Děkuji ještě jednou za slovo, tedy teď už ne jako zpravodaj, ale ráda bych se vyjádřila jako poslankyně Parlamentu České republiky a koneckonců i jako bývalá ministryně pro místní rozvoj. Je potřeba se asi trošičku vrátit zpět do historie, abychom si připomněli, proč jsme vlastně přistoupili k tak zásadním reformám stavebního zákona v České republice. Koneckonců jsme byli vyzváni jak Evropskou komisí, tak i OECD, protože samozřejmě stav stavebního práva v České republice byl již neudržitelný a je potřeba také zmínit, že současný stavební zákon č. 183/2006 Sb. byl změněn více než pětadvaceti novelami a je samozřejmě zatížen a poznamenán postupným růstem složitosti, formalismu, byrokracie a tak, jak v různých typech povolovacích procesů, tak i v obrovském množství úřadů a institucí podílejících se na povolování a jeho přezkumu, zejména formou rozhodování různých stavebních úřadů na obcích a krajích, s velmi různou úrovní výkonu státní správy, rizikem jejich politického ovlivňování představiteli samospráv, systémové podjatosti a závazných stanovisek neboli razítek desítek typů dotčených orgánů. Výsledkem je komplikovaný, málokomu srozumitelný a prakticky všemi dlouhodobě kritizovaný stav orientovaný na vzájemně podmíněné formální procesy před věcnou podstatou, která podvazuje potenciál ekonomického, kulturního i společenského rozvoje České republiky a způsobuje frustraci prakticky všem, kteří se dostanou do styku s povolovacími procesy ve stavebnictví. Dokonce i řada nevládních organizací včetně enviromentálních spolků sdružených v platformě Zelený kruh učinila již v roce 2015 veřejnou výzvu za spravedlivé, rychlejší, lepší a jednodušší rozhodování o stavbách. V této výzvě doslova uvádí, že současné rozhodování o stavbách se často neúnosně vleče, působí ztráty investorům a poškozuje kvalitu prostředí pro život lidí. Úřady a soudy špatná rozhodnutí zdlouhavě napravují. Za hlavní příčinu neúnosného stavu považujeme složitá a roztříštěná pravidla pro rozhodování o stavbách a nedostatečnost úřadů a správních soudů. Obecně je znám též údaj Světové banky o tom, že proces povolování v České republice je jeden z nejpomalejších na světě, podle délky standardizovaného stavebního řízení se Česká republika umístila na 156. místě ze 190 posuzovaných zemí s délkou 246 dnů. A to jsou pouze načteny zákonné lhůty.

Řada států EU řeší problém složitosti právní úpravy stavebního práva, délky povolovacích procesů a resortní fragmentace sjednocování povolovacích režimů a integrací ochrany složkových veřejných zájmů do jediného povolovacího řízení, vedeného před stavebním úřadem. Jiné řešení totiž prakticky neexistuje. Například již před deseti lety spojila zhruba polovina členských států zemí EU územní a stavební řízení do jediného povolovacího procesu.

Snad všechny české politické strany ve svých programech deklarují potřebu změnit současný stav veřejného stavebního práva a zjednodušit a zrychlit povolovací procesy. I současná vláda v programovém prohlášení ze dne 7. 1. 2022 na několika místech proklamuje, že nejdůležitější je v současné době zásadní zrychlení stavebního řízení. Zároveň uvádí, že se pokusí změnit stavební zákon tak, aby byly stavební úřady zachovány na místní úrovni.

Nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. a s ním související změnový zákon č. 284/2021 Sb. byl schválen po čtyřech letech intenzivních příprav a legislativních prací realizovaných širokým expertním týmem čítajícím desítky odborníků vně i zevnitř státní správy. Od 29. 7. 2021 jsou součástí platného právního řádu České republiky. Některá ustanovení nového stavebního zákona nabyla účinnosti již dnem 30. července 2021, další pak dnem 1. 1. 2022 a jako celek má nabýt účinnosti 1. 7. 2023. Schválený stavební zákon ve většině ustanovení naplnil očekávání, které na nezbytně nutnou reformu stavebního práva v České republice kladla odborná i zájmová veřejnost, a to včetně doporučení Evropské komise a, jak už jsem řekla, i OECD. Dále samozřejmě naplnění přání a proseb občanů a dokonce i nevládních organizací, to je zejména reálné a zásadní odformalizování, sjednocení, zrychlení a zjednodušení povolovacího procesu se zachováním ochrany všech veřejných zájmů i práv účastníků a se zvýšením důrazu na věcnou podstatu a vážení kolizních zájmů v území v rámci integrovaného řízení vedeného před jediným a jednotným stavebním úřadem, tzv. koncept jeden úřad, jedno řízení, jedno razítko.

Nový stavební zákon přináší zejména tyto pozitivní změny. První změnou, která byla, je zřízení nové jednotné soustavy státní stavební správy po vzoru katastrálních úřadů a zrušení obecních a speciálních stavebních úřadů v obecních a krajských úřadech, vyřešení problému nejednotnosti výkonu státní správy a jeho politického ovlivňování volenými představiteli samosprávy. Právě z těchto důvodů soudy velmi často judikují systémovou podjatost.

Dalším bodem, o kterém bych se ráda zmínila, je právě, proč vlastně došlo k jednotné struktuře té státní stavební správy. Byla to právě ta nejednotnost povolování v rámci českých krajů. Jeden a ten samý projekt byl jinak povolován například v kraji Moravskoslezském a jinak v kraji Jihočeském. Je to dáno správním řádem, protože ta hierarchie v rámci přenesení působnosti je, že ministerstvo vydává metodiky vůči krajům a kraje pak následně vůči obcím. Vzájemně samozřejmě tato hierarchie příliš nefunguje, metodiky nejsou závazné a podle toho to povolování také v České republice ve finále vypadá.

Dalším důležitým momentem, který v podstatě přináší nový stavební zákon, je hmotné právo jako takové a procesní reforma. Ta procesní reforma je velmi důležitá, protože v podstatě zrušuje všech stávajících deset typů povolovacích procesů. Jenom pro připomenutí, abychom věděli, jaké typy procesů tedy v České republice v současnosti máme a co se tady dnes snažíme odložit o další rok. Tak těch deset procesů je:

- územní řízení

- územní řízení s EIA

- společné územní a stavební řízení

- společné územní a stavební řízení s EIA

- zjednodušené územní řízení

- územní souhlas

- společný územní souhlas

- souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru

- ohlášení

- stavební povolení

- veřejnoprávní smlouva nahrazující stavební povolení

Toto všechno se ruší novým stavebním zákonem a bude v podstatě jenom jedno řízení. Jak už jsem řekla, snaha byla před jedním úřadem tak, aby ve finále každý stavebník dostal pouze jedno razítko. Co se týká toho jednoho povolení, tak v podstatě dochází, jak už jsem říkala, k nahrazení současného množství povolovacích procesů jedním řízením, kterým bude záměr povolen. Samozřejmě bude možnost využít zrychlené řízení. To znamená, stavební úřad vydá povolení jako první úkon v řízení.

Další velmi důležitou součástí právě té procesní reformy jsou nepřekročitelné lhůty. To, na si skoro všichni stěžují - s tím jste se potkali v rámci stavebního řízení - tak je to o tom, že si občané stavebníci stěžují na to, jak je možné, že stát vůči nim nedodržuje lhůty. Když my jako občané nedodržíme lhůtu například v daních, tak jsme okamžitě sankcionováni. Když stát ve stavebním řízení nedodrží lhůty, tak se neděje vůbec nic. Samozřejmě ten obrovský problém měli například mladí lidé, když sháněli hypotéku, chtěli stavět rodinný domek, hypotéka jim byla přiznána a stavební povolení nikde. A museli samozřejmě odkládat splatnost té hypotéky o další roky.

