Já vám moc děkuju za slovo, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím konstatovat, že máme dneska na programu bod, který ale můžeme projednávat i v rámci řádné schůze, protože co si myslím, že je skutečně palčivé pro Českou republiku, a dneska tady ten bod zvednu poprvé a byla bych ráda, abyste mu věnovali pozornost. Jde o čerpání evropských fondů, které skutečně má velký dopad do rozpočtu. A já vám to hned budu dokládat konkrétními čísly a byla bych ráda, abychom stejně tak, a chtěla bych moc poděkovat všem kolegům z podvýboru pro evropské fondy, kde jsme se včera jednoznačně shodli na usnesení, kterým i apelujeme na vládu.

Abych vás uvedla do té problematiky, protože já chápu, že to je velmi těžká materie, budu se snažit mluvit maximálně česky, nepoužívat ty evropsko-bruselské zkratky, abychom se pochopili. My tady v letošním roce máme souběh dvou programovacích období. Jedno programovací období, které je od roku 2014 do roku 2020, a zároveň nám začalo programové období, které běží od roku 2021 a běží až do roku 2027. Programové období 2014-2020 provázela opravdu turbulentní doba, ať už to byly samozřejmě lockdowny, covidová opatření, ale samozřejmě v tom finiši to provázely i obrovské energetické krize. Evropská komise se na to sice snažila reagovat, to znamená programy, které podporovaly vlastně zotavení ekonomiky po covidu. Určitě si všichni vzpomenete na tzv. REACT-EU, kde jsme se snažili pomoci zdravotnictví, hygienám atd. Nemale se také navýšily evropské prostředky pro Českou republiku. Zároveň Evropská komise reagovala i na situaci kolem války na Ukrajině a připravila programy tzv. FAST-CARE, kde se snažila příjemcům pomoci nějakým způsobem zlepšit podmínky pro čerpání, vědoma si toho, že se ti příjemci dostávají do velmi složité situace.

Jenomže se bohužel nepodařilo české vládě, ale to není jenom výtka vůči české vládě, bohužel se to nepodařilo i jiným zemím, byť apelovaly na Evropskou komisi, aby se v důsledku toho, co se událo za programové období 2014-2020, snažili pro ten poslední rok domluvit tzv. pravidlo N+4.

To znamená, peníze roku 2020 čerpat až do konce roku 2024. A teď jsme v situaci, že toto se nepodařilo a všichni příjemci musí vyčerpat svoje peníze do konce roku 2023, kde je vlastně uzavírka období.

Do toho všeho evropská pravidla jsou velmi složitá, takže nejde ani už od roku 2020 realokovat peníze mezi jednotlivými operačními programy, ale v rámci pouze jednoho operačního programu posouvat ty peníze v rámci prioritních os. V důsledku toho se spousta obcí - a teď tady fakt mluvím ke všem starostům, dostanete se do velkých problémů. My jsme to včera právě na tom podvýboru projednávali, protože vy si vlastně budete moci vybrat mezi několika variantami. Když nestíháte svůj harmonogram projektu i v důsledku toho, že samozřejmě mám signály od starostů, že jim bohužel odstupují dodavatelé od staveb, protože to prostě v té obrovské inflaci s cenou stavebních prací a tak dále za ty vysoutěžené ceny už prostě nezvládnou, takže se odstupuje od projektů, ale příjemce se dostane do neřešitelné situace. Protože například, pokud budu brát rekonstrukce nemocnic a tak dále, což jsme umožnili v rámci REACT-EU, tak toto opatření nepokračuje v tom novém programovacím období 21 až 27, takže příjemci nezbude nic jiného než čerpat co může až do konce roku 23, ale pak to celé dofinancovat z vlastních zdrojů. A vláda tady bohužel nepřipravila alternativu pro tyto příjemce. Ono je potřeba, aby se domluvila s Národní rozvojovou bankou, s EIB, prostě s někým na nějakých zvýhodněnějších podmínkách pro úvěry, protože pokud ti příjemci, kteří třeba staví nemocnice za půl miliardy a tak dále, se dostanou do situace, že si budou muset vzít úvěr na komerčním trhu, tak to samozřejmě bude velmi drahá záležitost.

