Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, děkuji moc za slovo. Já jenom ještě malou poznámku k vystoupení pana předsedy Michálka ohledně zákona o zadávání veřejných zakázek. Protože on tady samozřejmě velmi správně upozorňuje na to, že Česku hrozí pokuta, pokud nebude včas transponována evropská směrnice. S tím nelze než souhlasit. Na druhou stranu ale je potřeba si říci, že si za to mohou tak trochu sami kolegové od Pirátů, protože my jsme ten zákon o zadávání veřejných zakázek připravili, že by měl projít jako nůž máslem. 

No, prošlo to na prvním výboru mezi prvním a druhým čtením a co se nestalo? Ve druhém čtení byly načteny dva pozměňovací návrhy, které prostě ohrožují transpozici evropské směrnice do budoucna. Jedna se týkala České republiky jako samotného zadavatele ve vztahu k té Digitální a informační agentuře. Druhá se týká toho, že Evropská komise říká, že zákon o zadávání veřejných zakázek nemůže nikoho automaticky vylučovat, že každý uchazeč o veřejnou zakázku, dodavatel, musí mít právo na to se obhájit, že musí být rovný přístup.

Pan předseda Michálek načetl pozměňovací návrh, kde vlastně ustanovení § 4 zákona o střetu zájmů dává natvrdo do zákona o zadávání veřejných zakázek bez té možnosti se "vyvinit". Takže jsou tam dvě problematické věci a pokud tedy to myslíme s tou pokutou pro Českou republiku vážně, tak si tam nemůžeme házet takovéto klacky pod nohy. Je potřeba si tedy na to sednout a zkusit se dohodnout, protože i ta úprava například pozměňovacího návrhu pana Michálka je určitě možná - to, co má v § 6, dát i do § 7, to znamená tu možnost se obhájit. Ale prostě tak, jak je to předloženo, tak to skutečně schvalovat nelze.

Takže pojďme se zkusit dohodnout. Je to určitě lepší cesta, než se tady takto prostě bombardovat na mikrofon, protože to je v zájmu celé České republiky, aby zákon o zadávání veřejných zakázek fungoval. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

Nicméně k bodu, který bych dneska ráda - já se omlouvám. Prostě vás tady budu tak strašně dlouho mordovat, až jednou mně ten bod zařadíte a budeme se o tom bavit. Je to bydlení v České republice.

Ráda bych ho zařadila jako druhý bod dneska, to znamená za první bod jako druhý bod, protože ta situace, a já tedy nevím, jestli jako už jako píšou tedy lidé už jenom pouze mně, protože jak je možné, že nevnímáte tu situaci, která se děje, kde bydlení pro naše občany, pro mladé lidi opravdu se stává už zcela nedostupným. A já se znovu pokusím vás tady přesvědčit o tom, že to, že to zařadíme jako bod, může být i o tom, že se budeme bavit, která opatření i vzhledem, a teď to fakt zdůrazňuju, i vzhledem samozřejmě k možnostem státního rozpočtu lze udělat hned, která opatření by měla být opravdu prioritou.

Bohužel se neschválilo ani doprovodné usnesení k zákonu lex Ukrajina 5, kde samo o sobě, to je absurdní, protože byť samozřejmě všichni souhlasíme s tím, že je potřeba, aby ukrajinští naši vlastně spoluobčané měli to chránění na 150 dnů a pak se zapojili do našeho normálního života, no tak je jasné, že tito ukrajinští uprchlíci budou hledat bydlení na trhu. No, ale na tom trhu není to bydlení ani pro české spoluobčany, natož samozřejmě pro další příliv dalších lidí. A to ani nemluvím o tom, že jsou úplně nerovné podmínky toho, když třeba žádáte o příspěvek na bydlení, protože čeští občané musejí to prokazovat majetkovými testy, které jsou velmi náročné, ale ukrajinští spoluobčané dají čestné prohlášení. Takže oni se paradoxně mohou k tomu trhu bydlení dostat daleko rychleji než Češi.