Pro nás bylo zcela zásadní se vypořádat právě s těmi nepřekročitelnými lhůtami, to znamená, jak pro stavební úřady, pro dotčené orgány i pro řízení o odvolání. Vydání stavebního povolení tedy je do 30 dnů pro jednoduché stavby, do 60 dnů pro ostatní stavby, do 120 dnů stavby, které mají EIA. Zároveň stavební úřady mohou prodloužit lhůtu o 30 nebo 60 dní dle uvážení tak, aby skutečně mohly vést ten proces s konkrétním stavebníkem. Stejné lhůty platí pak i pro odvolání.

Další důležitou součástí té procesní reformy jsou dotčené orgány. My jsme přistoupili k tomu, že jsme skutečně rozsáhle integrovali dotčené orgány do soustavy státních stavebních úřadů. Jde o to, že dnes stavebník musí mít až 12 pare projektové dokumentace. Každou tu dokumentaci veze na jiný úřad a každý ten úřad mu řekne něco jiného. Hasiči mu řeknou kvůli požární bezpečnosti něco, památkáři něco a tak dále. Tyto úřady spolu nekomunikují. Proto je zcela zásadní jejich integrace do stavebního úřadu, aby to posoudili nad jednou projektovou dokumentací a jako jeden muž, jak se říká, řekli tomu stavebníkovi, co je případně potřeba upravit, aby ten záměr mohl být úspěšný.

Zároveň jsme museli přistoupit i k závazným lhůtám pro vydání vyjádření, koordinovaného vyjádření, závazného stanoviska a tak dále, u dotčených orgánů a to je lhůta 30 dnů s možností prodloužení o dalších 30 dnů. U těch úřadů, které nejsou integrovány, pak bude platit fikce souhlasu. To znamená, že pokud se nevyjádří v té konkrétní lhůtě, bude to bráno tak, že bez výhrady souhlasí.

Dalším velmi důležitým principem v rámci té procesní reformy je apelační princip u odvolání. Všichni to znáte pod pojmem ping pong. To znamená, že prvoinstanční úřad nějak rozhodne, dojde k procesu odvolání, přijde to na odvolací úřad a ten velmi často za úplně nějaký formální nesmysl to vrátí zpátky první instanci. Tento ping pong se samozřejmě opakuje donekonečna. Proto jsem ráda - a tady musím říci, že jsme ve shodě i s vládní koalicí na těchto principech, že je opravdu velmi důležité, aby odvolací orgán nevracel první instanci, aby ten projekt dořešil a postoupil ho dál. To znamená abychom tady takto uměle nenatahovali lhůtu.

Dalším velkým počinem nového stavebního zákona je odstranění černých staveb. I u tohoto mě velmi mrzí, že se tady vůbec bavíme o tom, že bychom stavební zákon odložili o rok. Protože všechny tyto procesy, o kterých mluvím, dnešním rozhodnutím, pokud to schválíte, odkládáte o jeden rok. Já jsem opravdu přesvědčena o tom, že se máme snažit to spíše zrychlit a co nejdříve to uvést v praxi. Protože v České republice například u černých staveb každá desátá stavba je zahajována na černo. Je to velmi alarmující číslo a u těch černých staveb bychom skutečně měli co nejrychleji jako zákonodárci zasáhnout.

V rámci zákona, v rámci nového zákona, je tedy zpřísnění podmínek pro dodatečné povolení staveb. Ten stavař musí prokázat dobrou víru, uhradit pokutu, splnit požadavky na výstavbu a tak dále. Velmi významným počinem právě té jednotné soustavy státní stavební správy bylo, že náklady přecházejí z obcí na stát, protože obce jsou dneska v rámci černých staveb vystaveny takovému trochu nekomfortnímu postavení. V tom totiž rozhodují o černých stavbách ORP, to znamená obce s rozšířenou působností. Ale ty obce samozřejmě mají určitým způsobem limitované rozpočty a pokud mají hradit černé stavby na jiném území, než je ta vlastní obec, tak s tím má samozřejmě obec s rozšířenou působností problémy. Obce na odstranění černých staveb nemají ani peníze, ani příslušný personál na to, aby samozřejmě to po tom stavebníkovi vymáhali.

Proto si myslím, že stát má natolik silný aparát, aby se těchto věcí chopil.