Ministerstvo pro místní rozvoj má ve své gesci takzvaný Národní orgán pro koordinaci, to je orgán, který má v podstatě mapovat čerpání všech operačních programů České republiky, a máme jich sedm, přes životní prostředí, průmysl, vzdělání, Integrovaný regionální operační program, technickou pomoc, zemědělství. Opravdu těch programů je celá škála. A právě Národní orgán pro koordinaci toto má mapovat a upozorňovat vládu na rizika.

Tady musím říct, že Národní orgán pro koordinaci skutečně plní svoji roli, a plní tu roli dobře. A předložil vládě materiál, který se nazývá analýza rizik, a na základě této analýzy rizik vygeneroval tři nejproblémovější operační programy. A opravdu musím říci, že mě to velmi mrzí, protože například Operační program Životní prostředí, když tam byl pan ministr Richard Brabec, tak patřil mezi nejlépe čerpající programy. A dneska se dostává na tom semaforu do té červené barvy, což pro pana ministra musí být docela zdrcující zpráva - bývalého pana ministra, protože skutečně ten operační program s tím nikdy takovéto velké problémy neměl.

Druhým programem, který má takovéto velké problémy, je Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost.

A třetím programem, a tady budu zamačkávat slzu já osobně, je Integrovaný regionální operační program pod Ministerstvem pro místní rozvoj.

Národní orgán pro koordinaci stanovil určitých 24 opatření, ale ta opatření jsou právě v tom, že si ten příjemce vlastně musí vybrat, za jakých podmínek ty projekty dokončí nebo od nich odstoupí.

Do toho všeho tato analýza rizik vlastně upozornila na 323 rizikových projektů v celkovém objemu necelých 21 miliard korun. To jsou peníze, které jsou opravdu ve velkém ohrožení čerpání jako takového, protože dokonce ty projekty mají problémy i s trestním řízením, správním řádem nebo právě s dokončením dle původního harmonogramu. My jsme se i včera na podvýboru ptali a opravdu musím říci, že je pro mě velkým zklamáním, že nezasedá takzvaná Ministerská rada pro čerpání evropských fondů, protože je k tomu samozřejmě i jednací řád, řídí tuto M radu - takzvanou M radu - ministryně pro místní rozvoj. A bohužel ministři nezasedají, když se tato rada svolá, tak je to na úrovni náměstků, ale tady už je to opravdu na výsostnou nejvyšší debatu, jak zachránit peníze pro Českou republiku.

Je logické se ptát, že když tedy to, kolik - objem peněz je v ohrožení, co s tím jednotlivé resorty budou dělat, protože my si musíme uvědomit, že když je situace státního rozpočtu v té situaci, v jaké je, tak právě čerpání evropských fondů může znamenat obrovský přínos do státního rozpočtu, protože je škoda, aby o takovéto velké peníze Česká republika přišla.

To období ale - teď jenom bych chtěla vaši pozornost, kdy jsme v květnu 2023 a celé to skončí v prosinci 2023, všichni umíme počítat, takže si dokážete spočítat, kolik měsíců nám zbývá na dočerpání zhruba 100 miliard, a z toho zhruba 21 miliard jsou právě ty ohrožené projekty. Nikde nevidíme, že by byly vyhlášeny nějaké speciální výzvy na takzvaně rychloobrátkové projekty, protože je jasné, aby někdo dneska začal s investičním projektem, že to je absolutně nerealistické. A do toho všeho musím říci, ještě že jsme měli s paní ministryní financí Schillerovou odvahu a přezávazkovali (?) jsme Integrovaný regionální operační program například v oblasti školství, protože ten propad by byl jinak daleko drastičtější.

A tady bych chtěla i vyzvat - všichni vnímáme, jaké jsou problémy v rámci nového programovacího období s výzvou pro základní školy, že se v podstatě spoustu projektů připravilo, ale už se na ně nedostala alokace. A je potřeba říci panu ministrovi, nebojte se toho předzávazkování (?). Tady vidíte na tom konci, že stejně bude zase problém s dočerpáním a naopak si takový ten polštář můžete udělat hned na začátku.

Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho národní orgán pro koordinaci samo ale definuje, že skutečně to reálné nedočerpání může být ve výši pět miliard. Ale znovu říkám, jsou tam ty rizikové projekty, 323 rizikových projektů, které také mohou směřovat k tomu nedočerpání, a pak by to bylo daleko dramatičtější.

A do toho všeho - proč to tady dneska říkám, je, že do toho všeho se na tiskové konferenci dozvím, že pan ministr chce spořit a že samozřejmě chce sáhnout do dotací. Já chápu, že tady myslel národní dotace, ale že chce i personálně spořit. A já upozorňuji všechny, že ta čísla, která tady vlastně k tomu čerpání jsou, znamenají obrovskou zátěž na personální kapacity. Ti lidé jsou jenom jedni, nejsou nafukovací a musí v podstatě doimplementovat, neboli dočerpat toto programovací období. A teď vám dám příklad jednoho konkrétního resortu, což je například třeba Ministerstvo pro místní rozvoj a jeho Integrovaný regionální operační program. Já jsem si stáhla data ke konci března, to znamená, aby oni dočerpali Integrovaný regionální operační program, museli by proplácet měsíčně sedm miliard korun, měsíčně!, aby to zvládli do konce období. A pak jsem si stáhla data k dubnu, ke konci dubna, abych viděla, jaký ten měsíční pokrok tady tedy je, jestli skutečně zvládají těch sedm miliard. A kolik byste řekli, že čerpalo takové Ministerstvo pro místní rozvoj za jeden měsíc - 1,6 miliardy, to znamená, pět miliard měsíčně jim naskakuje do těch dalších období nečerpaných, to znamená, že to reálné nedočerpání tady opravdu hrozí, takže je potřeba se nad těmito věcmi zamyslet. Skutečně jsou to velké peníze a nepomůže nám tady žádné aktivistické snižování personálních kapacit právě v rámci dočerpávání evropských fondů, protože nerozumím té politice, když bychom ušetřili dva tři lidi v rámci implementace evropských fondů na jednotlivých resortech, oproti možné ztrátě pro Českou republiku ve výši desítek miliard korun.

Když se podíváte na čísla toho čerpání jako takového, tak samozřejmě se musíme zaměřit zejména na ty nejrizikovější projekty a já musím říci, že to čerpání skutečně tam, kde už je přes 85 nebo skoro 90 %, tak tam bych tu obavu neměla, byť tam samozřejmě nějaká drobná ztráta může být, ale když se podíváte na ty tři problémové programy, tak životní prostředí čerpá v podstatě, nebo má vyúčtováno v žádostech o platbu zhruba 81 %.

Oproti tomu integrovaný regionální operační program, ten je na tom úplně nejhůř ze všech. Ten je na částce 76,5 %. To prostě znovu upozorňuju, my jsme na konci období, my už prostě nemáme kam to posunout, takže buď se to zvládne, nebo se to nezvládne. A proto je pro mě zarážející, že ani samozřejmě nemáme tu informaci o tom, jak jsou nastaveny například tak zvané mimořádné certifikace. Protože tady jde o to, že musí samozřejmě ten řídící orgán apelovat na ty příjemce, aby dávali faktury příjemci. Jak už jsem říkala, mají velké problémy. Řídící orgán to zpracovává do tak zvaných souhrnných žádostí o platby a posílá to Ministerstvu financí k tak zvané certifikaci. A ten rozdíl v té certifikaci je skutečně veliký. Když se podíváme, kolik bylo proplaceno příjemcům a teď vezmu ta aktuální data oproti tomu, kolik samozřejmě se certifikovalo, tak jsme tam měsíčně v propadu zhruba 30 miliard korun. Ale 30 miliard korun je obrovská porce a my tady mezitím potom hledáme úspory, zejména tedy v kapsách našich spoluobčanů, místo toho, abychom se zamysleli sami nad sebou a zahájili prostě nějaké reálnější čerpání těch evropských fondů a snažili se to dočerpat maximálně, jak to jenom jde.