Proto já apeluji na to, pojďme zvýšit počet bytů, neřešme tyto otázky Češi versus Ukrajinci. Ale ty byty nejsou. Do toho všeho se zvedají poplatky za kolejné, to znamená ubytování na kolejích. A co se stane? Dav těch studentů si samozřejmě začne hledat na trhu s bydlením nájemní byt, kde se jich ubytují tři, čtyři, aby se podělili o ty náklady. A zase jsme u toho zpátky, prostě bydlení tady není. A je potřeba si uvědomit, že Česká republika je založená na z 80 % vlastnickém bydlení, 20 % nájemním bydlení.

Tak pojďme hledat cestu, jak za prvé umožnit mladým lidem, aby alespoň třeba se mohli zapojit do družstevního bydlení. A teď jsme u toho. Hypotéky jsou dneska zcela nedostupné. Všichni to víme. Do toho všeho tato vláda u těch hypoték udělala ještě další kroky, jako například nějaké rychlejší splacení hypotéky bude pod sankcí a ještě do toho všeho udělala to, že chce zvýšit daň z nemovitosti. To znamená, vlastnické bydlení je skutečně problém. A to družstevní bydlení je založené na tom, že vy jako uchazeč nebo kdokoliv jako uchazeč o družstevní bydlení musí složit družstevní podíl. No, ale ti mladí lidé nemají na ten družstevní podíl, protože samozřejmě ty byty jsou dneska enormně drahé, nestaví se. Čeho je málo, to je prostě drahé. A ty hypotéky to ne vždycky umožňují, aby byly vlastně ty úvěry na družstevní podíl. Toto umožňoval Státní fond podpory investic, který v podstatě za mého působení na MMR jsme založili tak zvané Bydlení mladých, aby i mladí lidé mohli od Státního fondu dostat půjčku, zvýhodněnou státní půjčku na družstevní podíl. Bylo to až do výše tří milionů, to znamená, týkalo se to jak velkých měst, tak venkova jako takového.

Další velkou otázkou je a zase se o tom můžeme pobavit, máme tady obecní byty. Obecní byty, tak třeba Praha má 30 000 obecních bytů a desetina z toho je neobsazených. No tak si musíme klást otázku, proč jsou ty byty neobsazené, co se děje a jestli třeba není potřeba dát menší peníze na pomoc městům, teď nemluvím jenom o Praze, ale i o dalších větších městech, dát peníze na rekonstrukci těchto obecních bytů. Vždyť by nám to všem strašně pomohlo. Pokud bychom samozřejmě i do obecních bytů mohli umisťovat prostě tak, jak si to obec určí, ať už to jsou samozřejmě mladí lidé, senioři, nízkopříjmové skupiny, veřejně prospěšné profese, to je jedno, to si samozřejmě řekne ta obec jako taková. Další prostě nepochopitelný pro mě krok je, že na MMR je zastaven program Výstavba. Program Výstavba byl o výstavbě nájemního dostupného bydlení, tento program je nastaven. Je potřeba ale také spravedlivě říci, že pan ministr Bartoš se snaží o notifikaci nějakého navazujícího programu. No, ale notifikace je samozřejmě velký problém u bydlení, protože bydlení zakládá tak zvanou veřejnou podporu. Takže to je taky běh na delší trasu. A proto se znovu tady nabízí to, co by šlo v podstatě udělat rychle, a to je nedávat velké peníze ze státního rozpočtu, ale pomoci například tomu, aby se bydlení na venkově, kde je mnoho vícegeneračních domů, rozdělily tyto vícegenerační domy na samostatné bytové jednotky, což s sebou přináší náklady ve formě samostatného vchodu nebo samostatného sociálního zařízení. Tady nemluvíme o žádných milionech, to jsou řády desetitisíců, možná statisíců, ale určitě ne miliony. A bylo by to hned. Tam není co řešit, protože ty domy už stojí, to znamená, bylo by samozřejmě jenom to na ohlášku u stavebního řízení a tak dále, a tak dále.