Dalším takovým velmi významný počinem je obsahové zjednodušení. A to jak projektové dokumentace, tak stavební úřad posuzuje a povoluje jen v podrobnosti urbanistického a základního architektonického a technického řešení záměrů umožňující posouzení jeho mechanické odolnosti a stability, požární bezpečnosti a vlivu na území a životní prostředí, nikoliv vnitřní technické detaily stavby, které jsou věcí stavebníka a projektanta. Toto uvádí § 158 odst. 1 nového stavebního zákona.

O co jde. Samozřejmě spousta stavařů si nám stěžuje, že v dnešní době jsme tak nabobtnali všechny ty věci, které chceme po tom stavebníkovi, že se ti stavebníci na nás obrací a říkají - pro stavbu rodinného domku vy po mě chcete projektovou dokumentaci jako na stavbu jaderné elektrárny. To skutečně musím podtrhnout, že proto jsme vlastně přistoupili k tomu zjednodušení té projektové dokumentace jako takové.

Dalším velmi důležitým počinem je sjednocení a modernizace požadavků na výstavbu. Alespoň základní dosud roztříštěné požadavky na výstavbu. Vezměte si to obrovské množství různých vyhlášek a předpisů, které ten projektant - ani ne stavebník, ten už to vzdal dávno - ale projektant musí nastudovat, než se vůbec do nějaké projektové dokumentace pustí. Naším cílem bylo dostat ty zásadní věci přímo do zákona, aby to skutečně byl zákon, který je čitelný i pro běžné stavebníky, aby se v tom prostě lépe zorientovali.

Další samozřejmě konkretizování by mělo být v jedné jediné vyhlášce. Z této vyhlášky pak je umožněno velkým městům, jako je Praha, Brno a Ostrava - to jsou takové piloty - aby měly svoje vlastní stavební předpisy.

Tady jen upozorňuju, že stavební předpisy dané vyhláškou i těchto velkých měst se musí notifikovat s Evropskou komisí.

Dalším významným krokem bylo i na základě debaty se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv využití plánovacích smluv. Starostové se na nás obraceli, že se chtějí v tom území dohodnout s tím developerem, stavařem a tak dále, ale že se opravdu pohybují na hranici zákona. Proto jsme říkali, že to musíme zlegalizovat, tento postup, že to nesmí být o takové té tvůrčí činnosti, která skutečně by mohla potom být kriminalizována. A snažili jsme se právě plánovací smlouvy dostat do zákona, to znamená příspěvky investorů v území pro legální prosazování zájmů samospráv vůči stavebníkům a investorům v území, a s tím zvýšení, související zvýšení právní jistoty investorů v území a zajištění souhlasu samospráv.

Dalším bodem, se kterým se na nás obraceli, je: Ano, souhlasíme s tím , zrychlete, zjednodušte, ale nesmíte nikomu ubírat jeho práva. Toto bylo velmi důkladně projednáváno právě na plénu Legislativní rady vlády, tak zvané účastenství a koncentrace řízení. Jediného povolovacího řízení se samozřejmě mohou účastnit všichni, kterých se to týká, včetně ekologických spolků, ale námitky mohou uplatňovat pouze jednou a pouze v době, kdy je to poprvé možné, to jest co nejdříve, jinak se k ni nepřihlíží. Skutečně není možné, aby v celé té fázi stavebního procesu, například - teď se omlouvám všem ekologům - nějaký brouček konkrétního typu tam na začátku nebyl a najednou se tam objevil v průběhu toho řízení, protože to samozřejmě potom velmi limituje stavebníky, ale i případný rozvoj obcí a tak dále. Takže i na toto jsme mysleli, každý může pouze jednou, na začátku, následně k tomu už nebude přihlíženo.

Další důležitou reformou v rámci nového stavebního zákona je reforma opravných prostředků. To znamená, ruší se samostatné přezkumy závazných stanovisek. Vezměte si například studentskou kolej v Praze. Potřebovala více jak 47 závazných stanovisek dotčených orgánů. To znamená 47 krát možný samostatný přezkum. Tak si vezměte, jak se to v tom čase neúměrně natahuje a velmi to zdržuje odvolací řízení. Právě reforma těch opravných prostředků, tam je ten apelační princip, to znamená zrušení toho ping pongu mezi stupni, to jest odvolací stavební úřad musí vady napadeného rozhodnutí vždy sám odstranit, nesmí ho jen rušit a vracet k dalšímu řízení.