Takže teď jsem zmínila jenom to jedno programovací období a jenom ty jedny problémy. Takže to usnesení podvýboru bylo, že apelujeme na vládu jako podvýbor. A byla bych ráda, aby se k tomu připojila celá Poslanecká sněmovna. Apeluje na vládu, aby v žádném případě neohrozila konsolidačním balíčkem čerpání evropských fondů a samozřejmě zajistila naopak dostatečnou administrativní kapacitu. Protože ta čísla, co jsem vám říkala, těch sedm miliard se týká jednoho operačního programu. To budou samozřejmě dělat všechny ty operační programy v tom strašném sletu, který je teď následuje. To znamená, co má ruce a nohy, bude muset účtovat, aby se to opravdu pro tu Českou republiku stihlo. Takže do implementace neboli čerpání těch evropských fondů zasáhnout s nějakými personálními škrty, to opravdu odsoudíme Českou republiku k tomu, že se to v žádném případě nedočerpá.

No a jak už jsem říkala na začátku, do toho všeho my tady máme souběh programovacích období. To znamená, už v roce 2021 nám začalo programovací období do konce roku 2027. Tam snad ani nechtějte vidět ta čísla, jak se čerpá. To znamená, že zase my to hrneme před sebou. To znamená, že když se vyjednal bilion korun a já to řeknu česky, tisíc miliard, protože samozřejmě v angličtině bilion je jedna miliarda, tak aby si to někdo nepopletl, tisíc miliard. A my čerpáme k dnešnímu dni nebo ke konci dubna opravdu zlomek jedna celá čtyři desetiny procenta. Jedna celá čtyři desetiny procenta z jednoho bilionu korun. Tak si dovedete představit, a to období končí 2027, jsme v roce 2023, co za porci se hrna na ty jednotlivé operační programy.

Já chápu, že to je velmi těžké téma. Na druhou stranu my jsme tady volení zástupci. A jak budeme vysvětlovat těm lidem, že když jsme ze stokoruny dostali osmdesát pět od někoho, že to neumíme vyčerpat? A potom se tady pinožíme někde kolem nějakých úspor, které nedávají kolikrát ani logiku.

Co se týká té Evropy, já určitě s tím budu tady asi za vámi chodit velmi často. Měli bychom jako Sněmovna tyto údaje velmi intenzívně sledovat, abychom skutečně apelovali jako Sněmovna, jako v podstatě ten orgán, který by měl i svým způsobem dohlížet nad činností vlády, aby se trošičku i kolegové z vlády zpovídali Poslanecké sněmovně, jak to čerpání pokračuje.

No a nebyla bych to já, abych neotevřela při této příležitosti kromě tohoto ožehavého bodu, který jsem zvolila jako bod číslo jedna, abych neotevřela otázku bydlení. Já se opravdu, kolegové, omlouvám, ale my se jako nejsme schopni vyhrabat z jedné krize a přímo jako rovnýma nohama jsme hupsli do té krize s bydlením. A v podstatě občané docela právem kritizují to, že nevidí žádnou snahu. Prostě nic se neděje v oblasti bydlení, aby se jim pomohlo. A do toho všeho je fakt úsměvné, když pan ministr financí řekne, že MMR škrtne 2,8 miliardy z národních dotací. Tak já bych chtěla jenom upozornit, že rozpočet MMR bez evropských fondů je tři celé nula něco miliardy. To znamená, jako škrtáme MMR? To byl jako signál tedy, že jako zrušíme jeden resort? Protože pokud těch 2,8 miliardy, to jsou samozřejmě dotace na všechno, na rekonstrukce místních komunikací, veřejných budov, ale i bydlení. A to bydlení v sobě obsahuje pečovatelské domy pro bydlení, komunitní bydlení pro seniory, technickou infrastrukturu na zainvestování pozemků pro bydlení, podporu nájemního bydlení. Prostě toho bydlení, které podporuje MMR, je celá škála. A jestli pan ministr financí MMR tuto částku škrtne, no tak ať dá rovnou povel, ať jdou všichni kolegové z MMR domů nebo aspoň implementovat ty evropské fondy. Já jenom upozorňuju, že kolegové tak rychle se nedokážou prostě přeonačit na tu implementaci evropských fondů, protože to je skutečně trošičku o něčem jiném.

