Pane místopředsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, v diskusích, které ze včerejška na dnešek mezi námi probíhají, a cítím, že jeden ze základních rozdílů mezi námi diskutujícími, tedy senátory, o tomto zákoně je jedna věc, a to, jak kdo posuzuje současnou situaci. Někteří z nás jsou toho názoru, že příliv migrantů v zásadě nebude takový, aby ho Evropa, pětisetmilionová Evropa nezvládla. Ale víme všichni dobře, že se to netýká celých 500 milionů nebo více než 500 milionů občanů, protože tam oni nemíří, oni míří k menší části. A i kdybychom toto číslo vzali na celou Evropu, tedy lépe řečeno na Evropskou unii, tak jsem přesvědčen, že těch lidí, kteří jsou připraveni sem jít, jsou desítky milionů. Jiní z nás jsou přesvědčeni, že to budou jednotky milionů, které Evropská unie zvládne. A myslím si, že v tom je potom také problém chápání, jak se k této situaci postavit, protože zásadním způsobem nesouhlasím s paní kolegyní Wagnerovou v tom, že pak si poradíme ... Myslím si, že pak už si nebudeme radit. Ano, my si poradíme, ale nebude to způsobem, který bude zákonný, protože budeme dělat zvláštní věci a budeme nutit veřejnou moc a především tu moc, která pramení od vlády atd., byť dána demokratickými volbami, k tomu, aby situaci nějak vyřešila.

Mluvím ze své osobní zkušenosti, protože vím, jaké to je, když máte nějaký problém na svém území. Mluvím o sociálně vyloučených oblastech, do kterých město Vsetín patří se svými Romy, a zdaleka tento problém není tak velký, jako v jiných oblastech, kdy nevíme, co udělat, mezi občany je ohromná nespokojenost, zvyšuje se napětí, které v jedné chvíli dosáhlo toho, že obě skupiny se začaly ozbrojovat, řekněme zatím snad ne střelnými zbraněmi, ale holemi apod., a podařilo se situaci zvládnout. Nicméně to bylo proto, že v určité chvíli dosáhne zoufalství skupiny, která všechno platí, takové intenzity, že cítí, že jsou opuštěni od všech. Stát jim nepomáhá, situaci neřeší, policie ji řešit nemůže a město to nezvládá, protože na to nemá prostředky.

A mechanismus našeho chování v tomto případě, který je ještě velmi jemný, s mechanismem, který nastane ve chvíli, kdy nebudeme moci situaci zvládnout, je úplně stejný. Nevěřme tomu, že je jiný. A toho se bojím. Měli bychom být na situaci, kdy i k nám začnou přicházet tito lidé, skutečně připraveni.

Další věc je, a to už tady bylo řečeno několikrát a řeknu to jen proto, abych tomu nezůstal dlužen, že skutečně nevidím řešení v opatřeních, která jsou tady, opatření a zásahy Evropské unie musí být v zemích, kde problémy vznikaly, tak aby se tam neprováděly záležitosti útisku, krutého násilí atd. Myslím si, že to je daleko efektivnější cesta pro občany tam, druhá věc, je to levnější pro celou Evropskou unii. To znamená, abychom tam preventivně zasahovali a nedělali to, co vidíme teď, že "demokratický svět" nabízí jim pomoc tam, kde je ropa nebo nějaké nerostné bohatství.

Myslím si, že to je řešení, které mnozí lidé cítí, byť nejsou v této oblasti zásadně vzdělaní, ale intuice lidí, kteří se snaží sehnat informace a uvažovat střízlivě, je taková, že vědí, že řešení je spíše tam a my jsme k tomu zatím nepřistoupili.

Jedna věc, kterou bych namítl k vystoupení paní kolegyně, je ta, že u nás to zdaleka se státním zastupitelstvím, se soudy už vůbec ne, není takové, jako v Německu. Oni jednají a uvažují úplně jinak. A to je pravda. Ale jsem přesvědčen, že i tam se chyba, kterou udělali, kdy Angela Merkelová otevřela, a věřím, že v dobré víře, mateřskou náruč všem, za dva dny to korigovala a dnes vidíte, kam tato korekce až prošla, a také, co tento neuvážený krok způsobil. Prohlédli jste si možná na YouTube, jak je pořád ještě inzerováno mafiemi a převaděči v Africe, kde se jim stále pouští: Vidíte, tady vás chtějí vzít. Ale situace už je jiná.

