Vážení páni ministři, vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, scházíme se opět dnes k migračnímu paktu. Doufám, že vezmeme rozum do hrsti a že se otevře tato schůze, abychom si mohli všichni poslanci o těch věcech, které bohužel byly schváleny, popovídat. My přece nemůžeme zavírat oči před tím, že tady skutečně může dojít k obrovskému ohrožení České republiky. Jde o naši suverenitu, naši bezpečnost. A kde jinde než na půdě české Poslanecké sněmovny bychom si měli tyto věci umět mezi sebou vyříkávat? Zatím jsme tedy dostali informaci od koalice, že schůze otevřena nebude. Já si myslím, že to je velmi nefér vůči občanům České republiky, protože zejména toto téma - toto téma - opravdu naše spoluobčany enormně zajímá.

V podstatě znovu zopakuji, o čem už jsme se tady všichni bavili. Je potřeba na to nahlížet tak, co jsme všichni očekávali od toho migračního paktu? Vlastně od samého začátku, kdy Komise pakt předložila, bylo jasné, že migrační pakt neřeší klíčové věci z pohledu zvládnutí migrace a kontroly nad ní. Všichni jsme očekávali od migračního paktu, že tam bude efektivní ochrana vnější hranice, efektivní návratová politika, to znamená řešit ty, kteří na pobyt v EU nemají nárok, mají být okamžitě vyhoštěni, což se neděje, viz případ pachatele útoku na švédské fotbalové fanoušky v Bruselu v říjnu 2023. Efektivní boj proti pašeráckým organizacím, které vydělávají na masivních příchodech migrantů do Evropy. Bližší a intenzivní spolupráci mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, buď zdrojovými zeměmi, nebo tranzitními, za účelem zastavení odchodu migrantů z těchto zemí.

Tyto body nejsou součástí migračního paktu, nikdy nebyly, a proto nelze očekávat, že dojde ke zlepšení situace, co se týče náporu příchozích na hranice Evropské unie, lze očekávat spíše pravý opak. Migrační pakt totiž ve svém celku neřeší příčiny migrace, ale pouze její následky. Místo toho, aby migrační pak říkal, co podniknout v rámci prevence migrace, říká, co má Evropská unie udělat a jednotlivé členské státy, když už na hranici Evropské unie ten migrant je. Prostě abych to přeložila, jsem migrant na pláži: Evropská unie, starej se! To skutečně asi není to, co jsme od migračního paktu všichni očekávali.

Dojednaná podoba migračního paktu naopak obsahuje části jako povinná solidarita, krizové nařízení ohledně záchranných operací na moři a podobně, které naopak povedou k tomu, že se zájem o Evropskou unii ještě zvýší. Povinná solidarita je jednou z hlavních součástí dohodnutého nařízení o řízení o azylu a migraci. Původní návrh Komise uváděl k solidaritě následující možnosti, které mohly členské státy využít jako solidární příspěvek. Původní návrh, znovu opakuji, původní návrh: přerozdělit si žadatele o azyl z jiné země, pomoci s návratovou procedurou u odmítnutých žadatelů a technickou pomoc, to znamená personál, bezpečnostní složky, materiální vybavení a tak podobně, pokud o to příslušný stát požádá. Členské státy tento návrh v rámci jednání pozměnily a nejvíce se dojednalo k povinné solidaritě v průběhu českého předsednictví v druhé polovině roku 2022, což koneckonců přiznala i česká vláda, tak i evropská komisařka Johansson.

První problém je, že v jednání úplně vyloučili možnost pro státy zapojit se s pomocí při návratech. To je v přímém rozporu s tím, co tvrdíme, že jedním z hlavních bodů k řešení je výrazné zlepšení návratové politiky. Druhý a zásadní problém je podoba solidárního mechanismu, která se pod českým předsednictvím dohodla a nakonec přijala s podporou českého ministra vnitra 8. června 2023 na jednání Rady v Lucemburku. Tam vznikly naprosto klíčové škody. Další zásadní problém je, že státy se dohodly na vzniku nového mechanismu. V něm bude každoročně na základě vyhodnocení a návrhu Evropské komise každý rok přerozděleno po celé Evropské unii 30 000 žadatelů o azyl, čemuž v tom čl. 7 odpovídá balík 600 000 (000?) eur. Všichni umíme dělit. 600 000 děleno 30 000 je 20 000 eur na jednoho uprchlíka.