Vy nám často vyčítáte, že jako opozice nejsme schopni přijít s konkrétními návrhy řešení. Tak já si vám tedy dovolím představit konkrétní návrhy řešení v oblasti bytové politiky. A byla bych velmi ráda, kdybychom se už skutečně začali bavit alespoň o některých z nich, abychom mladým lidem nebo nějakým způsobem znevýhodněným skupinám obyvatel, seniorům, konečně pomohli.

My samozřejmě - není možné v tom kontextu zapomínat i na veřejně prospěšné profese, které jsou pro stát klíčové. Všichni asi vnímáme určitou potřebu lékařů, zejména v odlehlých regionech. No ale samozřejmě ty obce očekávají od státu určité nástroje, aby právě tím bydlením mohly i ty některé veřejně prospěšné profese přilákat. Jsou to například pracovníci integrovaného záchranného systému, učitelé, lékaři, sestřičky, ale i třeba v oblasti Prahy nebo velkých měst jsou to i určitě špičkoví státní úředníci, zejména v oblasti digitalizace a IT, které určitě bychom také velmi rádi podpořili.

No a v kontextu toho, co už tady dneska také zaznělo od mé kolegyně, nesmíme zapomínat ani na studenty. Já předpokládám, že všichni pořád čteme noviny a že prostě vnímáme to, jak se zdražuje kolejné, jak se zdražuje v podstatě bydlení studentů jako takových. My jim vlastně vyšleme signál, že pokud si budou vydělávat, tak jim sebereme ještě další výhody. Takže prostě opravdu ten útok na ty studenty je tedy zleva, zprava, zespoda, seshora a je mi to velmi líto.

Náš plán, vlastně ten plán na podporu bydlení se zaměřuje na zvýšení podpory družstevního bydlení jako prioritního řešení problému nedostatku bytů a vysokých cen v České republice. Chceme umožnit družstevním bytovým společnostem stavbu a správu bytů bez zbytečných regulačních a administrativních překážek.

Dále plánujeme vytvořit tak zvaného státního developera, teď to není sprosté slovo, opravdu developer není sprosté slovo, který bude výhradně pracovat s pozemky a brownfieldy ve vlastnictví státu. Ve vlastnictví státu jsou totiž tisíce pozemků vhodných k výstavbě. A když už se tady bavíme jedním dechem o rušení pošt, tak by mě zajímalo, zda vůbec někdo měl ambice v těch rušených domech po poštách se třeba zabývat tím, že by tam vzniklo bydlení. Anebo to jsou prostě jenom lukrativní budovy, které tady slouží k prodeji místo toho, abychom se zabývali problémy, které trápí naše občany? Stát musí umět začít pracovat. My máme úřad státu, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který eviduje takovéto pozemky a budovy a měl by být schopen komunikovat s jednotlivými obcemi. A samozřejmě může ty pozemky i za určitých podmínek vyměnit nejenom s veřejným sektorem, tím myslím obce a kraje. Ale proč ne třeba i se soukromým sektorem? Proč se nevyužije know how developerů na pozemcích státu s cílem toho, aby se skutečně zlevnilo to bydlení pro české občany? My navrhujeme možnosti výstavby státních bytů ve spolupráci na projektech veřejně privátního, tak zvané PPP projekty v oblasti nájemního bydlení, ale také privatizaci těchto pozemků.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Paní poslankyně, já se omlouvám, já jen pro pořádek uvedu, že projednáváme vládní návrh zákona o sdružování v politických stranách a v politických...

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Ještě ne, pane předsedající. Já mám přednostní právo.

