Z pojmu „právní stát“ se v Bruselu stala univerzální nadávka

EU unie má nového „hlavního padoucha“. K tradičním „černým ovcím“ nyní nově přibylo Slovinsko. Ve čtvrtek 1. 7. 2021 Slovinsko převzalo na půl roku předsednictví Rady EU. V posledních hodinách portugalského předsednictví přispěchaly německé sdělovací prostředky se zprávami, podle nichž bude nyní EU řídit země, která není právním státem. S uvedením důkazů pro toto tvrzení se samozřejmě nikdo nenamáhal. Na půlnoční slavnostní předání „štafety“ se odmítl dostavit holandský socialistický místopředseda Evropské komise pro Zelený úděl Frans Timmermans. Oznámil, že tak učinil proto, že se nehodlá fotografovat se slovinským předsedou vlády Janezem Janšou (na obrázku), kterého veřejně označil za porušovatele právního státu.

V právu EU nejsou požadavky na právní stát přitom prakticky vůbec pozitivně definovány. Ve Smlouvě o EU a o fungování EU je jediný jednovětý článek, který hovoří o demokratických zásadách, vládě práva a respektu k rovnosti lidí před zákonem. Zásady právního státu mají naproti tomu ve svých ústavách a lidskoprávních listinách zakotveny všechny členské země EU. Převzaly je z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jde o dokument Rady Evropy, která je zřizovatelem Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) sídlícího ve Štrasburku. Členem Rady Evropy jsou i země, které nejsou členy EU – jako Švýcarsko nebo Rusko. ESLP je navíc Úmluvou zmocněn řešit spory občanů proti členským státům za porušování zásad obsažených v úmluvě. Včetně zásad právního státu.

Slovinsko, které z údajného porušování zásad právního státu obvinil místopředseda Komise, stejně jako Maďarsko nebo Polsko, které jsou ze stejného „důvodu“ pravidelným terčem pomluv bruselských papalášů, přitom nejsou z hlediska počtu soudních řízení před štrasburský soudem na nejvyšších patrech řebříčku. A už vůbec nefigurují na třech nejvyšších místech ve statistice případů, kdy dal ESLP ve sporu za pravdu občanovi, který se s nimi soudil.

Nejvyšší představitelé EU se však při svých slovních urážkách politiků a vlád, které s nimi nesdílí stejné názory, nezdržují nějakými fakty. Natož opřenými o konkrétní právní závazky. Z pojmu „právní stát“ udělali něco jako univerzální nadávku, již lze počastovat kohokoli, kdo s nimi nesouhlasí. Připomíná to zkratku „klapoklidez“, která byla za minulého režimu v kádrových materiálech používána k dehonestaci nepohodlných osob. Šlo o zkráceninu slov „kladný poměr k lidově demokratickému zřízení“. Nikde v zákoně nebylo definováno, co to přesně je. Pokud však kádrovák do osobní složky někomu napsal, že jej nemá, znamenalo to, že dotyčný nemohl zastávat řídcí funkce a jeho děti měly problém se dostat na studia.

A v čem má podle německého deníku Tagesschau spočívat porušování zásad právního státu Slovinskem? V tom, že předseda vlády při jednání s Komisí veřejně kritizoval, že sociálně demokratická strana, jejíž představitelé vládli před ním, do justice dosadila na místa prukurátorů a soudců členy své strany. Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová jej za to zpražila slovy:  „Soudcům je povoleno mít biografii a je s nimi třeba zacházet s respektem, i když mají odlišný politický názor.“ Jaksi při tom zapomněla, že v její rodné vlasti Německu zákon zakazuje soudcům členství v politických stranách. Proto, aby nebyli při svém rozhodování ve střetu zájmů. Náš zákon o soudech a soudcích to mimochodem zakazuje rovněž. Stejně tak i státním zástupců. Takovou úpravu mají v zákonech prakticky ve všech členských státech EU.

Ostrá slovní výměna mezi předsedkyní Komise a premiérem země, která právě předsedá Radě, vznikla kvůli tomu, že Slovinsko odmítlo vyslat své 2 zástupce do ústředí úřadu Evropského „federálního“ prokurátora. Slovinsko tím spolu s několika dalšími zeměmi zablokovalo zahájení činnosti unijní prokuratury, která by měla postihovat zločiny proti EU – zejména rozkrádání dotací.
Osobně bych velmi uvítal, kdyby se místopředseda Komise Timmermans neúčastnil žádného jednání, které povede slovinské předsednictví. Během portugalského předsednictví v trialogu o reformě společné zemědělské politiky EU vnutil většině delegací europarlamentních frakcí i portugalské ministryni, která vyjednávala za Radu, nové ustanovení, podle nějž má Komise může při schvalování národních strategických plánů postupovat nejen podle platných obecně závazných právních předpisů – tedy nařízení a směrnic – ale může si na členských státech vynucovat plnění i nezávazných strategií jako Z farmy na vidličku nebo Biodiverzita 2030. Schválení národního strategického plánu je podmínkou uvolnění peněz na dotace pro zemědělce.

To je přímo učebnicová ukázka ustanovení, které odporuje zásadám právního státu. Podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod může být zdrojem práva pouze obecně závazný právní předpis, který byl schválen zákonodárnou mocí a řádně vyhlášen. Strategie EU nejsou obecně závazným právním předpisem. Jde o dokument, který sepsala Komise a spoluzákonodárci – Rada a Evropský parlament jej neschvalují a nemají možnost k němu podávat pozměňovací návrhy. Slovinko je jednou ze zemí, která vzápětí na Radě ministrů zemědělství proti tomuto ustanovení protestovala a upozorňovala, že portugalská ministryně jeho schválením překročila mandát od Rady. Během řízení Rady chce slovinský ministr zemědělství tento paskvilní text z nařízení o strategických plánech vyškrtnout. A má v tom podporu většiny členských států.

