Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážení zástupci vlády,

no, já když jsem přemýšlela, jak vlastně uvést toto své vystoupení, jak definovat novelu zákona o státní službě, tak mě nenapadly jiné výrazy, než narychlo a bez diskuze. Vláda chce změnit služební zákon, ale předkládá ho jako poslanecký návrh. Koalice nachystala změnu služebního zákona, který měl zaručit odpolitizování státní správy. Důležitý návrh, to souhlasím, od něhož si vládní většina slibuje lepší fungování státu, ale tento návrh nevznikl standardní cestou. Předložila jej pěti šéfů poslaneckých klubů s argumentem, že tento proces je rychlejší. Původní připomínkové řízení k návrhu bylo zrušeno a rovnou jej schválila vláda. Jde o zákon, který je základní podmínkou pro čerpání evropských fondů a já se ptám, jak byl poslanecký návrh projednán s Evropskou komisí, když jste ho neumožnili ani k vyjádření resortům a jejich právním aparátům? Bylo sice vyhlášeno meziresortní připomínkové řízení, které mělo probíhat od 16. do 27. května, nakonec však ministerstva žádnou oponenturu poslanecké novele důležitého zákona dodat nemohla. Ministr pro legislativu Michal Šalomoun za Piráty návrh z připomínkového řízení vyjmul a nahrál znovu již bez něj. Nad to byl materiál rovnou zařazen na jednání vlády. Vládní programové prohlášení přitom uvádí, že kabinet se zavazuje předkládat zákony obvyklým způsobem. Legislativní návrhy potřební k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou, a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády, stojí v programovém prohlášení, to je z dokumentu podepsaného všemi vládními stranami. Odborníci mimo státní správu koalici vyčítají, že s novelou přichází bez dostatečné oponentury i otevřené debaty jak s experty, tak s opozicí. Jak se píše ve stanovisku Odborového svazu státních orgánů a organizací - cesta narychlo ušitého poslaneckého návrhu, který nebyl podroben široké odborné diskuzi, a zejména nebyl adekvátně projednán se sociálními partnery se odráží i v kvalitě předloženého materiálu. Jeho předseda, pan Pavel Bednář, v něm kritizuje nejen způsoby, jakými novela vznikla, ale také údajné politizující zásahy do právní úpravy. Ministerstvo vnitra podle pana Bednáře odborům teze chystaného materiálu zaslalo a na jejich stanovisko, ale pan ministr Rakušan, ani pan premiér Fiala nikdy nezareagovali. A připomínky odborů se poté v návrhu neobjevily.

Hlavním výsledkem novely zákona má být podle předkládací zprávy snaha zjednodušit a zrychlit proces vstupu do státní služby, zavést funkční období pro vedoucí zaměstnance či rozšířit okruh lidí, kteří se mohou o tato místa ucházet. Mezi další cíle patří například zrušení limitu pro počet politických náměstků nebo umožnění státním úředníkům pracovat z domova. Co tedy zásadního má novela změnit? Už tady bylo řečeno, jde zejména o otázku náměstků ministrů. Ty odborné, tedy náměstky pro řízení sekcí, navrhuje koalice přejmenovat na vrchní ředitele sekcí. Příslušný člen vlády může stanovit, že vrchní ředitel sekce je oprávněn se účastnit místo člena vlády jednání schůze vlády a zastupovat jej na schůzi výboru nebo komise Poslanecké sněmovny, včetně vyšetřovací komise, není-li vysloveně požádána osobní účast člena vlády nebo na schůzi výboru nebo komise Senátu, přitom se považuje za náměstka člena vlády. Právě tato část je zmíněna i ve stanovisku vlády, které upozorňuje na možný rozpor s Ústavou České republiky. Tuto část úpravy také kritizují například odboráři, podle nichž takto úprava mixuje politický a byrokratický aparát. Zejména v možnosti určit, aby vrchní ředitel sekce byl zároveň náměstkem člena vlády se politická a manažerská úroveň opět směšují, což jde zcela proti smyslu jak navržených změn, tak samotného zákona o státní službě, píše ve svém stanovisku pan předseda Bednář. K přejmenování má dojít i v případě náměstka ministra vnitra pro státní službu, který má nově být nejvyšším státním tajemníkem. Kritice nicméně v minulosti nepodléhal název té pozice, jako spíše obava o apolitičnost takzvaného superúředníka, který státní službu formálně zastřešuje. Nejvyšší státní tajemník totiž spadá pod ministerstvo vnitra a jmenuje jej vláda, zatímco doposud mohl být náměstek pouze na šest let, podle novely by mohl svůj mandát opakovat. A opět cituji ze stanoviska: "Nemožnost být znovu jmenován byla jedinou potenciální pojistkou proti podléhání nejvyššího státního tajemníka nemístným politickým tlakům." Komentuje změnu organizace rekonstrukce států, která se tématu odpolitizování státní správy dlouhodobě věnuje. Svůj pětiletý mandát by podle návrhu mohli opakovat i státní zaměstnanci, neomezeně dlouhý mandát by se naopak na pět let zkrátil ostatním vedoucím pracovníkům.