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Každopádně diskuse by měla směřovat k jednomu bodu, kterým je tento pořad schůze. Uznávám, že máte přednostní právo, ale v rámci řekněme ducha jednacího řádu by bylo vhodné diskutovat k danému tématu. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Tak já, jestli dovolíte, budu pokračovat. Pro podpory výstavby státních bytů s následnou možností odkupu pro nájemníky navrhujeme poskytnutí výhodné půjčky s minimálními úroky. Tím bychom podpořili rodiny a umožnili jim snížit výši splátek. Dalším krokem je podpora právě projektů v oblasti nájemního bydlení, tedy situace, kdy se spojíme s developery a využijeme pozemky a brownfieldy ve vlastnictví státu pro výstavbu nájemního bydlení. Zapojme státní fond podpory investic, místní samosprávy a podnikatelské subjekty. Forma partnerství veřejného a soukromého sektoru v segmentu dostupného bydlení je v zahraničí velmi osvědčeným řešením. S úspěchem ji již roky využívají například v Irsku nebo ve Velké Británii. To je právě to řešení, které stimuluje nabídku. Stát přece nepotřebuje vytvářet zisk, má potřebné pozemky, má soukromý sektor a ten soukromý sektor má zase potřebné know-how. A právě na základě nějakých vzorových projektů partnerství soukromého a veřejného sektoru chceme, aby se vytvořila určitá metodická doporučení včetně vzorových smluv a vzorových podkladů, které by mohly sloužit obcím. To přece jenom stát nemá takovéto vhodné pozemky, takovéto pozemky mají k dispozici i obce.

Naším cílem je mimo jiné i ukázat, že je možné tímto stylem nebo tímto způsobem podporovat výstavbu a iniciovat zapojení finančních zdrojů samospráv, protože obce a kraje mají na svých účtech 400 miliard korun a přece všichni jsme si vědomi, že při dvouciferné inflaci neustále tyto zdroje ztrácí na své hodnotě, takže by bylo samozřejmě pro obce daleko efektivnější tyto peníze investovat.

Dalším z opatření je zavedení tak zvaných vícegeneračních hypoték. Pokud prodloužíme dobu splatnosti - a já doufám, že si všichni uvědomujeme, že ty hypotéky, samozřejmě spoustě mladých rodin letošní rok, příští rok končí ty fixace, jim se prostě zvednou náklady na bydlení násobně. To prostě nejsou drobné, to jsou skutečně velké peníze a chybí mi tady ta iniciativa ze strany státu, který by domluvil s bankami, že bude určitým způsobem stát garantovat to navýšení splatnosti hypoték až na čtyřicet let. Proto tomu říkám vícegenerační hypotéky, protože v ten moment se vám samozřejmě to bydlení zlevní. Už jsem tady ten příklad dávala - pokud máme byt v Praze 2+kk, tak splátka by se v podstatě snížila z nějakých 15 000, 16 000 korun na 8 - 9 000 korun a to je samozřejmě docela velká porce na to, co samozřejmě ti lidé musí dneska s náklady na bydlení realizovat.

Naše ambice je jednoznačná - my se snažíme zvýšit dostupnost bydlení pro všechny, nejenom pro mladé lidi, ale i pro samoživitele, seniory, ale tady v té oblasti skutečně musí stát najít způsob ve spolupráci s obcemi, s kraji, jak to bydlení zlevnit. A pokud to bude družstevní bydlení, například že tam v tom družstvu bude ta obec, která vloží do toho společného podniku pozemek, no tak prostě to bydlení těm lidem ve finále snížíte. A jde o to, jestli si to obec potom nechá do nájemního bydlení do budoucna anebo skutečně po určité době v rámci družstevního bydlení umožní ten odkup, kde by si samozřejmě zhodnotila i ten svůj pozemek.