Kroky milosrdenství, které ale musí projevit někdo jiný a ne já, věřte mi, že já dobře znám. Já jsem si z Prahy – budu-li to takhle lokalizovat – užil celkem dost rad od těch, kteří tento problém nikdy ani neviděli, teď myslím problém se sociálním vyloučením. A ti mi radili nejvíc, také mě nejvíc tupili a podařila se jim spousta věcí. To je drobnost, já si neztěžuji.

Ale situace teď bude daleko horší, bude intenzivnější a my se takto chovat nemůžeme, takže jsem prokázal jen na tuto chybu.

A teď k jedné věci, která z vystoupení pana kolegy Lásky a jeho pozměňovacího návrhu. Musím říci, že i tento váš přístup, prostřednictvím pana předsedajícího, velmi oceňuji, mně se líbí. Z tohoto pohledu, tak jak se mi jeví váš přístup, to znamená dívat se na lidi, kteří sem přijdou, jako na ty, kteří skutečně potřebují pomoc.

A já bych určitě pro všechny změny hlasoval, kdybych věřil, že sem přicházejí lidé ze zemí krutého útisku, násilí a jsou ohroženi na životě. Dokonce si myslím, že je tady málo senátorek a senátorů, kteří by to neudělali. Problém je jenom v tom, že jsem přesvědčen a jistě s mnohými z vás, že mezi nimi není většina těchto. A proto obezřetnost státu musí být větší.

A poslední věc. V bodě 117 změny v § 145 odst. 4, jak jsem se ujistil, chybí sloveso, že se vypouští jedenkrát týdně částka 300 korun, které oni v zařízení smějí utratit. Nejenom s paní kolegyní Baudyšovou, ale i s některými kolegy, se senátorem Šestákem, atd., jsme s výborem navštívili toto zařízení. Mnoho věcí pro nás, tedy pro mne, bylo zcela jistě nových, a zjistili jsme, že hodnota stravy – nyní nechci říci nutriční hodnota stravy – a její skladba, kterou jsme tam mohli vidět na celý týden, který byl a který také bude atd., je velmi dobrá. Těch 300 korun je na přilepšení. Ale pozor: Mnozí z nás nevědí, že ti lidé mají za zařízení zaplatit a tato částka není úplně malá. A je to tak, že když cizinec přijde, tak i z důvodu určité bezpečnosti – a já tomu zcela rozumím, když zařízení vidíte – aby tam nebyl důvod páchat krádeže apod., hodnotné věci, šperky atd. cizinci odevzdají do úschovy, včetně finanční hotovosti, a z této finanční hotovosti je jim uvolňováno 300 korun.

Pokud je nemají, tak jim nic uvolněno není, těch 300 korun pak nemají. Ale pozor! Těm, kterým tam zbudou – to říkám podle toho, o čem jsme byli informováni – finanční prostředky, tak za pobyt, a teď si skutečně nevzpomenu, kolik to je, ale za pobyt se platí denní taxa.

Denní taxa je vypočítána po pobytu; a peníze, které oni ještě mají, které zbyly z těch, které si přinesli, tak z toho se pobyt platí. Když to nestačí, doplatí to stát. Když nemají žádné peníze, zase to zaplatí náš stát. A na částku, tři sta korun, jim nikdo nesáhne. To znamená, uloží-li si oni pět tisíc korun, které si donesou, v pobytovém zařízení mohou být, jsou zhruba tak dva, tři měsíce. Když se to spočítá, tak částka nestačí, ale z pěti tisíc korun oni musí dostat tři sta korun měsíčně, protože peníze tam mají. To, že pak nebudou mít z čeho zaplatit, to se neřeší, to znamená myslím si, že je to velká vstřícnost vůči těm lidem.

S ohledem na to, jakou skladbu stravy mají, mohou se také vybrat. Je tam strava i taková, která respektuje jejich náboženství, to znamená nejenom dietetické záležitosti, ale i záležitosti náboženské. Jsem přesvědčen, že tři sta korun je skutečně navíc. Na to, aby si zpříjemnili život, řekneme-li to takto.

My na vojně jsme mívali sto dvacet korun navíc, ale to byla jiná doba. To nechci ani srovnávat. Jisté však je, že stát jim to povoluje a je jim to zákonem povoleno.

Přesto všechno, že jim na konci na zaplacení pobytu to nevyjde. Takže já bych pro vysvětlení jenom k této částce tady k této záležitosti, protože ona také poukazuje na to, jak se s těmi lidmi zachází. To znamená, v této části zcela jistě si myslím, že je to spravedlivé, a že to je správně, aby to zůstalo tak, jak to je. Děkuji vám.