Dalším velmi důležitým krokem je digitalizace. Digitalizace, a tady myslím, že jsme jednoznačně ve shodě úplně se všemi, celé to řízení má být vedeno elektronicky s originálními elektronickými podklady v informačních systémech jednotně vybavené státní, státní správy. Co se týká té samotné digitalizace jako takové, tam musím říci, že se opravdu velmi intenzívně pracovalo se všemi zainteresovanými subjekty, v rámci digitalizace vznikne portál stavebníka, bude tam samozřejmě i rozhraní pro stavební úřady. Tím, že by byli všichni v té jednotné soustavě státní stavební správy, tak je zajištěna zastupitelnost těch konkrétních lidí. To znamená, není limitující počet úředníků dnes na obci, protože dnes, pokud tam máte dva tři lidi, nedej Bože, postihne je nějaká nemoc, a tak dále, tak tito lidé jsou nezastupitelní. To znamená, žádný jiný úředník z jiného úřadu jim nemůže přijet pomoct řešit ty konkrétní projekty, a tím pádem se samozřejmě pak nemůžou dodržovat lhůty. Právě ta jednotná soustava státní stavební správy i díky digitalizaci umožní zastupitelnost tak, aby se skutečně ty lhůty dodržovaly.

Dalším krokem reformy byl soudní přezkum. Dochází ke zrychlení a odformalizování soudního přezkumu, zrovnoprávnění postavení stavebníka se žalobcem, koncentraci žalobních námitek, postihu za podávání šikanózních žalob a přednostnímu projednání žalob s přiznaným odkladným účinkem.

Dalším bodem, který bych velmi ráda zmínila, je územní plánování. Co se týká územního plánování jako takového, tak tam musím říci, že skutečně jsme vyslyšeli některé věci, jako například velmi terorizující vypořádání ať už námitek nebo připomínek, to znamená snažili jsme se skutečně ulehčit samosprávám v oblasti územního plánování. Na rovinu je zde ale samozřejmě obrovské pole působnosti, protože jsme nedotáhli to územní plánování do čisté samostatné působnosti. Tady bych rozuměla tomu, kdyby nová vláda skutečně přicházela s další reformou v oblasti územního plánování. Určitě bych tleskala ve stoje, protože si myslím, že by se ta reforma celkově dotáhla.

Co se týká územního plánování: Většina kompetencí na obecní úrovni zůstává na úseku územního plánování nezměněna. To znamená, samospráva rozhoduje o klíčových záležitostech, pořizuje, to znamená zajišťuje proces pořízení dokumentací, vše, co se děje v přenesené působnosti, ale samozřejmě prodloužili jsme i lhůty pro platnost starých územních plánů až do roku 2028.

Tady bych se ráda zastavila, protože si nejsem úplně jistá, jestli si je předkladatel vědom toho, co nastane, pokud skutečně dojde k tomu odložení účinnosti všech těch procesů, o kterých jsem tady teď hovořila, tak dochází k prodloužení účinnosti o jeden rok, tedy do roku 2024. Mě na to upozornili právníci, to znamená různé právní agentury, že k nejasným až absurdním důsledkům může vést i navržené znění paragrafu 334 odst. 2 nového stavebního zákona, týkající se územního plánování.