Co se týká seniorského bydlení, tak tady už ta situace je opravdu úplně na hranici možného, protože senioři v podstatě hledají jakékoliv alternativy a znovu říkám, my si musíme uvědomit, že tím, že uvalíte daň z nemovitosti v podstatě na vlastnické bydlení, tak vy jste opomněli to, že prostě všechny postkomunistické země, všechny, mají s tímto obrovské problémy, protože ten podíl mezi vlastnickým bydlením a nájemním bydlením je 80 : 20. To znamená, že když zvýšíte daň z nemovitosti, tak se dotknete prostě velké části populace, české populace, protože u nás prostě to bylo vždycky tak, že se ženeme - doslova to tak musím říct - za tím vlastnickým bydlením a teď za to ti lidé budou ve své podstatě biti. Spousta seniorů, a dřív se to tak dělalo, prostě není možné to nikomu vyčítat, tak se stavěly vícegenerační domy. Všichni na venkově jsme si toho vědomi. Prostě sama babička, někdy ještě samozřejmě se svým partnerem, žijí v obrovských domech, které jsou strašně energeticky náročné. Prostě tehdy se neřešila energetická úspora a tak dále. Oni nemají na to, dofinancovat zelenou úsporou, zateplovat a tak dále. Ti senioři jsou rádi, že přežívají z měsíce na měsíc. A proto já říkám, pojďme pomoci těmto lidem rozdělit ty vícegenerační domy na samostatné bytové jednotky. To nejsou žádné miliony, které jsou na toto potřeba. Tam skutečně jde o to, aby vlastně ty dvě rodiny každá měla svůj vchod a každá měla své sociální zařízení. To znamená, my bychom vlastně tady lidem mohli pomoci za v podstatě relativně málo peněz k tomu, aby se rozšířila nabídka bydlení právě na venkově.

My také podporujeme výstavbu studentských kolejí. Na to je potřeba se zaměřit. My na jedné straně říkáme - hurá, všichni do nájemního bydlení, když na to nemáte, prodejte, běžte do nájmu. Do jakého nájmu, prosím vás, mají ti lidé jít? Vždyť žádné nájemní bydlení není a když se podíváte na velké studentská města typu Praha, Brno, Olomouc, Plzeň, tak ti lidé, ti studenti, protože už neutáhnou ani tu kolem, tak se samozřejmě poohlížejí po trhu s nájemním bydlením, protože tam se prostě sesáčkují po třech, po čtyřech, aby to utáhli. Takže my bychom naopak měli jít naproti tomu, že se budeme snažit například zateplovat studentské koleje, snižovat jim ty náklady s kolejným jako takovým. Všichni víme, že dneska na těch kolejích se zvyšují nájmy 15, 20, 30 % a že studenti v podstatě na ubytovně, na kolejích plasí už někde kolem 7000 za osobu a je to velmi, velmi náročné.

Je také potřeba v kontextu tohoto diskutovat o možnosti navýšení investic právě do dopravní infrastruktury tak, abychom mezi sebou ty poptávané lokality propojili. A abych nebyla jenom kritická, tak já naopak oceňuji, že se DPH na stavební práce dostala v souvislosti s bydlením na 12 %. Dokázala bych si představit i 10 %, aby se skutečně mobilizoval ten stavební boom, včetně zkrácení doby odpisů, aby se začalo více stavět. Ten první krok jsme k tomu udělali. Já doufám, že skutečně nový stavební zákon povede k tomu rychlejšímu povolování, byť si přece musíme být všichni vědomi, že jsme ale prodloužili dobu účinnosti nového stavebního zákona až na červenec 2024. To znamená než se to všechno zformuje a začne, tak v podstatě reálně začne platit až od roku 2025.

Zároveň je velmi důležité, když už se bavíme o bydlení jako takovém, bojovat proti spekulacím s byty na digitálních platformách typu airbnb. My tady vlastně ve Sněmovně už máme změnu živnostenského zákona. Je potřeba skutečně tyto věci projednávat a umožnit obcím, aby měly právo toto regulovat na svém území, protože všechny obce, zejména v těch velkých lukrativních městech, která jsou i zajímavá z pohledu cestovního ruchu, tak samozřejmě se s tímto velmi potýkají.

Když se bavíme o tom, že Česká národní banka - skutečně zase se o trošičku zvedly úrokové sazby, byť se samozřejmě snaží Česká národní banka třeba upravit trošičku podmínky pro čerpání hypoték, aby mladí lidé nemuseli skládat 20 %, protože dneska byt v Praze pod 8 milionů v podstatě vůbec nejste schopni sehnat a mladí lidé zase nemají ten milion - takže se snaží toto upravit. Na druhou stranu může tady pomoci i stát. Ministerstvo pro místní rozvoj má v šuplíku dotační program na podporu úroků. Nepotřebujeme dělat velké peníze, podporovat třeba i investice, ale můžeme třeba podpořit úroky nad 5 %, které by samozřejmě mohly v těchto věcech významně pomoci.