Nově by každý ministr mohl mít také více než dva politické náměstky, jak je tomu doposud. Političtí náměstci ale nemají žádnou odpovědnost. Já se vám pokusím to přiblížit, protože skutečně jsem pracovala ve státní správě osm let, nejdřív jako náměstkyně, jako odborná náměstkyně, poté jako ministryně, takže věřte, že s aplikací zákona o státní službě mám opravdu bohaté zkušenosti.

To, co vy navrhujete, a já znovu říkám, já jsem také přesvědčena o tom, že si zákon o státní službě zaslouží změnu, ale skutečně by se asi ty věci měly prodiskutovat, protože ten váš návrh znamená, že v podstatě bude ta linie: vrchní ředitel sekce, ředitel odboru, vedoucí oddělení a referent. Nad nimi bude neomezený počet politických náměstků. Dneska můžou být maximálně dva, nově jich bude třeba sedm osm. Ale to jsou lidé, kteří nemají žádnou zodpovědnost, nemohou řídit žádného úředníka, protože oni nejsou pod státní službou. To jsou lidé, kteří budou dělat stafáž ministrovi, promiňte mi ten výraz, ale samozřejmě ze zákona vy jim přiznáváte požitky. A to nejsou malé požitky. Samozřejmě jsou to obrovské platy, jsou to dvě auta - jedno s řidičem, jedno bez řidiče, je to jejich sekretariát. Ale ti lidé nejsou výkonní pracovníci. Oni skutečně nenesou žádnou agendu, konkrétní odpovědnost, protože nejsou v té řídící struktuře podle státní služby.

Takže tady je opravdu asi na uváženou, zda by se k tomuto návrhu znovu skutečně nemělo sednout k jednomu stolu, byť rozumím tomu, co tím předkladatel chtěl, to znamená, aby skutečně ministr si mohl přivést svůj tým náměstků, kteří by ale pak mu pomáhali samozřejmě s dopadem těch politických cílů dovnitř toho ministerstva, ale proč tam stavíme tu meziúroveň, to mi není jasné. Proč to tedy nejsou normální náměstci, političtí náměstci ministra, kteří by samozřejmě prošli tím výběrovým řízením, měli by na starost státní agendu, byli by zodpovědní za chod ředitele odboru, vedoucího oddělení, příslušných referentů dané sekce. Logické by samozřejmě bylo, aby tito náměstci, nebudeme jim říkat ani političtí, ani odborní, potom přicházeli a odcházeli s konkrétním ministrem, ale od úrovně ředitele odboru a níž už samozřejmě musíme dbát na tu profesionalizaci a stabilizaci státní správy.