Byl jsem pozván, abych také promluvil. Chtěl jsem mluvit o podlosti člověka, kterého máme čerstvě na Hradě. Člověka, který horuje pro zvýšení věku pro odchod do důchodu min. na 68 let. Sám odešel v 57 letech jako ostatní vojáci. Určitě se před tímto prohlášením nebyl podívat, jakou práci a v jakých podmínkách pracují např. horníci, lidé v hutích, hasiči a další.

Chtěl jsem mluvit o nestoudnosti členů parlamentu, kteří si zvýší mzdy o desítky tisíc korun a důchodce, kteří s důchody sotva vystačí okradou o tisícovku ze zákonem dané valorizace. Chtěl jsem položit otázku, proč nebyla valorizace zrušena i u církevních restitucí, a že to jsou sakra miliardy korun! Chtěl jsem protestovat proti až neskutečnému protěžování Ukrajinců „naší“ vládou! Vždyť se ničím nepodílejí na vytváření hodnot, které dostávají!

Nejen jejich finanční podpory velmi převyšující částky, které mají k dispozici naši senioři, mladé rodiny, ale i bezplatnou zdravotní péči, kterou bezuzdně zneužívají a nevybíravě vyžadují. A že to nejsou malé peníze! Více než sto tisíc korun (!!) pro čtyřčlennou rodinu na měsíc a tomu další výhody, o kterých se našim rodinám ani nesní! Ještě nad vším ohrnují nosy a požadují podstatně lepší. Příklad? Bydlení, stravování, zdravotní péče atd., tak se přece nechová někdo, kdo údajně přijde z válečné oblasti!

Chtěl jsem ale také vyjádřit svůj protest proti posílání miliard korun Ukrajině, když víme, že už i Američané vidí, že posílané peníze končí na účtech mocných. Chtěl jsem veřejně naší fialovou vládu požádat, aby zjistila, kolik peněz věnují Ukrajinští oligarchové ze svých tučných kont své zemi. Naši občané se na pomoc skládají po korunách a ti oligarchové se vozí v sakra drahých autech, žijí v sakra drahých letoviscích. Chtěl jsem vyjádřit svůj protest proti posílání celých kamionů léků, které chybí našim pacientům, vyjádřit svůj protest proti ukrajinským vlajkám na našich veřejných budovách. Takových “Chtěl jsem“ bylo podstatně více.

Proč stále říkám „chtěl jsem“? Protože jsem se nemohl těmi namačkanými davy k pódiu protlačit! Zkoušel jsem to minimálně dvě hodiny. Udělal jsem chybu, že jsem vystoupil z metra Na Můstku. Tady začal můj marný pokus protlačit se k pódiu. Proto říkám, že informace o počtu účastníků byla sprostá dezinformace, hodná našich sdělovacích prostředků! Ne několik tisíc, ani tisíce, ale statisíce se nás tam sešlo! A vy rádoby novináři, nemyslíte, že už byste konečně měli tuto práci dělat v zájmu své vlasti? Přijde den a i vy se budete zpovídat!