Dostávám se k politice bydlení a v kontextu samozřejmě i těch daňových změn, které tady jsou. Už jsem hovořila o tom, že daň z nemovitosti významně zasáhne do toho segmentu, ale nejenom vlastnického bydlení. Každý vlastník, který zaplatí tuto navýšenou daň z nemovitosti - a skutečně se tady bavíme třeba o pražském bytě třeba až o výši 7000 ročně - no tak tuto cenu promítne do toho nájmu. Takže to je přece logické, že i v tom nájemním bydlení se vám potom o tyto peníze zvedne nájemné jako takové.

Nebudu tady už zabřehávat do stavebního spoření, protože to skutečně bychom tady mohli debatovat celou dobu. Já si naopak myslím, že stavební spoření by mělo být určitým motivátorem pro to, aby si lidé spořili, už třeba i babičky, dědečkové, když se jim narodí vnučky, vnuci, tak aby jim spořili na budoucí bydlení nebo na to, aby umožnila třeba i produktivní část obyvatel naopak svým rodičům si zateplit ty svoje domy, aby uspořili náklady. Takže zkusme se spíše zabývat změnou parametrů než nějakým radikálním škrtem.

O studentech už jsem tady hovořila, ale dovolte mi ještě otevřít jedno téma, které si myslím, že je z pohledu České republiky velmi žádoucí, a poslední dobou je to taková Popelka, v podstatě se o tom vůbec nemluví - je to problematika cestovního ruchu. Já se budu pořád držet ale samozřejmě toho ubytování, protože pokud my zdražíme ubytovací služby z 10 na 21 %, no tak to opět bude mít samozřejmě dopad do těch reálných rodin. Tady nemluvím jenom o zahraniční turistice, ale i o naší domácí turistice. Prostě náklady, které ta rodina - a velmi dobře to tady specifikovala kolegyně Alena Schillerová, jaké dopady to všechno bude mít do té domácnosti, a to tam ještě neměla ty věci, že prostě každý pracující má nárok na odpočinek a že by třeba rád navštívil některé krásné kouty České republiky, ale bohužel právě i tady se obrovským způsobem zdraží ubytovací služby z 10 na 21 %. To nejsou žádné drobné, to už jsou peníze, které skutečně všichni pocítí ve svých peněženkách. My naopak bychom se měli snažit, protože cestovní ruch vždycky dosahoval necelé 3 % HDP, ale my jsme na něj tak trošku v kontextu všeho toho dění pozapomněli, my naopak bychom se měli snažit lákat zahraniční turisty k návštěvě České republiky. Ale já žádné kampaně na podporu cestovního ruchu nikde nevidím. Je potřeba si také uvědomit, že svým způsobem určitá bonitní klientela, zejména z Ruska, nebude nadále jezdit a že je potřeba tento trh nahrazovat jinými turisty. Ale musíme samozřejmě například umožnit propagaci cestovního ruchu v zahraničí, pokud se otevírají nové linky a podobně.

Vážené kolegyně, kolegové, já jsem se skutečně snažila zmínit ta bolavá místa. A jenom pro uklidnění pana místopředsedy, já jsem se snažila tady na začátku právě vyzdvihnout to, že místo toho, abychom tady řešili věci, které jsou palčivé, problematické - a skutečně znovu tady apeluji na to čerpání evropských fondů v kontextu úplně ne dobré fyzičky státního rozpočtu, tak abychom si tyto věci říkali. Bod, který máme dnes na programu, můžeme projednávat v rámci řádné schůze, ten bod už je k projednání, projednáván byl, ale my si tady svoláváme mimořádné schůze k věcem, které můžeme projednávat i jindy, a ty nejpalčivější věci, kdy se tady ohrožují desítky miliard korun z evropských fondů, tak absolutně neřešíme. Pojďme se, prosím, zamyslet, zkusme si nehrát na opozici a koalici a zkusme začít pracovat pro blaho českých občanů a pro to, aby státní rozpočet byl zase v dobré kondici. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)