Timmermans celou dobu jednání trialogu jen komplikoval. V rozporu s Jednacím řádem, který Komisi dává možnost navrhovat kompromisy mezi textem schváleným Radou a Evropským parlamentem, na jednání přinášel stohy zcela nových nových ustanovení, které se ani ve vzdálené podobě nepodobají ničemu, co schválila Rada nebo plénum europarlamentu v 1. čtení. Takto pokoutně se Komise pokouší reformu přepsat, aby více odpovídala Zelenému údělu.

Frans Timmermans je široko daleko největším porušitelem zásad právního státu. Je autorem návrhu nařízení označovaného jako „klimatický zákon“. Při jeho projednávání v Zemědělském výboru EP zaznívaly od poslanců přirovnání ke Zmocňovacímu zákonu (Ermächtigungsgesetz), jímž Adolf Hitler získal pravomoci neomezeného diktátora. Zákon dal říšskému kancléři pravomoc bez souhlasu parlamentu měnit zákony včetně ústavy formou nařízení vůdce Velkoněmecké říše. Zmocňovací zákon otevřel dveře k vydání Norimberských rasových zákonů, podle nichž byly v koncentračních táborech zavražděny miliony lidí.

V návrhu tzv. „klimatického zákona“ Komise požaduje, aby ji europarlament a Rada zmocnily k vydávání nařízení, jimž by Komise mohla v rámci snah o snižování emisí oxidu uhličitého členským státům, podnikům v nich působícím a občanům na jejich území ukládat povinnosti a zákazy. A to bez souhlasu Rady a europarlamentu. V Zemědělském výboru jsem upozornil, že tento návrh je v rozporu se Smlouvou o EU a o fungování EU, která na úrovni Unie plní stejnou funkci jako v národním státě ústava. Podle Smlouvy je Komise výkonnou mocí, která má pravomoci správní a právo navrhovat nové směrnice a nařízení. Moc zákonodárná je však Smlouvou svěřena Evropskému parlamentu a Radě jako spoluzákonodárcům. Jen Rada a europarlament společně mají právo je schvalovat a tím z nich učinit obecně závazný právní předpis.

Při projednávání ve výboru jsme s kolegy do Timmermansova textu doplnili ustanovení, podle něhož by vydání jakéhokoli předpisu obsahujícího uložení povinností nebo stanovení zákazu mělo nadále probíhat výhradně na základě souhlasu Rady a europarlamentu.

Podobnou úpravu Timmermansova paskvilu schválila i Rada. Jedním z navrhovatelů tohoto pozměňovacího návrhu byl i slovinský ministr. Spolu s ministry z Maďarska a Polska. Vlády Maďarska a Polska jsou tradičním terčem urážek vedení Komise ohledně údajného nedodržování zásad právního státu. K unijním „padouchům“ je však Slovinsko veřejně zařazováno až nyní. I když s Maďary a Poláky v Radě hlasuje již delší dobu. Slovinský premiér Janša ihned po převzetí předsednictví v Radě bruselským „hlavounům“ facku vrátil. Veřejně se zastal Maďarska v jeho při s Komisí o zákon, který zakazuje propagaci pedofilie, homosexuality a změny pohlaví ve školách dětem mladším 18 let. A aby bylo všem jasno, že nyní se na půl roku změnily poměry, dodal, že v otázkách migrace zastává stejný názor jako polská vláda. Tedy nulovou toleranci ilegální migrace a důslednou ochranu vnější hranice EU.

V této oblasti mají stejný názor se slovinským předsednictvím i další země jako Rakousko, Chorvatsko, Řecko a Bulharsko. Rakouský kancléř již řadu měsíců čelí opakovaným pokusům o sesazení. Zatím naštěstí neúspěšným. Na zemi, která je čistým plátcem do rozpočtu EU, si Komise zatím otevřeně netroufá. Proti  Chorvatsku, Řecku a Bulharsku již bruselská „věrchuška“ zatroubila do boje. Včera jsme měli na plénu europarlamentu na programu výroční zprávu o ochraně finančních zájmů EU a o boji proti podvodům. Ve statistické příloze sice Maďarsko, Polsko, Slovinsko, Chorvatsko, Bulharsko ani Řecko nejsou na předních místech řebříčku zemí, u nichž bylo Úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) prokázáno největší rozkrádání unijních dotací. Nejsou ani na čele tabulky zemí seřazených podle počtu administrativních chyb při čerpání dotací.

Poslanci z probrusleských frakcí však pohotově navrhli, aby proti těmto vzpurným zemím byla zahájena trestná řízení, která by kvůli údajnému porušování zásad právního státu v případě schválení znamenala zastavení vyplácení dotací. Hlasoval jsem samozřejmě se všemi členy frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení v ČR za SPD, proti tomuto nespravedlivému a protiprávnímu návrhu.

Polský a maďarský premiér Mateusz Morawiecki a Viktor Orbán mají mezi sebou již několik let uzavřenou dohodu o vzájemném vetování uvalení sankcí na některou z obou smluvních zemí. Oba její funkčnost již stihli vyzkoušet. Orbán vetoval návrh Junkcerovy Komise na zbavení Polska práv hlasovat v Radě. Morawiecki oplátkou Maďarsku pokryl záda v při pokusu současné Komise zbavit práva hlasovat Polsko. Nyní se ukazuje, že by se polsko-maďarská skupina vzájemné pomoci a ochrany mohla početně velmi rozšířit. Myslím si, že by se naše vláda měla přidat.