Přesto po demonstracích přišel pocit nedotaženého a po výsledku trestního řízení dokonce pocit zmaru. Vtírá se otázka, k čemu to bylo všechno dobré?

Že demonstrace není cílem sama o sobě, je zřejmé. Demonstruje se proti něčemu, resp. proti někomu. Demontrace spojily lidi proti politice představované osobou nynějšího premiéra. Co ale demonstrace nedokázaly, je spojit lidi také PRO něco. Zakladatelé Milionu chvilek pro demokracii hovoří o tom, že cílem jiniciativy je boj o demokracii a její ochrana. Jakkoliv je to krásné motto, připomíná to proslovy kandidátek v soutěži Miss vyjadřující přání, aby byl světový mír.

Demokracie se totiž nedělá demonstrací, ta je jen pomyslnou špetkou soli, která dá všemu šmrnc. Demokracie je především forma vlády, na které se občané podílejí přímo nebo prostřednictvím volených zástupců. Ve zkratce tedy, chceme-li bojovat za demokracii, musíme VOLIT nebo BÝT ZVOLENI. K tomu je nutno se postavit za něco a mít vizi. Vizi ale nelze postavit na negativních tvrzeních, jak to být nemá a co nechceme.

Výzva Milion chvilek pro demokracii vizi nenabídla, možná na to ani neaspirovala. Účastníci demonstrací tak dnes zůstali sirotci bez vize a výhledu, kam dál. Bude se jich schopna ujmout politická rodina, když právě ona má být v západní kultuře nositelem společenské vize? Nebo se stane z euforizujících vzpomínek na plná náměstí trauma, že “ to všechno bylo k ničemu”? Trauma, které zklamané voliče požene do konfortního náručí dalších populistů s rychlými řešeními. Nebo zaktivizovaná společnost vyroste ve stálého aktéra na veřejné scéně, který bude za demokracii nejen bojovat, ale také ji dělat? Tedy volit nebo být zvolen!

Osobně chci věřit, že se nalezená vůle “nenechat to být” neztratí a bude zuročena!

Eva Decroix
členka OR ODS Jihlava