat veřejnost „zpoza rohu“, chráněn anonymitou a vyhýbajíc se přímému názorovému a nejlépe i odbornému střetu (to určitě nejsou manifestace, kde mluví jen jedna strana) je možné, ale je to nekorektní, nesprávné, škodlivé a zejména nic neřešící. Jedna z výhod našeho politického systému je, že tu není vláda jedné strany, ať je to jakákoliv a že je zajištěna demokratická soutěž politických subjektů – proč se někteří brání ji využít? Zesměšňovat odlišné názory, označovat je na jedné straně jako „za“ a na straně druhé jako „xenofoby (rasisty)“, to asi není vhodná cesta ke smysluplné diskusi rozumných lidí nad řešením naší budoucnosti – jen to rozděluje národ a rozdělený národ je snadnou kořistí těch, kteří stojí v přítmí a čekají na svou příležitost… proč jsem si vzpomněl na pověst o Svatoplukových prutech…

Za osmé

Ani HateFree Culture, ani nálepka na ministerstvu spravedlnosti není rozhodující pro to, jakým způsobem budou řešeny zásadní otázky, které v současné době hýbou Evropou a v konečném důsledku i naší společností.

Za deváté

Vaše otázka, jak obhájím čin jiného člověka, ministra, s vaším vzápětí vyjádřeným konstatováním, že to vlastně obhájit nemohu... k čemu pak taková otázka, taková diskuse, kde je předem dáno, jak to má dopadnout? To že nesouhlasím s panem ministrem v řadě věcí, neznamená, že je to můj nepřítel, nebo někdo, koho nemohu v řadě odborných nebo lidských názorů respektovat… ostatně toto začíná být v naší společnosti typické, kdo nesouhlasí s mým názorem, je nepřítel na život a na smrt – takto přesně probíhá rozdělování společnosti, zapomínáme spolu mluvit, neumíme poslouchat co říká druhá strana a když mluvíme, často nám není rozumět – když se potkají dva takoví, jak to může skončit – rozhovor hluchoněmých? Jsem schopen akceptovat, že vidění světa očima advokáta, právníka, ministra spravedlnosti může být odlišné od mého náhledu, člověka, který věci a děje vnímá v jiném kontextu, nezasažen až tak do morku kostí právní filosofií - takže mi si to s panem ministrem určitě vydiskutujeme a zkusíme se vzájemně pochopit, nemusí to znamenat souhlas, ale i pochopení pohnutek a postojů druhého člověka má bezpochyby značnou hodnotu.