Není totiž vůbec jasné, jaké by měla aktuální novela důsledky pro ta přechodná ustanovení nového stavebního zákona týkající se územního plánování, která podle současného znění již nabyla účinnosti. Především jde o prodloužení lhůty pro pozbytí platnosti územněplánovacích dokumentací schválené před 1. 1. 2007. Podle platného znění stavebního zákona se tato platnost prodloužila nejdéle do 31. 12. 2028, avšak podle paragrafu 334 odst. 2 ve znění aktuální novely, to znamená té novely, kterou dnes máme na stole, by mělo platit, že i v územním plánování v přechodném období, tedy od 1. 7. 2023, se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Co by to znamenalo? Že tím, že jsme v Praze prodloužili územněplánovací dokumentaci do roku 2008, tak tímto krokem by to vlastně neplatilo, že to celé posouváme o rok a Praha by přestala mít platný územní plán k 31. 12. 2022. Jenom doufám, že si všichni tady uvědomujeme důsledky, které toto může mít. Samozřejmě to se týká i toho, že zastupitelstvo může staré územní zrušit, stejně tak jako může zrušit regulační plány, a tak dále.

I pro územní plánování jsme nastavili časové lhůty při pořizování územněplánovací dokumentace jak pro pořizovatele, tak pro samosprávy. Dali jsme do zákona i možnost projednání územní studie, která je podmínkou pro rozhodování. Územní studie je vlastně podmínkou pro rozhodování uloženou územním plánem, musí týt předložena zastupitelstvu k projednání, nikoliv ke schválení. To znamená, zastupitelstvo územní studii pouze projednává. Zastupitelstvo pak má lhůtu na projednání 60 dnů, poté se má zato, že s návrhem souhlasí. To jsou všechny kroky k tomu, aby se skutečně i to územní plánování zrychlilo, zastabilizovalo.

Co se týká zastavěného území, tak to půjde vymezit samostatným postupem z moci úřední, to znamená, že o pořízení může rozhodnou pouze obec. Stejně tak lze jako dnes vymezit i v územním plánu, zákon definuje i podrobnější obsahové náležitosti a standard zobrazení. Zároveň v rámci územního plánování jsme se soustředili na veřejné projednávání územně plánovacích dokumentací, a to lze i formou dálkového přístupu. To znamená, je to obdoba současného, ale v zákoně se uvádí výslovně. To tam chybělo. Řeší se i urbanistické studie, územní generely a územní prognózy. Jedná se o podklady pořízené do roku 2006. Nejvyšší stavební úřad je vypustí do tří měsíců od nabytí účinnosti z evidence.

A v neposlední řadě byl zřízen i národní geoportál územního plánování. Ten je již obsažen ve stávajícím stavebním zákoně, to znamená, cílem bylo, aby byla všechna veřejně přístupná územně plánovací dokumentace v rámci území České republiky přístupná široké veřejnosti. To znamená, jakýkoliv investor se samozřejmě může podívat do národního geoportálu, aby zjistil, jaká území v České republice nabízí, jaké plochy samozřejmě k potenciálním investicím.

Nový stavební zákon byl širokou odbornou porotou soutěže Zákon roku pořádané společností Deloitte Lidl pod záštitou České advokátní komory, Hospodářské komory, Komory daňových poradců vybrán mezi pět nejlepších legislativních počinů v oblasti kvality regulace českého podnikání za rok 2021.

Já si myslím, že i toto bychom mohli vzít v potaz, že se na tom skutečně pracovalo velmi intenzivně, dohodla se ta zájmová sdružení. Samozřejmě rozumím politickému rozměru, ale znovu varuji před tím, že se tady vlastně dnešním zákonem, dnešní novelou snažíme všechna tato dobrá zjednodušení, zrychlení odložit o rok. Já bych jenom chtěla zdůraznit, že rozumím politickému dění, rozumím tomu, jak jsou rozdány karty. Nabízím, ať si sedneme ke stolu, ať se skutečně nachystá novela z nového stavebního zákona, ale neřešme tady odklad účinnosti o rok, což s sebou ponese jenom aplikační problémy jako takové.

Je také třeba připomenout, že jakákoliv revize systému veřejného stavebního práva a všech souvisejících složkových zákonů je odborně značně komplikovaná. Práce, a už jsem to zmínila, na novém stavebním zákonu skutečně trvaly déle jak čtyři roky. Zapojilo se skutečně mnoho kvalitních odborníků. Dostali jsme podle mě všichni i dopisy od jednotlivých svazů, které si stěžují na to, že ve vzduchu visí novela stavebního zákona, ale nikdo s nikým nejedná. Já jsem opravdu přesvědčena o tom, že je velmi důležité jednat o těchto věcech, debatovat, abychom prostě věděli, co se vůbec chystá, zda to je rozumné, zda to skutečně urychlí to stavební řízení jako takové.

Co považuji ještě za velmi důležité, je, abych znova připomněla, co vlastně dnes máme na stole. My máme na stole to, že se odloží všechny ty procesy, o kterých jsem hovořila, o jeden rok, zůstane specializovaný a odvolací stavební úřad se všemi těmi procesy, o kterých jsem mluvila, který jediný bude účinný k tomu 1. 7. 2023. Je skutečně zarážející, že se tady bavíme o tom, že nový stavební zákon je dobrý pro stát, pro stavební stavby, ale není dobrý pro občana. A já se ptám, proč není dobrý pro občana? Proč je to dobré jenom pro stavby typu dálnice, dráhy, letecké stavby, vodní nádrže, elektřina, přenosní soustavy, zásobníky plynu, ropovody a tak dále? Proč to není dobré pro bytové komplexy? Proč to není dobré pro školky, pro nemocnice, pro zdravotnictví, pro rodinné domy, pro garáže, prostě pro všechno, co samozřejmě naši občané žádají?

Pro vyhrazené stavby jako takové, které jsem právě teď vyjmenovala, tedy část z nich, by tedy měl nový stavební zákon platit od 1. 7. 2023 se vším, co nový stavební zákon přináší. To znamená povoloval by je v prvním stupni státní specializovaný a odvolací stavební úřad, který by sám posoudil všechny veřejné zájmy bez potřeby závazných stanovisek dotčených orgánů. Ve druhém stupni by o odvolání rozhodovalo Ministerstvo pro místní rozvoj, které by mělo zatím vykonávat funkce Nejvyššího stavebního úřadu a které by již nesmělo rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, ale muselo by o odvolání rozhodnout s konečnou platností.

Já chápu, že to je velmi složitá materie, že je potřeba o těch věcech diskutovat, ale jenom si, prosím, představte tu reálnou skutečnost, pokud to skutečně odložíme, jak to bude fungovat. K 1. 7. 2023 stát bude fungovat podle nového stavebního zákona, bude odvolacím orgánem MMR. Od 1. 7. na další rok bude pro obce fungovat již neúčinný zákon, to bych se tedy fakt chtěla zeptat právníků, jak se tady můžeme pohybovat podle neúčinného zákona, ale dobře, říká se, že to překleneme výkladově, to jsem zvědavá, co s tím udělají soudy, ale v podstatě ten současný zákon bude platit pro obce. A v té roli bude mít MMR jako přezkumný orgán, to znamená na jedné straně bude odvolací, na druhé straně bude přezkumný.

Já bych tady chtěla zvednout jednu otázku. Tím, že si předkladatel nedal tu práci a nezměnil změnový zákon, to znamená všechny ty složkové zákony, tak může dojít k takovéto absurdní situaci: nový stavební zákon se posune o ten jeden rok, ale nezmění se změnový zákon, ale ve změnovém zákoně je, že dotčené orgány přechází na Nejvyšší stavební úřad. Kam tedy půjde ten stavebník toho 1. 7. 2023 pro to povolení? Kam půjdou ti lidé? To budou jako držet krabici v ruce a říkat: tak podle zákona mám jít na Nejvyšší stavební úřad, nevím, kde je, nevím, kam mám jít, nevím, co mám dělat. To přece s sebou musí logicky nést aplikační problémy.

Já bych chtěla znovu vyzvat, abychom tady zkusili trochu nepolitikařit, zkusili převzít všechno, co je dobré, sednout si k jednomu stolu, pojďme tedy hledat tu cestu pro první instanci na úrovni obcí. Znovu říkám, rozumím té politice. Na druhou stranu zrychleme maximálně to, co zrychlit jde, aby se ty procesy dostaly k co nejširší veřejnosti a k co nejvíce stavebníkům co možná nejrychleji. Já pro tuto chvíli děkuji zatím za pozornost a určitě budu debatu bedlivě sledovat. Děkuju.